Čiré brutální peklo. Myslím si, že i nejnovější Mortal Kombat 11 se může jít se svými fatalitami zahrabat. V X-Men Origins: Wolverine jsem tomu syrovo-krutému usekávání, odtrhávání a lámání částí těl prostě věřil, zatímco (nejen) poslední MK mě krmí neustále dokola šaškárnami typu: "utrhnu mu ruku, tu ruku mu narvu do nohy, tu ruku s nohou mu narvu do pusy a celé to pak nechám explodovat..".
K mému úžasu tedy velice povedený kousek, kterého jsem si všiml teprve před pár dny úplnou náhodou zde na databázi. Původní snímek se mi sice před jedenácti lety moc líbil a byl jsem na něj v kině dokonce třikrát během jednoho týdne, ale hrám podle filmů obecně moc nevěřím a již několikrát jsem se takto nechutně spálil. V tomto případě ale z mé strany panuje naprostá spokojenost.
Po grafické stránce nemám absolutně co vytknout, in-game videa jsou velice povedená a mnohdy i vtipná (např. selfie), jednotlivé lokality působí uvěřitelně a dokonce mi ani nevadilo, že jich vlastně ve výsledku moc není. Nejvíce mě asi bavila džungle. Především ta část, kde Rosomák šplhá na vysokou věž a v jednotlivých mezipatrech místo samotného boje protivníky spíše vyhazuje. Nepřátelé jsou originální, nejradši jsem samozřejmě porcoval obyčejné vojáčky, kterých bylo v celém příběhu mraky. Různí minibossové nebo speciální jednotky pak už vyžadovali opatrnější a promyšlenější přístup.
Ovládání hlavní postavy mi připadalo naprosto v pohodě, konečně mi nějaká hra nabídla i více akčních pohybů/útoků než jen dva - primární a sekundární. Zde je navíc ještě možnost nepřátelské jednotky zvednout, hodit, skočit na ně nebo se k nim třeba přískokem rychle přiblížit. Ta pravá vyvražďovačka ale začíná teprve kombinací všech těchto akčních tlačítek dohromady. V tom lepším případě zakončená efektní in-game animací s unikátním smrtelným úderem. Často zmiňovaná herní kamera mě sice občas trochu pozlobila, ale nejednalo se o nic vyloženě strašného.
Velké plus si u mě hra vysloužila za vložené RPG prvky ve formě levelování hlavního hrdiny a následující rozdělování dovednostních bodů k jednotlivým schopnostem plus posilující mutageny a reflexy. Třešničkou na dortu je poté dobrovolné hledání akčních figurek Wolverina samotného nebo trhání psích známek polomrtvým vojákům. Po prvním dohrání na základní obtížnost se ihned pouštím do dalšího kola, poté své hodnocení případně ještě upravím. Nyní uděluji krásných 80%.
K mému úžasu tedy velice povedený kousek, kterého jsem si všiml teprve před pár dny úplnou náhodou zde na databázi. Původní snímek se mi sice před jedenácti lety moc líbil a byl jsem na něj v kině dokonce třikrát během jednoho týdne, ale hrám podle filmů obecně moc nevěřím a již několikrát jsem se takto nechutně spálil. V tomto případě ale z mé strany panuje naprostá spokojenost.
Po grafické stránce nemám absolutně co vytknout, in-game videa jsou velice povedená a mnohdy i vtipná (např. selfie), jednotlivé lokality působí uvěřitelně a dokonce mi ani nevadilo, že jich vlastně ve výsledku moc není. Nejvíce mě asi bavila džungle. Především ta část, kde Rosomák šplhá na vysokou věž a v jednotlivých mezipatrech místo samotného boje protivníky spíše vyhazuje. Nepřátelé jsou originální, nejradši jsem samozřejmě porcoval obyčejné vojáčky, kterých bylo v celém příběhu mraky. Různí minibossové nebo speciální jednotky pak už vyžadovali opatrnější a promyšlenější přístup.
Ovládání hlavní postavy mi připadalo naprosto v pohodě, konečně mi nějaká hra nabídla i více akčních pohybů/útoků než jen dva - primární a sekundární. Zde je navíc ještě možnost nepřátelské jednotky zvednout, hodit, skočit na ně nebo se k nim třeba přískokem rychle přiblížit. Ta pravá vyvražďovačka ale začíná teprve kombinací všech těchto akčních tlačítek dohromady. V tom lepším případě zakončená efektní in-game animací s unikátním smrtelným úderem. Často zmiňovaná herní kamera mě sice občas trochu pozlobila, ale nejednalo se o nic vyloženě strašného.
Velké plus si u mě hra vysloužila za vložené RPG prvky ve formě levelování hlavního hrdiny a následující rozdělování dovednostních bodů k jednotlivým schopnostem plus posilující mutageny a reflexy. Třešničkou na dortu je poté dobrovolné hledání akčních figurek Wolverina samotného nebo trhání psích známek polomrtvým vojákům. Po prvním dohrání na základní obtížnost se ihned pouštím do dalšího kola, poté své hodnocení případně ještě upravím. Nyní uděluji krásných 80%.
Pro: rpg prvky, grafika, dabing, boj, nepřátelé, příběh, délka hry
Proti: opakující se prostředí, sem tam kamera, nízká obtížnost