Nedá mi to, abych si u hodnocení Kingdom Come: Deliverance nevzpomněl na slavnou Vávrovu kritiku Skyrimu. A zatímco my všichni kritici zůstáváme většinou u piva a kritizujeme dál, Vávra and his Warhorse Studios zasedli a pokusili se udělat RPG dle jejich gusta. A já musím uznale smeknout, že se jim to povedlo a KCD zařazuji k tomu nejlepšímu, co jsem kdy hrál a to nejenom v RPG žánru.
Nutno říct, že Kingdom Come: Deliverance není hra dokonalá a zvláště v té technické stránce to občas skřípe a to jsme dva roky po vydání. Jak to s bugy vypadalo těsně po vydání hry, radši nechci ani moc vědět, nakonec se to bohužel promítlo do recenzí. Přesto si dovolím do recenzentů malinko rejpnout, když si vzpomenu jak podobně zabugovaný Skyrim sbíral stoprocentní hodnocení ostošest, včetně českých webů a mnohem "chytřejší" hra dosáhla sotva na 80 %. Ale dost srovnávání, pojďme na Skyrim zapomenout a věnovat se téhle perle.
V předchozí větě jsem použil termín "chytřejší hra". Ono totiž skoro z každého prvku KCD je cítit, že se vývojáři snažili u vývoje přemýšlet, a ačkoliv snad ve hře není nic vyloženě unikátního, tak většina herních prvků je poladěna tak, aby si hráč nepřipadal jako úplný idiot. Chcete si uvařit lektvar, dokonce i znáte recept a máte všechny ingredience... v průměrném RPG byste prostě někde u alchymistického stolu míchali rukama a vařili lektvar. Tady si ten recept skutečně musíte přečíst a dodržet postup - hrst toho, dvě hrsti onoho, jedno drtit, druhé vařit stanovenou dobu, pak chladnout, popř. destilovat... no prostě skoro simulátor alchymie... WOW. A takto bychom si mohli rozebírat čtení, boj, smlouvání, vylamování zámků, atd. Důležité ovšem je, že v podstatě u všech herních prvků jsem měl pocit, že se vývojářům povedlo trefit tu správnou hranici mezi hrou a realističností, tak aby ty činnosti nebyly zbytečně zjednodušené až na kost, ale aby to stále zůstalo pro většinu hráčů přístupné a zábavné.
Navíc u mě KCD boduje svojí tématikou. Historické romány na pozadí skutečných událostí jsou mým velmi oblíbeným žánrem. A tady je cítit velký zápal Dana Vávry pro historii a reálné kulisy. Takže ve stylu Komenského "Škola hrou" je do nás naprána hromada dějepisných informací. Po dohrání KCD asi každý bude vědět, kdo to jsou Kumáni a kde se tu vzali, čemu se říká brigantina nebo šlap, kdo je to vikář, jak vypadalo gotické písmo a spoustu dalších historických detailů. A pokud budete poctivě číst i všechny záznamy v kodexu, dozvíte se toho opravdu hodně, zvlášť pokud nejste zapálení historici.
Na chvilku se zastavím u soubojového systému, protože ten je zde skutečně specifický a přiznám se, že jsem z něj měl docela obavu, zda to pro mě nebude kámen úrazu. Nejenom, že to kámen úrazu nebyl, ale nakonec jsem si boj vyloženě užíval. A ve chvíli kdy se naučíte riposty a mistrovské obrany, tak si nemyslím, že byste měli mít v boji jeden na jednoho zásadní problémy a ani nepotřebujete se učit komba. Jiná situace je samozřejmě boj proti přesile. Ten je z principu těžší, ale navíc tady ten soubojový systém začíná být trochu na obtíž, hlavně ta vlastnost, kdy se vám kamera zamkne na jednoho nepřítele a přitom na vás útočí jeho parťák ze strany. To přepínání mi dělalo dost problémů. A hromadné bitky jsou už akorát chaos, ve kterých jsem se radši ani moc nesnažil.
