Následující text je víceméně scénář k mé videorecenci, takže na to berte ohled, ale určitě by se to mělo dát číst i tak. :D
Na Gears Tactics jsem se neskutečně těšil, po zklamání v podobě Phoenix Pointu jsem opravdu doufal, že konečně přijde ta pravá tahová strategie pro mě. Byla to tak rozhodně jedna z mých nejočekávanějších her tohoto roku a v posledních týdnech už jsem jen počítal dny do vydání. Dokud nepřišel vyloženě blesk z čistého nebe v podobě XCOMu: Chimera Squad, na který jsem dělal recenzi minule a vedl si velmi dobře. Moje pozornost se přesměrovala na spin-off mé milované série, ale i tak jsem se ihned po jeho dohrání pustil do Gears Tactics. A takhle zpětně si teď říkám, proč já je nehrál v opačném pořadí…
Gears Tactics se odehrává několik let před prvním dílem této známé série. Příběh vlastně není příliš složitý, zkrátka musíme bojovat proti Locustům a hlavně porazit Ukkona, který všechny tyto potvory tvoří. Hlavním hrdinou je Gabe Diaz, otec Kait Diaz ze 4 a 5. Ten se tak spolu s několika dalšími hrdiny vydává na cestu za zabitím Ukkona.
Příběh je doslova průměrný, ale jde o strategii, takže to není až tak závažný zápor. Navíc je příběh aspoň doplněn o velmi pěkné cutscény, které jsou skoro na úrovni Gears 5. Obecně grafika v této hře je skvělá a jde o jedno z největších pozitiv. Vypadá poměrně realisticky a i při bližším pohledu nezklame, navíc má hra také perfektní sound design, hlavně co se týče zbraní. Pokud si tedy užíváte brutální scény z této série (nejsem zrovna člověk, který by je potřeboval), tak vám hra nabídne slušnou podívanou.
Co vás asi zajímá nejvíc, je hratelnost. Nutno na začátek říct, že ta hra je trochu něco jiného, než jsem od ní čekal. Nejde ani tak o XCOM zasazený do univerza Gears, ale spíš Gears s nádechem XCOMu. Ano, jde o tahovou strategii, ale i přes to v tom Gears vidíte opravdu hodně. Střelba, prostředí, nepřátelé, již zmiňované brutální scény, zkrátka všechno. Co je tedy jinak oproti XCOMu? No, je toho hodně. První je potřeba říct, že jde o klasickou tahovou strategii, která nevyužívá žádnou timeline, jakou jsme mohli vidět v Chimera Squad. Ten hlavní rozdíl je ale v tom, že Gears k boji přistupuje mnohem agresivněji. Zatímco v XCOMu je často lepší zvolit defenzivnější způsob, tady na vás hra hází nepřátele ze všech stran, proto taky máte 3 akční body namísto 2 a střelba neukončuje tah. Můžete tedy střílet klidně třikrát. Vývojáři se zbavili gridu a pohyb je tak víceméně volný, což je zajímavá změna a musím říct, že se u takové hry hodí. Asi nejzajímavější prvek je ale poprava, kterou můžete provést, pokud nepřítele knocknete. Po provedení dostanou všichni ostatní vojáci jeden akční bod navíc, což do hry přidává spoustu taktizace a už jenom s touto akcí si jde velmi vyhrát a může vám klidně pomoct otočit bitvu ve váš prospěch. Také zde najdete mířený overwatch podobný tomu ve Phoenix Pointu nebo i novém XCOMu. S ním se však pojí jedna nepěkná věc, je totiž až příliš silný. Vzhledem k tomu, že ho aktivuje prakticky jakákoli akce a obecně mi přišel mnohem přesnější, bylo většinou mnohem lepší aktivovat overwatch než klasicky střílet. A to by se asi dít nemělo.
