Assasinová masírka za poslední týdny nedala spát, rozhodl jsem se tedy pro nostalgii a po pár letech jsem znovu nainstaloval casual simulátor vraha, který stále dělá čest svému jménu.
Začnu hlavním hrdinem, Ezio je v AC 2 vykreslen dost povrchně, události neprožívá s dostatečnou hloubkou, je to prostě frajírek, který se učí za pochodu a možní i to je důvod, proč se na zabijáka hodí. Každopádně si ho velmi pravděpodobně oblíbíte, protože oproti ostatním hrdinům (divám se na tebe Connore) vám ten úsměv na tváři vykouzlí.
Hratelnost se mi moc líbí, rozjed je dostatečně pomalej a nové prvky vám hra dává za pochodu s perfektním dávkováním. Učí vás přímo v přiběhových misích jak krást, jak se schovávat, jak používat skrytou čepel atd. Game desing mi dost vyhovuje, mám rád když se mi hra postupně otevírá, ta křivka je ze začatku nastavená bravůrně i když v pozdějších částech hry dost klesá.
Parkour je tu místy krkolomnej a bude chvilku trvat než se do něj vžijete a přestanete dělat chyby, cestovat budete nejčastěji po střechách, protože je to snadnější a nebudou se vám do cesty plést stráže a obyvatelé města.
Parkour samotný občas vyžaduje i vaši pozornost, Ezio neleze uplně automaticky, občas musíte hledat místa kde se může přitáhnout aby se v lezení dostal dál, při skoku na vzdálené objekty může platit to samé, oproti modernějším dílům je to stále dost superiorní.
Soubojový systém je bohužel dost jednoduchý, hlouček nepřátel nedokáže využívat svoji přesilu a jdou Eziovi na ruku, každopádně některé brutální animace dokáží být uspokojivé, stejně jako některé obtížné souboje, kterých se pár najde.
Délka hry je uspokojivá, příběh je pruměrný, ale udrží vás, grafika dost zestárla a to kvůli hnědému nádechu, který si hra nese po celou dobu.
Mapa nabízí i nepovinné aktivity na vyzobávaní, které po čase nejspíš budete přeskakovat, ale někoho to bavit bude.
Nejsilnější stránkou hry je to, že nese svůj odkaz naplno, je to prostě něco co si představíte pod názvem assassins creed.
Hodnotit hru po 10letech není uplně fér a o to víc je lichotivé, že v mnoha směrech hra i dnes nabízí dobrou hratelnost.
Začnu hlavním hrdinem, Ezio je v AC 2 vykreslen dost povrchně, události neprožívá s dostatečnou hloubkou, je to prostě frajírek, který se učí za pochodu a možní i to je důvod, proč se na zabijáka hodí. Každopádně si ho velmi pravděpodobně oblíbíte, protože oproti ostatním hrdinům (divám se na tebe Connore) vám ten úsměv na tváři vykouzlí.
Hratelnost se mi moc líbí, rozjed je dostatečně pomalej a nové prvky vám hra dává za pochodu s perfektním dávkováním. Učí vás přímo v přiběhových misích jak krást, jak se schovávat, jak používat skrytou čepel atd. Game desing mi dost vyhovuje, mám rád když se mi hra postupně otevírá, ta křivka je ze začatku nastavená bravůrně i když v pozdějších částech hry dost klesá.
Parkour je tu místy krkolomnej a bude chvilku trvat než se do něj vžijete a přestanete dělat chyby, cestovat budete nejčastěji po střechách, protože je to snadnější a nebudou se vám do cesty plést stráže a obyvatelé města.
Parkour samotný občas vyžaduje i vaši pozornost, Ezio neleze uplně automaticky, občas musíte hledat místa kde se může přitáhnout aby se v lezení dostal dál, při skoku na vzdálené objekty může platit to samé, oproti modernějším dílům je to stále dost superiorní.
Soubojový systém je bohužel dost jednoduchý, hlouček nepřátel nedokáže využívat svoji přesilu a jdou Eziovi na ruku, každopádně některé brutální animace dokáží být uspokojivé, stejně jako některé obtížné souboje, kterých se pár najde.
Délka hry je uspokojivá, příběh je pruměrný, ale udrží vás, grafika dost zestárla a to kvůli hnědému nádechu, který si hra nese po celou dobu.
Mapa nabízí i nepovinné aktivity na vyzobávaní, které po čase nejspíš budete přeskakovat, ale někoho to bavit bude.
Nejsilnější stránkou hry je to, že nese svůj odkaz naplno, je to prostě něco co si představíte pod názvem assassins creed.
Hodnotit hru po 10letech není uplně fér a o to víc je lichotivé, že v mnoha směrech hra i dnes nabízí dobrou hratelnost.
