Někdy člověk čeká 15 minut a přijde mu to jako věčnost, no a pak stane, že 26 let uteče jako voda. Řeč je o oficiální sérii Streets of Rage.
Jsme automatový hráč, mám rád mlátičky alias beat´em up hry a série Streets of Rage je moje srdcovka a počítám sem i neoficiální verzi Streets of Rage Remake. Moje očekávání jaké bude SoR 4 byly obrovské.
Streets of Rage 4 dějové navazuje tam kde skončila 3. Po smrti Mr X se ujímají syndikátu jeho děti dvojčata Mr Y a Mrs Y. Proto je potřeba opět povolat staré známe jako je Axel Stone, Blaze Fielding, Adama Hunter a i nějaké nové Cherry Hunter dceru Adama, plus Floyda Iraia a jeho kybernetické paže.
Nejdůležitější pro Beat´em up hry je hratelnost a jak už ostatní díly ukázaly Streets of Rage s tím nikdy neměla problém. Otázka je, zda v dnešní době odstojí jen tři tlačítka? Odpověď je, že hra využívá čtyři tlačítka (lze přepnout do starého režimu jen na tři) jedno na sebrání předmětu, jinak jsou to zase jen tři tlačítka, kterými mi dáváte punkáčum na frank. Když říkám na frank, tak tím myslím, přes držku, nakope jim prdel, udělá jim pytle pod očima jelikož je nově ve hře kombo systém a údery na sebe navazují až to není hezky. Je to hezký ale ne pro punkáče a tlusté motorkářky. K tomu je upravený systém používání speciálu, pokud ho použijete ztratíte část energie, kterou je možnost si doplnit mlácením nepřátel ale nesmíte dostat úder jinak ztratíte i tu část energie za speciál. Vývojářů se povedlo skloubit jednoduchost do složitosti. Přimět hráče využívat těch pár pohybu co ve hře jsou, tak aby je kombinovaly a využívaly je všechny. Přitom udělali totálně rozdílné postavy, s každou se hraje jinak a přitom mi přijde že jsou navzájem vybalancované. To že jeden má sílu a druhý umí běhat, třetí má úder, kterým se dají mlátit na zemi, čtvrtý úhyb, tak si jsou prostě rovni. Minulých dílech to většinou nejvíc válcoval Axel, ve čtyřce Axelovi trošičku ubraly síly, rychlosti, takže oproti ostatním dílům je to znát ale v konečném součtu, je to dobře. Schrnu to do jedné věty: Na opakované hraní je zaděláno! Plus je možnost si odemknout dalších 12 retro postav z minulých dílu.
S prvních videi jsem měl z nové grafického kabátu SoR 4 rozpačité pocity, přece jen jsem retro hráč. Postupem času, čím víc jsem se začal zajímat o vydaní hry se mi začal komiksový styl zamlouvat. Po prvním spuštěním byly rozpačité pocity tamtam. Postavy jsou prokreslené, pohyby plynulé vše jede krásně. Level dyzajn je luxusní, hezké levely střídají krásné levely a díky tomu jak vše vypadá dobře, mi přijde, že sem tam se objeví místnost, která oproti ostatním vypadá úplně odfláknutě. To ale nemění nic na faktu že graficky SoR 4 je parádní, obzvlášť pokud si vypnete všechny ukazatele energii. Další skvělá věc co se vývojářům povedla, je grafická vylepší či vypnutí HUBu , retro styl atd. Prostě zase něco navíc a to se cenní.
Pro hudbu musí napsat samostatný odstavec. Asi málo ze starších pařanů by neznalo nějakou 16bitovou skladbu či melodii série Streets of Rage. Jsou tak profláknuté, že i ti co neposlouchají elektronickou hudbu, řeknou že hudba u Streets of Rage je dobrá a hlavně k tomu sedí. Pokud jde o SoR 4, tak vývojáři vsadily na jistotu a to na Yuzo Koshiroho, který dělal hudbu i předešlým dílům. Opět vše vyšlo na jedničku, progresivní elektro, střídají techno aby pak mohla najet melodie, které se zaryje do podvědomí. Pokud by jste chtěli za vzpomínat na minulé skladby a porovnat s aktuálními, není nic jednoduššího než v menu přepnout na retro music, další body pro vývojáře.
Co říct závěrem, hru jsem dohrál nesčetněkrát a stále mě baví. Stále zkouším nová komba, učím se v čem je jaká postava dobrá a bych konečně mohl zkusit obtížnost Mania na jeden kredit. Jediný větší zápor je špatně fungující multiplayer, který dost laguje. Přes Remote Play od Stemu jede online plynule. Jinak se Streets of Rage 4 opravdu povedlo, jen je škoda že SEGA se postavila zády k Streets of Rage Remake, který považuji za nejlepší. Jelikož si myslím, že tento španělský fanoušek vývojář mohl být nápomocen udělat Streets of Rage 4 nepřekonatelnou hrou. 95%
Jsme automatový hráč, mám rád mlátičky alias beat´em up hry a série Streets of Rage je moje srdcovka a počítám sem i neoficiální verzi Streets of Rage Remake. Moje očekávání jaké bude SoR 4 byly obrovské.
