Další díl ze série XCOM se objevil jako blesk z čistého nebe. Navíc s sebou přinesl celou řadu změn a stal se tak zajímavým experimentem a průzkumným terénem pro třetí díl od Firaxisu. Nejvíce mě upoutaly dvě velké změny - systém časové osy v soubojích a předem definovaní agenti, kteří hráče doprovázejí po celou dobu hry. Říkala jsem si, jak moc se změní taktika při bojích a jestli nemožnost úmrtí jedné z postav bude činit hru méně napínavou.

Musím říct, že časová osa mě bavila. Zpočátku jsem si říkala, že přece jenom hraní na tahy představuje větší výzvu, kdy je třeba nejdříve provést svůj tah a pak čekat na tah protivníkův a tomu se přizpůsobit. Ovšem záhy mě hra vyvedla z omylu a já začala pociťovat tu zábavu při promýšlení, jestli se budu snažit všechny svými silami odstranit protivníka, který je na časové ose na čtvrtém, pátém místě nebo raději vyřadím dva z pozice desáté a dvanácté a nechám toho ze čtvrtého místa prostě zaútočit. Hra navíc do procesu mého řešení kvadratických a goniometrických rovnic hodila velmi zábavný klacek pod nohy, a to nutnost zabít některé protivníky co nejrychleji bez ohledu na to, kde se na časové ose nachází. Bylo tedy jasné, že bez zranění se mise po většinu doby neobejdou. O tom svědčí i to, že jsem za celou dobu měla pouze jedinou Flawless misi (mise, kdy není zraněn žádný můj agent).

Co tento systém umožňuje a co mě hodně bavilo, tak je možnost hrát nejen více agresivně, ale také si dovolit poslat mezi nepřátele jednoho z mých agentů, který útočí na blízko. Nehrozilo totiž, že se na jednu postavu sesype pět, šest protivníků v rámci jednoho tahu. Vyčkávací hra (v EW a ve dvojce trochu narušena časovým limitem) se změnila na rychlou akci a potřebu řešit daný problém teď a tady. Krátkost misí tomu nahrává a mně osobně jejich délka vyhovovala a dokážu si představit, že by takové mise mohly klidně prostřídat ty delší v možném třetím díle.

Druhou podstatnou věcí jsou pak předem dané postavy a nemožnost vytvořit si postavy vlastní. Vím, že spoustě lidem se to nelíbilo a v hlavní hře série by to asi nefungovalo nebo jen s obtížemi, ale tady mi to vůbec nevadilo. Naopak tato změna byla pro mě osvěžující a líbilo se mi mít postavy, které mají "duši", baví se mezi sebou, vtipkují, reagují na věci a mají svůj příběh a svoji historii. Navíc do tématu hry, pořádková složka města, která je vysílaná řešit nepokoje a problémy, to dobře zapadalo. Navíc jsem si konečně mohla zahrát i za mimozemšťany.

Na hře mi moc věcí nevadilo. Absence videí jakožto cutscén mě nijak nezarmoutila. Pro mě není XCOM synonymem pro pěkná videa a grafiku a není to pro mě ani důležité. Statické obrázky naprosto stačí k takové menší odbočce od hlavní série a stylizace, které jsem se přece jen trochu bála, nakonec nebyla špatná a beru, že na tom dělal jiný tým, který se chtěl prezentovat jinak. A co se mi líbilo více než u předchozích dílů, tak byla hudba.

Přece jen mě zamrzelo, že hra nenabídla více nápaditých misí a že se tím pádem opakovalo jen pár typů misí a to ještě misí, které si byly dost podobné. Příběh mě vpřed zrovna moc netáhl, ale opět - příběh není to, co u XCOM hledám a vyžaduji ve vysoké kvalitě. Také jsem si všimla, že dovednosti agentů jsou vysvětleny velmi vágně a při rozhodování, které dovednosti si zvolím, bych ocenila přesnější popisy, například jaké poškození dovednost dělá nebo jestli je to pasivní či aktivní dovednost.

Z mého pohledu se spin-off velmi povedl a novinky, které přinesl, mě moc bavily a vůbec by mi nevadilo, kdyby se objevily i ve třetím díle. Ráda bych tam viděla breach mechaniku a možná bych si dovedla představit, že by hra nabídla oba typy bojového systému a bylo by jen na hráči, jaký typ chce.

Na závěr jeden tip. Pro zkušené hráče XCOMu doporučuji zvolit rovnou nejvyšší obtížnost, hra se mi totiž zdála lehká i na třetí nejvyšší a androida jsem nemusela použít ani jednou. Navíc jsem se ke konci hry nachytala, že jsem některé tahy jen odklikala bez hlubšího přemýšlení a mým agentům se stejně nic nestalo.

Jo a hra má za to zatím bugy, ale i o tom je XCOM.