Hra, která přes svou nezpochybnitelnou originalitu, zábavnost a místy i zapeklitost ve skutečnosti nabízí tak málo obsahu, že už v tuto chvíli ani nevím, jak v komentáři dále pokračovat. Napadá mě, že bych mohl snad trochu zavzpomínat a tím text o něco málo natáhnout. Protože legenda české herní scény Vlak si jeden z komentářů určitě zaslouží.
První seznámení s tímto logickým rychlíkem (reálně ale spíše osobákem) proběhlo v mém případě někdy kolem roku 1998. Opět a zase se ke mně dostala nějaká záhadná disketa s několika hrami. Neznámo od koho, neznámo za kolik, ale dostala. Tak jsem samozřejmě ihned zkontroloval její obsah a hru spustil. Mojí první reakcí byl smích, protože tento titul vypadal i v té době značně zastarale a po odehrání prvního kola rozhodně velmi jednoduše. Ale chyba lávky! Stačilo deset minut všem dobře známého cvakacího zvuku při pohybu vláčku a už jsem se začínal potit. Obtížnost stoupala s každým dalším levelem a zhruba někdy ve 24. patře jsem již byl v koncích a motal vagóny do sebe a o sebe jedna radost. V té době samozřejmě žádné videonávody a jiné vymoženosti neexistovaly, takže jsem svou snahu po několika (mnoha a mnoha) pokusech ukončil a vrátil se na místo činu až o pár let později..
A světe div se, i po dosažení mé videoherní dospělosti nasbíráním kopy zkušeností jsem tuto čertovinu nebyl schopen pokořit. Pomohl mi až kamarád, který mi ukázal, jak by se těch pár posledních "pater" asi mělo ideálně odehrát, já si vše podstatné zapsal a doma poté úspěšně aplikoval. Nakonec to zase tak složité nebylo. Tím příběh o vláčku s miliónem vagónků končí a já hře uděluji při vší úctě solidních 75%.
První seznámení s tímto logickým rychlíkem (reálně ale spíše osobákem) proběhlo v mém případě někdy kolem roku 1998. Opět a zase se ke mně dostala nějaká záhadná disketa s několika hrami. Neznámo od koho, neznámo za kolik, ale dostala. Tak jsem samozřejmě ihned zkontroloval její obsah a hru spustil. Mojí první reakcí byl smích, protože tento titul vypadal i v té době značně zastarale a po odehrání prvního kola rozhodně velmi jednoduše. Ale chyba lávky! Stačilo deset minut všem dobře známého cvakacího zvuku při pohybu vláčku a už jsem se začínal potit. Obtížnost stoupala s každým dalším levelem a zhruba někdy ve 24. patře jsem již byl v koncích a motal vagóny do sebe a o sebe jedna radost. V té době samozřejmě žádné videonávody a jiné vymoženosti neexistovaly, takže jsem svou snahu po několika (mnoha a mnoha) pokusech ukončil a vrátil se na místo činu až o pár let později..
A světe div se, i po dosažení mé videoherní dospělosti nasbíráním kopy zkušeností jsem tuto čertovinu nebyl schopen pokořit. Pomohl mi až kamarád, který mi ukázal, jak by se těch pár posledních "pater" asi mělo ideálně odehrát, já si vše podstatné zapsal a doma poté úspěšně aplikoval. Nakonec to zase tak složité nebylo. Tím příběh o vláčku s miliónem vagónků končí a já hře uděluji při vší úctě solidních 75%.