Příběh kovářovic synka Jindry je standardní a celkem i uvěřitelný příběh historického dramatu, mě rozhodně bavil a táhl celou hru. S Jindrou jsem se dokázal dobře ztotožnit a sem tam to dokázalo i nějaké ty emoce ve mě vyvolat. Na druhou stranu nečekejte nějaké zásadní wow efekty a zvraty. Každopádně ta postupná proměna z vesnického vidláka na důležitého člena šlechtické družiny mi nepřišla nijak násilná. Různorodých questů si zde užijete habaděj a znovu se musím vrátit k mé úvodní charakteristice, protože i zde je vidět to, že se vývojáři snažili přemýšlet a co nejvíce se vyvarovat questům typu "dojeď tam a přines to". Navíc hra skutečně v mnoha případech dokáže pracovat i s tím, že quest nesplníte nebo ho splníte jen částečně. Což si také zaslouží pochvalu.
Závěrem ještě zmíním obecně DLC a na rozdíl od některých svých kolegů zde budu trochu kritičtější. Pokud máte hru např. z bundlu nebo zdarma z Epicu a chcete si jí zkusit a řešíte zda jsou DLC nutná, tak se do toho klidně pusťte bez nich. Nejenom, že nejsou nutná, já se přiznám, že mě párkrát během hraní napadla kacířská myšlenka, jestli by to nebylo bez nich lepší. Některé questy a designerská rozhodnutí v DLC mi skutečně nepřišly dobré a celkový dojem ze hry kazily, např. způsob stavění a vylepšování Přibyslavic ve From the Ashes, kdy jak kretén pobíhám znovu a znovu s lokátorem po vesnici a poslouchám do nekonečna úplně stupidní rozhovor, to musel mít Vávra skutečně dovolenou, když to designovali, jinak to nemohlo projít. Ale aby to nevyznělo úplně negativně, jsou tam i questy výborné např. příběh Johanky a jejich prorockých vizí, a pokud máte problém s bojem jeden na jednoho, tak pes přidaný v DLC Woman's Lot dokáže být velkým pomocníkem.
Každopádně Kingdom Come: Deliverance je skutečně povedená hra a já ji mohu směle doporučit. V současném stavu většina bugů byla pravděpodobně opravena, vybavuji si jen jeden zásadní, kdy jsem musel trochu improvizovat, jinak to byly spíš grafické glitche. Technická optimalizace snad byla také trochu poladěna, i když v těch městech to dokázalo zacukat a kupodivu ne kvůli grafické kartě, ale vytížení mého postaršího procesoru. Takže na kalkulačku to úplně není. Ale pokud máte alespoň trochu slušný stroj tak směle do toho. Myslím, že většina hráčů by si tohle měla užít.
Nutno říct, že Kingdom Come: Deliverance není hra dokonalá a zvláště v té technické stránce to občas skřípe a to jsme dva roky po vydání. Jak to s bugy vypadalo těsně po vydání hry, radši nechci ani moc vědět, nakonec se to bohužel promítlo do recenzí. Přesto si dovolím do recenzentů malinko rejpnout, když si vzpomenu jak podobně zabugovaný Skyrim sbíral stoprocentní hodnocení ostošest, včetně českých webů a mnohem "chytřejší" hra dosáhla sotva na 80 %. Ale dost srovnávání, pojďme na Skyrim zapomenout a věnovat se téhle perle.
V předchozí větě jsem použil termín "chytřejší hra". Ono totiž skoro z každého prvku KCD je cítit, že se vývojáři snažili u vývoje přemýšlet, a ačkoliv snad ve hře není nic vyloženě unikátního, tak většina herních prvků je poladěna tak, aby si hráč nepřipadal jako úplný idiot. Chcete si uvařit lektvar, dokonce i znáte recept a máte všechny ingredience... v průměrném RPG byste prostě někde u alchymistického stolu míchali rukama a vařili lektvar. Tady si ten recept skutečně musíte přečíst a dodržet postup - hrst toho, dvě hrsti onoho, jedno drtit, druhé vařit stanovenou dobu, pak chladnout, popř. destilovat... no prostě skoro simulátor alchymie... WOW. A takto bychom si mohli rozebírat čtení, boj, smlouvání, vylamování zámků, atd. Důležité ovšem je, že v podstatě u všech herních prvků jsem měl pocit, že se vývojářům povedlo trefit tu správnou hranici mezi hrou a realističností, tak aby ty činnosti nebyly zbytečně zjednodušené až na kost, ale aby to stále zůstalo pro většinu hráčů přístupné a zábavné.
