Posel smrti 3 dohrán a jsem spokojen. Vzhledem k tomu, že jde o završení trilogie, nevyhnu se v popisu určitým spoilerům, ale počítám s tím, že kdo si čte komentář ke třetímu dílu, tak předchozí díly dohrál a chystá se na třetí.
Všechno co jsem vytýkal druhému dílu je pryč a trojka funguje přesně tak jak má, jako parádní završení trilogie. Na geniální první díl jí sice chybí pár maličkosti a větší spád, ale jinak nemám výhrad. Grafika zůstala prakticky stejná, opět se v rámci příběhu podíváme do pár staronových lokací z trošku jiného úhlu pohledu. Vrátily se hororové animace, které sice neobsahují žádné podobné drasťárny, jako první díl, ale stylově se ho drží. Kvalitní je opět i dabing, který typově sedí a není přehlušován hudbou. Jediné co mi vadilo, že je hra místy až šíleně tmavá.
Hratelnost tady nemám moc co popisovat. Co fungovalo v dvojce, funguje i tady - mizení nepotřebných aktivních míst a jejich zobrazování mezerníkem. Opět se vyplatí obcházet postavy a zjišťovat co Vám kdo řekne, opět je to zhruba tak půl na půl výslechy a používání předmětů. Objevilo se pár skvělých puzzlů, které potrápily můj mozek, na některé jsem musel bohužel kouknout do návodu, ale třeba skládání kostlivce nebo stínové bludiště je bomba. A v poslední kapitole dostanete kromě hrdiny k ruce i druhou postavu, vyslankyni Vatikánu, což dává hratelnosti nový drajv. Každá z postav totiž komentuje předměty jinak, něco jde udělat s jen s někým, můžou si vyměňovat předměty či mluvit o důležitých stopách. K rukou máte i mapu na přesun mezi lokacemi, která byla paradoxně důvodem mých dvou zákysů. Jednou byla potřeba ke kombinaci, podruhé jsem díky rychlopřesunům zapomněl, že bych se mohl občas projít lesy a zjistit, co je tu nového a díky tomu nemohl najít jednu lokaci.
Jediná věc, která mě nesedla je lov achievmentů. Ono to bylo už ve dvojce, kde jsem to celkově nějak zazdil. Ve trojce ale lovíte prakticky neviditelné havrany či jste odměňováni za nějaké úkony navíc. Odměnou je 24 artworků, nějaké bonusové videa a pár miniher, které stejně po skončení hry znovu hrát nebudete. Podle mě je zbytečné podobné nesmysly cpát zrovna do adventur.
A nakonec příběh. Ten šel ve trojce hodně nahoru a jak jsem psal, nevyhnu se SPOILERům, takže kdo nehrál předchozí díly, nečíst. Hrdinu nacházíme v situaci, když zjišťuje, že je potomek rodu Gordonů jménem Adrian a vzápětí je zatčen agilním inspektorem Spoonerem. Ten byl vykopnut z Londýna a aby si udělal u nadřízených dobré oko, hodil by se mu podezřelý. A tak je Adrian obviněn z několikanásobné vraždy a vypálení zámku Black Mirror.
A Adrian to nemá vůbec lehké. Spooner ho chce zavřít, Viktorie mu nevěří, musí prokázat svůj původ. Navíc půlka lidí v městě se ho bojí nebo ho nenávidí, další na něm chtějí vydělat. A ještě se začíná projevovat kletba rodu - hrůzostrašnými vizemi, změnami nálad a i horšími věcmi. V šesti kapitolách toho tak musí stihnout docela dost a ve finále se postavit Mordredovi. Ze začátku je to sice opět trošku zdlouhavé, ale funguje tu princip postupného objevování lokací a zároveň jejich čištění a kompletace. Změnil se i hlavní hrdina. Z nesympatického hejska se stává muž, který bojuje jak se dá, neztrácí humor, občas se hroutí a jednou se málem zabije. Líbilo se mi, jak se Adrian v určitých chvíli vypořádá s lidma, co ho celý příběh štvou.
