Posel smrti je adventura, která pro mě osobně dělá plno věcí dobře. Jako první bych zmínila zasazení hry. Šedá obloha, deštivé počasí, hromy, blesky, mrtvoly, obyvatelé jak z Twin Peaks, kteří jsou velmi neochotní - to jsou přesně věci, které se mi líbí a které dotvářejí perfektní atmosféru. Když k tomu přičtu četné noční návštěvy hřbitovů, tajné plížení se sanatoriem starým stovky let, čmucháním v pitevně nebo na obětním místě, tak mám před sebou hru, která je ztělesněním mysteriózna.
V panství mě uvítali mí příbuzní a Viktorie velmi brzy svým starým skřehotavým hlasem pronesla větu, která se opakovala až do konce hry, a to, že si nepřeje býti rušena. Navštívit Viki tak bylo jako audience u královny. Naštěstí tu byl Bates, který se mnou musel mluvit, i když asi ani nechtěl, a který sloužil jako poslední záchrana, když jsem nevěděla, co dělat dál. Většina postav ovšem na moje všetečné otázky reagovala nevrlým způsobem anebo se se mnou úplně odmítla bavit. To jsem chápala, sama bych na takové dotěrné otázky reagovala stejně. Občas mi bylo líto, jak se moje postava chová k jiným, kteří mu chtějí pomoc. Například výbuch v chemické laboratoři nebo pokažená sekačka.
Kombinace předmětů s daným objektem byla ve všech případech logická (stejně tak i jejich sebrání), takže už nehrozilo, že bych například zkoušela použít křečka na barva jako v případě Day of the Tentacle: Remastered. Co trochu komplikovalo plynulé hraní, tak byla potřeba prozkoumat dané místo levým i pravým tlačítkem myši a někdy i víckrát. Alespoň zpočátku než jsem si na to zvykla. Hádanek ve hře nebylo moc a logicky zapadaly do daného místa. Ovšem některé z nich byly spíše pro mě otravné, viz úplný závěr hry.
Hudba dobře dokreslovala celkové vyznění hry a dramatické okamžiky doprovázené ještě dramatičtější hudbou jsem si užívala. Postavy byly skvěle nadabované a jak nevyžaduji mít ve hře český dabing nebo i titulky, tak zde je to jedna z největších předností hry.
Co si ze hry budu ještě pamatovat krom atmosféry a příběhu, tak je nekonečná cesta ke vchodu do fary a čekání na to, až otec Frederick vyjeví důležitou informaci, je tak o to ještě delší. Ovšem hra se mi moc líbila a těším se na další díly.
V panství mě uvítali mí příbuzní a Viktorie velmi brzy svým starým skřehotavým hlasem pronesla větu, která se opakovala až do konce hry, a to, že si nepřeje býti rušena. Navštívit Viki tak bylo jako audience u královny. Naštěstí tu byl Bates, který se mnou musel mluvit, i když asi ani nechtěl, a který sloužil jako poslední záchrana, když jsem nevěděla, co dělat dál. Většina postav ovšem na moje všetečné otázky reagovala nevrlým způsobem anebo se se mnou úplně odmítla bavit. To jsem chápala, sama bych na takové dotěrné otázky reagovala stejně. Občas mi bylo líto, jak se moje postava chová k jiným, kteří mu chtějí pomoc. Například výbuch v chemické laboratoři nebo pokažená sekačka.
Kombinace předmětů s daným objektem byla ve všech případech logická (stejně tak i jejich sebrání), takže už nehrozilo, že bych například zkoušela použít křečka na barva jako v případě Day of the Tentacle: Remastered. Co trochu komplikovalo plynulé hraní, tak byla potřeba prozkoumat dané místo levým i pravým tlačítkem myši a někdy i víckrát. Alespoň zpočátku než jsem si na to zvykla. Hádanek ve hře nebylo moc a logicky zapadaly do daného místa. Ovšem některé z nich byly spíše pro mě otravné, viz úplný závěr hry.
Hudba dobře dokreslovala celkové vyznění hry a dramatické okamžiky doprovázené ještě dramatičtější hudbou jsem si užívala. Postavy byly skvěle nadabované a jak nevyžaduji mít ve hře český dabing nebo i titulky, tak zde je to jedna z největších předností hry.
Co si ze hry budu ještě pamatovat krom atmosféry a příběhu, tak je nekonečná cesta ke vchodu do fary a čekání na to, až otec Frederick vyjeví důležitou informaci, je tak o to ještě delší. Ovšem hra se mi moc líbila a těším se na další díly.
Pro: příběh, atmosféra, dabing, postavy, hudba, prostředí
Proti: pomalá chůze, málo hádanek