Navíc u mě KCD boduje svojí tématikou. Historické romány na pozadí skutečných událostí jsou mým velmi oblíbeným žánrem. A tady je cítit velký zápal Dana Vávry pro historii a reálné kulisy. Takže ve stylu Komenského "Škola hrou" je do nás naprána hromada dějepisných informací. Po dohrání KCD asi každý bude vědět, kdo to jsou Kumáni a kde se tu vzali, čemu se říká brigantina nebo šlap, kdo je to vikář, jak vypadalo gotické písmo a spoustu dalších historických detailů. A pokud budete poctivě číst i všechny záznamy v kodexu, dozvíte se toho opravdu hodně, zvlášť pokud nejste zapálení historici.
Na chvilku se zastavím u soubojového systému, protože ten je zde skutečně specifický a přiznám se, že jsem z něj měl docela obavu, zda to pro mě nebude kámen úrazu. Nejenom, že to kámen úrazu nebyl, ale nakonec jsem si boj vyloženě užíval. A ve chvíli kdy se naučíte riposty a mistrovské obrany, tak si nemyslím, že byste měli mít v boji jeden na jednoho zásadní problémy a ani nepotřebujete se učit komba. Jiná situace je samozřejmě boj proti přesile. Ten je z principu těžší, ale navíc tady ten soubojový systém začíná být trochu na obtíž, hlavně ta vlastnost, kdy se vám kamera zamkne na jednoho nepřítele a přitom na vás útočí jeho parťák ze strany. To přepínání mi dělalo dost problémů. A hromadné bitky jsou už akorát chaos, ve kterých jsem se radši ani moc nesnažil.
Příběh kovářovic synka Jindry je standardní a celkem i uvěřitelný příběh historického dramatu, mě rozhodně bavil a táhl celou hru. S Jindrou jsem se dokázal dobře ztotožnit a sem tam to dokázalo i nějaké ty emoce ve mě vyvolat. Na druhou stranu nečekejte nějaké zásadní wow efekty a zvraty. Každopádně ta postupná proměna z vesnického vidláka na důležitého člena šlechtické družiny mi nepřišla nijak násilná. Různorodých questů si zde užijete habaděj a znovu se musím vrátit k mé úvodní charakteristice, protože i zde je vidět to, že se vývojáři snažili přemýšlet a co nejvíce se vyvarovat questům typu "dojeď tam a přines to". Navíc hra skutečně v mnoha případech dokáže pracovat i s tím, že quest nesplníte nebo ho splníte jen částečně. Což si také zaslouží pochvalu.
Závěrem ještě zmíním obecně DLC a na rozdíl od některých svých kolegů zde budu trochu kritičtější. Pokud máte hru např. z bundlu nebo zdarma z Epicu a chcete si jí zkusit a řešíte zda jsou DLC nutná, tak se do toho klidně pusťte bez nich. Nejenom, že nejsou nutná, já se přiznám, že mě párkrát během hraní napadla kacířská myšlenka, jestli by to nebylo bez nich lepší. Některé questy a designerská rozhodnutí v DLC mi skutečně nepřišly dobré a celkový dojem ze hry kazily, např. způsob stavění a vylepšování Přibyslavic ve From the Ashes, kdy jak kretén pobíhám znovu a znovu s lokátorem po vesnici a poslouchám do nekonečna úplně stupidní rozhovor, to musel mít Vávra skutečně dovolenou, když to designovali, jinak to nemohlo projít. Ale aby to nevyznělo úplně negativně, jsou tam i questy výborné např. příběh Johanky a jejich prorockých vizí, a pokud máte problém s bojem jeden na jednoho, tak pes přidaný v DLC Woman's Lot dokáže být velkým pomocníkem.
Každopádně Kingdom Come: Deliverance je skutečně povedená hra a já ji mohu směle doporučit. V současném stavu většina bugů byla pravděpodobně opravena, vybavuji si jen jeden zásadní, kdy jsem musel trochu improvizovat, jinak to byly spíš grafické glitche. Technická optimalizace snad byla také trochu poladěna, i když v těch městech to dokázalo zacukat a kupodivu ne kvůli grafické kartě, ale vytížení mého postaršího procesoru. Takže na kalkulačku to úplně není. Ale pokud máte alespoň trochu slušný stroj tak směle do toho. Myslím, že většina hráčů by si tohle měla užít.
