Hra Limbo mi byla doporučena kamarádem v době, kdy jsem plošinovkám zrovna moc neholdoval a jsem moc rád, že jsem hře dal šanci. Již v prvních okamžicích po spuštění hry na mě udeřila její atmosféra daná především svojí černobílou grafickou stylizací. Temnota a minimum světla mi neustále vyvolávaly pocity úzkosti či strachu, které mne provázeli celou hrou. Naštěstí zde pořád byla jiskřička naděje, že se ten kluk může zachránit, reprezentovaná dvěma svítícími body v podobě jeho očí.

I příběh skutečně působí jako jedna velká noční můra. Kluk se probudí sám v temném lese plném pastí, kde se ho všichni snaží zabít. A že těch smrtí bude požehnaně. Kromě překonávání pastí je hra i o řešení logických puzzlů. Některé pasáže jsou trošku obtížnější, jiné zase celkem intuitivní. Jediné, co mi tam vyloženě nesedělo bylo otáčení gravitace ve finále.

Zaujaly mě některé i tak trošku vtipné momenty jako např. kluk utíkající pavoukovi uvězněný v zámotku. Nebo i finální boj s pavoukem s vytrháváním jeho nohou, kdy z něj nakonec zbude jedna velká chlupatá koule, kterou ještě využije k tomu, abych se dostal dál.

Hra není nijak dlouhá a i když ve své druhé polovině trošku ztrácí na zajímavosti, rozhodně můžu říct, že jsem se u ní skvěle bavil.