Jak už jsem zmínil, nepřátele občas knocknete a ne zabijete, jiní nepřátelé je mezitím mohou oživit. A to platí také pro vás. Právě tato mechanika ale podle mě až příliš ulehčuje některé bitvy. Občas je prostě lepší se záměrně nechat knocknout, pak totiž po vás nepřátelé nepůjdou, vy se můžete oživit a dostat se do bezpečí. Na druhou stranu jsem to na několika misích ocenil, protože už šlo opravdu do tuhého. O tom ještě později.
Ve hře jen marně budete hledat nějaké spravování základny, vlastně mi to ale moc nechybělo. Můžete akorát najímat nové vojáky a upravovat výbavu těm, které už máte. Vojáci jsou rozděleni na dva druhy: Hrdiny, kteří vám nesmí zemřít, jinak musíte restartovat misi a pak klasické vojáky, kteří vám klidně zemřít mohou. Tady ale přichází první zásadní problém této hry, vojáci jsou totiž něco jako otroci. Cena je nízká, v tomto případě dokonce nulová, tak s nimi zacházíte špatně. Prakticky po každé misi totiž dostanete možnost naverbovat hned několik vojáků, kteří jsou často lepší než ti, které už máte. A jak už jsem řekl, je to kompletně zadarmo. Jakékoli levelování tak absolutně ztrácí smysl, protože i kdybyste brali nějakého vojáka na všechny mise, což mimochodem ani nejde, stejně by neměl takový level, jako ten, který je momentálně v nabídce. Tahle část mi tak přijde absolutně nevybalancovaná, protože nějaké obětování vojáka tady na rozdíl od XCOMu přejdete mávnutím ruky.
Když už je řeč o levelování, měl bych zmínit velmi rozmanitý strom schopností. Ve hře je celkem pět tříd vojáků, z nichž každá má své unikátní aktivní a pasivní schopnosti, které si levelováním odemykáte. Jak to tak bývá, některé jsou užitečné, některé méně, po nějaké době jsem v tom ale už měl takový zmatek, že jsem ani nevěděl, jaké všechny schopnosti moji vojáci vůbec mají. Nechci to brát vyloženě jako negativní věc, přece jenom, je skvělé, že můžete použít tolik různorodých schopností, ale jejich počet by opravdu nemusel být až tak vysoký.
Když se ještě vrátíme k bitvám, je nutné zmínit, že kromě klasických nepřátel, kteří jsou vždy představeni pomocí efektního intra, se ve hře nachází také bossové. A tady přichází na scénu pro tahové strategie v poslední době typická nevyvážená obtížnost. Za celou hru potkáte celkem tři bosse a zatímco ten první je tak trochu OP a zabralo mi možná i něco přes 10 pokusů, než jsem ho zabil, druhý boss je absolutně primitivní a třetí zase takový průměr. Tak nějak mi přijde, že vývojáři trochu popletli pořadí, protože tohle prostě není normální. Stále to ale není to hlavní, co se mi na hře nelíbilo. K tomu se dostaneme až teď.
Jsou to mise. Člověk by si možná řekl, co se na nich dá zkazit, vlastně ani já jsem nikdy v XCOMu neměl problém s tím, že by se mise nějak opakovali. Vývojáři ze Splash Damage ale ukázali, že to pokazit skutečně jde a slovo repetetivní dostávají na úplně jiný level. Ze začátku vás hra bude bavit, budete dostávat příběhové mise, pokaždé trochu jiného typu a vy budete spokojení. Problém přichází ve chvíli, kdy po vás hra začne chtít plnit vedlejší mise. Ano, vedlejší mise, které jsou ve všech ostatních hrách nepovinné. Ale vývojáři si zřejmě řekli, že je výborný nápad to zakomponovat do hry jako povinnou součást a jakési oddělení příběhových misí. Tak si řeknete dobře, splním tuhle vedlejší misi. První vás to možná bude bavit, ale pak přijde další a další a další… Hra po vás bude chtít plnit čím dál tím víc vedlejších misí, které jsou náplní do puntíku stejné jako ty předchozí a map je sice ve hře víc, ale za chvilku se také začnou opakovat. Vy si tak brzy uvědomíte, že jde jen o trapné natahování herní doby, která by se dala v klidu zkrátit na polovinu. Když už se konečně dostanete ke konci, čeká na vás to největší peklo. Možná jste si mysleli, že nejtěžší mise by měla být ta finální, ale Splash Damage asi chtělo být originální, protože vám před finální misi hodí ještě tři povinné vedlejší mise. Když jsem zapnul tu první, říkal jsem si, jestli jsem omylem nepřepnul obtížnost na tu nejvyšší, protože dokončit ji bylo naprosto nemožné a to doslova. Vážně nevím, jestli tuhle hru někdo testoval, ale misi jsem dělal asi 3 hodiny a dokončil jsem ji pouze tak, že jsem měl veliké štěstí na umístění nepřátel a ještě jsem musel obětovat jednoho vojáka, což mě ani moc netrápilo, jak už jsem říkal dříve. Finální misi jsem pak prošel na první pokus, takže já se ptám, kde je chyba? Protože si opravdu nemyslím, že když mám v druhém tahu všechny vojáky na zemi, tak je problém u mě.
