Herní výzva 2020: " Výzva naruby"¨
Into the Breach jsem si do výzvy přidával trochu s obavami. Rogue like hry mám sice rád, ale málokdy se mi je povede dohrát. Což se týká i předchozí vynikající hry studia, FTL. Stejný problém mám i se strategiemi. Proto jsem s respektem dal nižší obtížnost a hru jsem, k mému překvapení, do dvou hodin dohrál. A to má být všechno? No tak si to dám za jinou skvadru, která se mi odemknula. Ve tři ráno druhého dne vyžírám se třetí skvadrou achievementy a zapřísahávám se, že už jenom jeden tah a půjdu spát.
Prostě ať už jste si o hře přečetli či poslechli cokoliv, máte zkušenosti jakékoliv, za tu cenu doporučuji si hru vyzkoušet. Třeba ani vy dnes nepůjdete spát. Hra přes relativně omezený množství bojišť dokáže skvěle měnit variabilitu hraní. Každá volba tu může mít v budoucnu dopad, každý tah je důležitý i achievementy tu mají smysl…a navíc jsou všechny mechanismy a ovládání jednoduché a srozumitelné. Vše se navzájem doplňuje jako sehraný orchestr a hra vás dokáže dalším zkoušením neustále překvapovat, jednotky a zbraně, které vám na papíře nedávaly příliš smysl se najednou začnou ukazovat ultimativní v konkrétních situacích.
Rád bych věděl pořadí tahů nepřítele, ve hře jsem takový indikátor nenašel a moje paměť z předchozího hraní mi občas připravovaný geniální plán zmařila. Trošku mě zaráží proklamovaná spolupráce se scénáristou Avellonem, hra téměř žádný příběh nemá. Dost možná jde ale spíš o game design celkově, zajímalo by mě, co konkrétně ve hře dělal a jestli mám teda líbat ruce dvoučlennému studiu, jemu nebo všem:)
Edit: Tahy nepřátel lze zjistit altem. Máte nějaký důvod, proč Into the Breach nehrát? :)
Into the Breach jsem si do výzvy přidával trochu s obavami. Rogue like hry mám sice rád, ale málokdy se mi je povede dohrát. Což se týká i předchozí vynikající hry studia, FTL. Stejný problém mám i se strategiemi. Proto jsem s respektem dal nižší obtížnost a hru jsem, k mému překvapení, do dvou hodin dohrál. A to má být všechno? No tak si to dám za jinou skvadru, která se mi odemknula. Ve tři ráno druhého dne vyžírám se třetí skvadrou achievementy a zapřísahávám se, že už jenom jeden tah a půjdu spát.
Prostě ať už jste si o hře přečetli či poslechli cokoliv, máte zkušenosti jakékoliv, za tu cenu doporučuji si hru vyzkoušet. Třeba ani vy dnes nepůjdete spát. Hra přes relativně omezený množství bojišť dokáže skvěle měnit variabilitu hraní. Každá volba tu může mít v budoucnu dopad, každý tah je důležitý i achievementy tu mají smysl…a navíc jsou všechny mechanismy a ovládání jednoduché a srozumitelné. Vše se navzájem doplňuje jako sehraný orchestr a hra vás dokáže dalším zkoušením neustále překvapovat, jednotky a zbraně, které vám na papíře nedávaly příliš smysl se najednou začnou ukazovat ultimativní v konkrétních situacích.
Rád bych věděl pořadí tahů nepřítele, ve hře jsem takový indikátor nenašel a moje paměť z předchozího hraní mi občas připravovaný geniální plán zmařila. Trošku mě zaráží proklamovaná spolupráce se scénáristou Avellonem, hra téměř žádný příběh nemá. Dost možná jde ale spíš o game design celkově, zajímalo by mě, co konkrétně ve hře dělal a jestli mám teda líbat ruce dvoučlennému studiu, jemu nebo všem:)
Edit: Tahy nepřátel lze zjistit altem. Máte nějaký důvod, proč Into the Breach nehrát? :)
Pro: achievementy, znovu(hratelnost), UI, vyváženost všech prvků
Proti: absence příběhu