Celý závěr je parádně temný a nadpřirozený a já jsem spokojen. Posel smrti 3 je víc než důstojné završení ságy.
Všechno co jsem vytýkal druhému dílu je pryč a trojka funguje přesně tak jak má, jako parádní završení trilogie. Na geniální první díl jí sice chybí pár maličkosti a větší spád, ale jinak nemám výhrad. Grafika zůstala prakticky stejná, opět se v rámci příběhu podíváme do pár staronových lokací z trošku jiného úhlu pohledu. Vrátily se hororové animace, které sice neobsahují žádné podobné drasťárny, jako první díl, ale stylově se ho drží. Kvalitní je opět i dabing, který typově sedí a není přehlušován hudbou. Jediné co mi vadilo, že je hra místy až šíleně tmavá.
Hratelnost tady nemám moc co popisovat. Co fungovalo v dvojce, funguje i tady - mizení nepotřebných aktivních míst a jejich zobrazování mezerníkem. Opět se vyplatí obcházet postavy a zjišťovat co Vám kdo řekne, opět je to zhruba tak půl na půl výslechy a používání předmětů. Objevilo se pár skvělých puzzlů, které potrápily můj mozek, na některé jsem musel bohužel kouknout do návodu, ale třeba skládání kostlivce nebo stínové bludiště je bomba. A v poslední kapitole dostanete kromě hrdiny k ruce i druhou postavu, vyslankyni Vatikánu, což dává hratelnosti nový drajv. Každá z postav totiž komentuje předměty jinak, něco jde udělat s jen s někým, můžou si vyměňovat předměty či mluvit o důležitých stopách. K rukou máte i mapu na přesun mezi lokacemi, která byla paradoxně důvodem mých dvou zákysů. Jednou byla potřeba ke kombinaci, podruhé jsem díky rychlopřesunům zapomněl, že bych se mohl občas projít lesy a zjistit, co je tu nového a díky tomu nemohl najít jednu lokaci.
Jediná věc, která mě nesedla je lov achievmentů. Ono to bylo už ve dvojce, kde jsem to celkově nějak zazdil. Ve trojce ale lovíte prakticky neviditelné havrany či jste odměňováni za nějaké úkony navíc. Odměnou je 24 artworků, nějaké bonusové videa a pár miniher, které stejně po skončení hry znovu hrát nebudete. Podle mě je zbytečné podobné nesmysly cpát zrovna do adventur.
A nakonec příběh. Ten šel ve trojce hodně nahoru a jak jsem psal, nevyhnu se SPOILERům, takže kdo nehrál předchozí díly, nečíst. Hrdinu nacházíme v situaci, když zjišťuje, že je potomek rodu Gordonů jménem Adrian a vzápětí je zatčen agilním inspektorem Spoonerem. Ten byl vykopnut z Londýna a aby si udělal u nadřízených dobré oko, hodil by se mu podezřelý. A tak je Adrian obviněn z několikanásobné vraždy a vypálení zámku Black Mirror.
A Adrian to nemá vůbec lehké. Spooner ho chce zavřít, Viktorie mu nevěří, musí prokázat svůj původ. Navíc půlka lidí v městě se ho bojí nebo ho nenávidí, další na něm chtějí vydělat. A ještě se začíná projevovat kletba rodu - hrůzostrašnými vizemi, změnami nálad a i horšími věcmi. V šesti kapitolách toho tak musí stihnout docela dost a ve finále se postavit Mordredovi. Ze začátku je to sice opět trošku zdlouhavé, ale funguje tu princip postupného objevování lokací a zároveň jejich čištění a kompletace. Změnil se i hlavní hrdina. Z nesympatického hejska se stává muž, který bojuje jak se dá, neztrácí humor, občas se hroutí a jednou se málem zabije. Líbilo se mi, jak se Adrian v určitých chvíli vypořádá s lidma, co ho celý příběh štvou.
Celý závěr je parádně temný a nadpřirozený a já jsem spokojen. Posel smrti 3 je víc než důstojné završení ságy.