Ni.Bi.Ru jsem dohrála za dva večery a rozhodně jsem se nenudila. Přišlo mi úsměvné, že hraji za Martina Holana, když můj manžel i syn jsou také Martinové. Hned na začátku jsem se ocitla na Karlově mostě, k němuž mám krásné vzpomínky z vejšky.

Hra hezky plyne, rozhovory nenudí a hádanky jsou víceméně logické. Přiznám se, že jsem se musela občas podívat na návod. Ale k mé radosti, to nebylo moc často (například odchyt krysy, nebo u sošky jsem potřebovala vědět, jaké číslo mám složit, a pak už jsem si s hádankou poradila a ještě v docích jsem se musela podívat, jak vyváznout před výbuchem).

Někdy mi přišlo nelogické, že si například chci z bedny vzít dva dynamity, ale Martin mi řekne, že je nepotřebuje a za chvíli se pro ně musím vracet. Vím, že to v adventurách bývá, ale některé jsou v tomto ohledu opravdu ošetřené. Také jsem si třeba asi třikrát prohlížela nástěnku, protože jsem si říkala, že tam přece musím něco vyčíst, ale to ne, Martin se tam musel vrátit znovu až za čas, aby si jakože náhodou všimnul vzkazu.

V Mexiku se mi objevil bug, kdy při splnění jednoho úkolu tam stále stála jedna mexičanka a chtěla po mě peníze, aby pustila dceru ven, i když jsem jí je už noc předtím dala a její dcera dávno stála v hospodě u baru ;o) Také jsem se pobavila nad představou, že indián/šaman sedí v Mexiku, kde je hic jako blázen a ve stanu za ním je rozdělaný obrovský oheň. Tenhle pán mi taky při první návštěvě říká, ať přijdu blíž a posadím se a já při tom celou dobu sedím již vedle něj na zemi.

Ni.Bi.Ru má pěkný hudební podkres, který se do daných situací opravdu hodil a postaral se tak o zvýšení napětí. Až na těch pár nelogičností, se mi hraní velmi líbilo. Řekla bych, že hra byla tak akorát dlouhá, aby mě bavila celou dobu.