Končíme na negativní vlně a bohužel mám z této hry opravdu hořkosladké pocity. Měla neskutečný potenciál v podobě skvělého zasazení, zábavných a originálních mechanik i pěkné grafiky s cutscénami. To vše ale velice kazí repetitivní mise (a to ne jenom zmiňované vedlejší, ale i ty příběhové), vojáci, jejichž levelování je naprosto zbytečné a nevyvážená obtížnost, která nekontrolovatelně lítá nahoru a dolů. Hrozně rád bych hře udělil nějakou lepší známku, ale prostě to nejde. Sice vás bude bavit, ale jen prvních pár hodin, pak nadšení rychle vyprchá. Pomyslný souboj XCOM: Chimera Squad a Gears Tactics tak za mě jasně vyhrává Chimera Squad.
Na Gears Tactics jsem se neskutečně těšil, po zklamání v podobě Phoenix Pointu jsem opravdu doufal, že konečně přijde ta pravá tahová strategie pro mě. Byla to tak rozhodně jedna z mých nejočekávanějších her tohoto roku a v posledních týdnech už jsem jen počítal dny do vydání. Dokud nepřišel vyloženě blesk z čistého nebe v podobě XCOMu: Chimera Squad, na který jsem dělal recenzi minule a vedl si velmi dobře. Moje pozornost se přesměrovala na spin-off mé milované série, ale i tak jsem se ihned po jeho dohrání pustil do Gears Tactics. A takhle zpětně si teď říkám, proč já je nehrál v opačném pořadí…
Gears Tactics se odehrává několik let před prvním dílem této známé série. Příběh vlastně není příliš složitý, zkrátka musíme bojovat proti Locustům a hlavně porazit Ukkona, který všechny tyto potvory tvoří. Hlavním hrdinou je Gabe Diaz, otec Kait Diaz ze 4 a 5. Ten se tak spolu s několika dalšími hrdiny vydává na cestu za zabitím Ukkona.
Příběh je doslova průměrný, ale jde o strategii, takže to není až tak závažný zápor. Navíc je příběh aspoň doplněn o velmi pěkné cutscény, které jsou skoro na úrovni Gears 5. Obecně grafika v této hře je skvělá a jde o jedno z největších pozitiv. Vypadá poměrně realisticky a i při bližším pohledu nezklame, navíc má hra také perfektní sound design, hlavně co se týče zbraní. Pokud si tedy užíváte brutální scény z této série (nejsem zrovna člověk, který by je potřeboval), tak vám hra nabídne slušnou podívanou.
