Je fakt, že už jsem Superbike World Championship nějaký ten pátek nehrál, možná i sedm, osm let. Na druhou stranu se mi tahle hra po vyšších tisících odehraných hodin zažrala do mozku tak hluboko, že si zpaměti vybavím všechny tratě, řadu jezdců, zvuk motorky té které značky (nejraději jsem měl asi Ducati), a u některých okruhů (zejména Monza a Hockenheim) v podstatě i každou zatáčku, včetně toho, kdy bylo třeba začít brzdit, na jakou rychlost podřadit a kdy bezpečně znovu přiložit pod kotel. Tím chci říct, že i po takové době snad zůstává hodnocení celkem relevantní, i když nutně říznuté trochou nostalgie.

Superbike World Championship nabízí překvapivě širokou paletu herních možností, od rychlého závodu bez nějakých složitých příprav, s automatickou převodovkou a pomalými soupeři, po odjetí kompletního seriálu s mnohem vyrovnanějším startovním polem, manuální převodovkou a v rámci možností i realističtější fyzikou, která vytrestá sebemenší chybu. Je sice pravda, že i při nejtěžším módu se dá po pár desítkách či stovkách hodin dojet celé mistrovství skoro bez ztráty bodu (vždycky na prvním místě), ale i tak to stojí za to. Potěší i možnost měnit počasí, bavit se všelijakýma hovadinama (například jezdit v opačném směru a dělat hromadné havárky), nebo jen z různých úhlů (kamer) sledovat záznam vlastní jízdy (popřípadě se dívat pohledem jakéhokoli jiného závodníka, třeba toho, kterého jste předjeli v poslední zatáčce). Hra má samozřejmě i nějaké ty vady na kráse, zejména zatáčení na klávesnici není zezačátku žádná hitparáda, když se však člověk naučí na šipky klikat kadencí kolibříka, vypadá i ten průjezd táhlejší šikanou celkem plynule.