Nostalgické ztopoření, to je to, co vidím, když si čtu komentáře zdejších kolegů. Já však po oznámení tohoto trilogy remaku výrazné vzrušení nepociťoval, neboť tento huňáč ve stylových kraťasových džínách, se v mém dětství objevil poměrně pozdě.

Poprvé počátkem roku 1999, v domě spolužačky mého bratra, kde se JEJÍ starší bratr zrovna trápil u onoho nechvalně proslulého "visutého mostu" Po chvilkovém sledování utrpení nebohého 17 letého jinocha jsem ho požádal, zda by jsem to nemohl vyzkoušet: "Klidně, ale už mám jedinej život, pochybuju, že to udoláš, mladej." Pln nabitých zkušeností z dob NES, ovladač pro mne nebyl mimozemský artefakt. Po krátkém tutoriálu a nejapném popichování jsem se ujal ovladače a začal hrát. S prstem v nose a s rukou za zády jsem ten level překonal na první pokus.

To, co následovalo byl intenzivní, leč oslavný sled slov, která má tehdejší nevinná ouška slyšela poprvé. "Do p*dele, já se p*seru, ty p*čo, ty si frája! Tys už to někdy hrál?"
Crashe jsem nehrál, co však chlapec nevěděl, že mé 8 - leté já týden před tím pokořilo Captain Claw - zasvěcení budou v obraze. Náhle jsem byl hrdina! Nejen, že mě nechal pokračovat, ale takřka o 10 let starší mládenec se mnou jednal jako k sobě rovným. Ještě ten den jsem celou hru dohrál pouze se ztrátou jen několika životů. Obě Pokračování jsem dokončil v roce 2004 na emulátoru.

Jako mladík jsem byl schopný pařan, který hrál s chutí a vášní. Nyní jsem opět pozřel pravdě do očí: "Jsem starej, pomalej, a to, co pro mě byla "hopsanda" pro casuály je nyní celkem frustrující a poměrně těžká hra. Opět na mou osobu padala ve vysoké kadenci kreativní invektiva, opět jsem se potil a bušil pravačkou do čela.

Objektivně se ale dá říci, že se jedná o povedený remake, který je v podstatě totožný s originály. Vše dobré i špatné zůstalo. Kromě velice pěkného vizuálu, kde vyniká především nasvícení, je to REMAKE 1:1, kde máte celou trilogii pěkně pohromadě. Tento fakt je hlavním důvodem proč bych N Sane trilogy doporučil, nejen Crash fanatikům.