Co vás asi zajímá nejvíc, je hratelnost. Nutno na začátek říct, že ta hra je trochu něco jiného, než jsem od ní čekal. Nejde ani tak o XCOM zasazený do univerza Gears, ale spíš Gears s nádechem XCOMu. Ano, jde o tahovou strategii, ale i přes to v tom Gears vidíte opravdu hodně. Střelba, prostředí, nepřátelé, již zmiňované brutální scény, zkrátka všechno. Co je tedy jinak oproti XCOMu? No, je toho hodně. První je potřeba říct, že jde o klasickou tahovou strategii, která nevyužívá žádnou timeline, jakou jsme mohli vidět v Chimera Squad. Ten hlavní rozdíl je ale v tom, že Gears k boji přistupuje mnohem agresivněji. Zatímco v XCOMu je často lepší zvolit defenzivnější způsob, tady na vás hra hází nepřátele ze všech stran, proto taky máte 3 akční body namísto 2 a střelba neukončuje tah. Můžete tedy střílet klidně třikrát. Vývojáři se zbavili gridu a pohyb je tak víceméně volný, což je zajímavá změna a musím říct, že se u takové hry hodí. Asi nejzajímavější prvek je ale poprava, kterou můžete provést, pokud nepřítele knocknete. Po provedení dostanou všichni ostatní vojáci jeden akční bod navíc, což do hry přidává spoustu taktizace a už jenom s touto akcí si jde velmi vyhrát a může vám klidně pomoct otočit bitvu ve váš prospěch. Také zde najdete mířený overwatch podobný tomu ve Phoenix Pointu nebo i novém XCOMu. S ním se však pojí jedna nepěkná věc, je totiž až příliš silný. Vzhledem k tomu, že ho aktivuje prakticky jakákoli akce a obecně mi přišel mnohem přesnější, bylo většinou mnohem lepší aktivovat overwatch než klasicky střílet. A to by se asi dít nemělo.
Jak už jsem zmínil, nepřátele občas knocknete a ne zabijete, jiní nepřátelé je mezitím mohou oživit. A to platí také pro vás. Právě tato mechanika ale podle mě až příliš ulehčuje některé bitvy. Občas je prostě lepší se záměrně nechat knocknout, pak totiž po vás nepřátelé nepůjdou, vy se můžete oživit a dostat se do bezpečí. Na druhou stranu jsem to na několika misích ocenil, protože už šlo opravdu do tuhého. O tom ještě později.
Ve hře jen marně budete hledat nějaké spravování základny, vlastně mi to ale moc nechybělo. Můžete akorát najímat nové vojáky a upravovat výbavu těm, které už máte. Vojáci jsou rozděleni na dva druhy: Hrdiny, kteří vám nesmí zemřít, jinak musíte restartovat misi a pak klasické vojáky, kteří vám klidně zemřít mohou. Tady ale přichází první zásadní problém této hry, vojáci jsou totiž něco jako otroci. Cena je nízká, v tomto případě dokonce nulová, tak s nimi zacházíte špatně. Prakticky po každé misi totiž dostanete možnost naverbovat hned několik vojáků, kteří jsou často lepší než ti, které už máte. A jak už jsem řekl, je to kompletně zadarmo. Jakékoli levelování tak absolutně ztrácí smysl, protože i kdybyste brali nějakého vojáka na všechny mise, což mimochodem ani nejde, stejně by neměl takový level, jako ten, který je momentálně v nabídce. Tahle část mi tak přijde absolutně nevybalancovaná, protože nějaké obětování vojáka tady na rozdíl od XCOMu přejdete mávnutím ruky.
Když už je řeč o levelování, měl bych zmínit velmi rozmanitý strom schopností. Ve hře je celkem pět tříd vojáků, z nichž každá má své unikátní aktivní a pasivní schopnosti, které si levelováním odemykáte. Jak to tak bývá, některé jsou užitečné, některé méně, po nějaké době jsem v tom ale už měl takový zmatek, že jsem ani nevěděl, jaké všechny schopnosti moji vojáci vůbec mají. Nechci to brát vyloženě jako negativní věc, přece jenom, je skvělé, že můžete použít tolik různorodých schopností, ale jejich počet by opravdu nemusel být až tak vysoký.