Streets of Rage 4 dějové navazuje tam kde skončila 3. Po smrti Mr X se ujímají syndikátu jeho děti dvojčata Mr Y a Mrs Y. Proto je potřeba opět povolat staré známe jako je Axel Stone, Blaze Fielding, Adama Hunter a i nějaké nové Cherry Hunter dceru Adama, plus Floyda Iraia a jeho kybernetické paže.
Nejdůležitější pro Beat´em up hry je hratelnost a jak už ostatní díly ukázaly Streets of Rage s tím nikdy neměla problém. Otázka je, zda v dnešní době odstojí jen tři tlačítka? Odpověď je, že hra využívá čtyři tlačítka (lze přepnout do starého režimu jen na tři) jedno na sebrání předmětu, jinak jsou to zase jen tři tlačítka, kterými mi dáváte punkáčum na frank. Když říkám na frank, tak tím myslím, přes držku, nakope jim prdel, udělá jim pytle pod očima jelikož je nově ve hře kombo systém a údery na sebe navazují až to není hezky. Je to hezký ale ne pro punkáče a tlusté motorkářky. K tomu je upravený systém používání speciálu, pokud ho použijete ztratíte část energie, kterou je možnost si doplnit mlácením nepřátel ale nesmíte dostat úder jinak ztratíte i tu část energie za speciál. Vývojářů se povedlo skloubit jednoduchost do složitosti. Přimět hráče využívat těch pár pohybu co ve hře jsou, tak aby je kombinovaly a využívaly je všechny. Přitom udělali totálně rozdílné postavy, s každou se hraje jinak a přitom mi přijde že jsou navzájem vybalancované. To že jeden má sílu a druhý umí běhat, třetí má úder, kterým se dají mlátit na zemi, čtvrtý úhyb, tak si jsou prostě rovni. Minulých dílech to většinou nejvíc válcoval Axel, ve čtyřce Axelovi trošičku ubraly síly, rychlosti, takže oproti ostatním dílům je to znát ale v konečném součtu, je to dobře. Schrnu to do jedné věty: Na opakované hraní je zaděláno! Plus je možnost si odemknout dalších 12 retro postav z minulých dílu.
S prvních videi jsem měl z nové grafického kabátu SoR 4 rozpačité pocity, přece jen jsem retro hráč. Postupem času, čím víc jsem se začal zajímat o vydaní hry se mi začal komiksový styl zamlouvat. Po prvním spuštěním byly rozpačité pocity tamtam. Postavy jsou prokreslené, pohyby plynulé vše jede krásně. Level dyzajn je luxusní, hezké levely střídají krásné levely a díky tomu jak vše vypadá dobře, mi přijde, že sem tam se objeví místnost, která oproti ostatním vypadá úplně odfláknutě. To ale nemění nic na faktu že graficky SoR 4 je parádní, obzvlášť pokud si vypnete všechny ukazatele energii. Další skvělá věc co se vývojářům povedla, je grafická vylepší či vypnutí HUBu , retro styl atd. Prostě zase něco navíc a to se cenní.
Pro hudbu musí napsat samostatný odstavec. Asi málo ze starších pařanů by neznalo nějakou 16bitovou skladbu či melodii série Streets of Rage. Jsou tak profláknuté, že i ti co neposlouchají elektronickou hudbu, řeknou že hudba u Streets of Rage je dobrá a hlavně k tomu sedí. Pokud jde o SoR 4, tak vývojáři vsadily na jistotu a to na Yuzo Koshiroho, který dělal hudbu i předešlým dílům. Opět vše vyšlo na jedničku, progresivní elektro, střídají techno aby pak mohla najet melodie, které se zaryje do podvědomí. Pokud by jste chtěli za vzpomínat na minulé skladby a porovnat s aktuálními, není nic jednoduššího než v menu přepnout na retro music, další body pro vývojáře.
Co říct závěrem, hru jsem dohrál nesčetněkrát a stále mě baví. Stále zkouším nová komba, učím se v čem je jaká postava dobrá a bych konečně mohl zkusit obtížnost Mania na jeden kredit. Jediný větší zápor je špatně fungující multiplayer, který dost laguje. Přes Remote Play od Stemu jede online plynule. Jinak se Streets of Rage 4 opravdu povedlo, jen je škoda že SEGA se postavila zády k Streets of Rage Remake, který považuji za nejlepší. Jelikož si myslím, že tento španělský fanoušek vývojář mohl být nápomocen udělat Streets of Rage 4 nepřekonatelnou hrou. 95%
Banners of Ruin
Pro: Grafika, Hudba, Kombo, Varibilita postav, Nastavení.
Proti: Špatně fungujicí online multiplayer