Když se ještě vrátíme k bitvám, je nutné zmínit, že kromě klasických nepřátel, kteří jsou vždy představeni pomocí efektního intra, se ve hře nachází také bossové. A tady přichází na scénu pro tahové strategie v poslední době typická nevyvážená obtížnost. Za celou hru potkáte celkem tři bosse a zatímco ten první je tak trochu OP a zabralo mi možná i něco přes 10 pokusů, než jsem ho zabil, druhý boss je absolutně primitivní a třetí zase takový průměr. Tak nějak mi přijde, že vývojáři trochu popletli pořadí, protože tohle prostě není normální. Stále to ale není to hlavní, co se mi na hře nelíbilo. K tomu se dostaneme až teď.
Jsou to mise. Člověk by si možná řekl, co se na nich dá zkazit, vlastně ani já jsem nikdy v XCOMu neměl problém s tím, že by se mise nějak opakovali. Vývojáři ze Splash Damage ale ukázali, že to pokazit skutečně jde a slovo repetetivní dostávají na úplně jiný level. Ze začátku vás hra bude bavit, budete dostávat příběhové mise, pokaždé trochu jiného typu a vy budete spokojení. Problém přichází ve chvíli, kdy po vás hra začne chtít plnit vedlejší mise. Ano, vedlejší mise, které jsou ve všech ostatních hrách nepovinné. Ale vývojáři si zřejmě řekli, že je výborný nápad to zakomponovat do hry jako povinnou součást a jakési oddělení příběhových misí. Tak si řeknete dobře, splním tuhle vedlejší misi. První vás to možná bude bavit, ale pak přijde další a další a další… Hra po vás bude chtít plnit čím dál tím víc vedlejších misí, které jsou náplní do puntíku stejné jako ty předchozí a map je sice ve hře víc, ale za chvilku se také začnou opakovat. Vy si tak brzy uvědomíte, že jde jen o trapné natahování herní doby, která by se dala v klidu zkrátit na polovinu. Když už se konečně dostanete ke konci, čeká na vás to největší peklo. Možná jste si mysleli, že nejtěžší mise by měla být ta finální, ale Splash Damage asi chtělo být originální, protože vám před finální misi hodí ještě tři povinné vedlejší mise. Když jsem zapnul tu první, říkal jsem si, jestli jsem omylem nepřepnul obtížnost na tu nejvyšší, protože dokončit ji bylo naprosto nemožné a to doslova. Vážně nevím, jestli tuhle hru někdo testoval, ale misi jsem dělal asi 3 hodiny a dokončil jsem ji pouze tak, že jsem měl veliké štěstí na umístění nepřátel a ještě jsem musel obětovat jednoho vojáka, což mě ani moc netrápilo, jak už jsem říkal dříve. Finální misi jsem pak prošel na první pokus, takže já se ptám, kde je chyba? Protože si opravdu nemyslím, že když mám v druhém tahu všechny vojáky na zemi, tak je problém u mě.
Končíme na negativní vlně a bohužel mám z této hry opravdu hořkosladké pocity. Měla neskutečný potenciál v podobě skvělého zasazení, zábavných a originálních mechanik i pěkné grafiky s cutscénami. To vše ale velice kazí repetitivní mise (a to ne jenom zmiňované vedlejší, ale i ty příběhové), vojáci, jejichž levelování je naprosto zbytečné a nevyvážená obtížnost, která nekontrolovatelně lítá nahoru a dolů. Hrozně rád bych hře udělil nějakou lepší známku, ale prostě to nejde. Sice vás bude bavit, ale jen prvních pár hodin, pak nadšení rychle vyprchá. Pomyslný souboj XCOM: Chimera Squad a Gears Tactics tak za mě jasně vyhrává Chimera Squad.
Pro: Pěkná grafika a cutscény, Originální mechaniky, Prostředí a atmosféra, Skvělý sound design
Proti: Levelování vojáků je naprosto zbytečné, Repetetivní mise, Nevyvážená obtížnost, Overwatch je lepší než střelba, Hra vás zabaví jen na prvních pár hodin