Logické hry moc nevyhledávám, a tak jsem se k prvnímu Portalu dostal až téměř třináct let po jeho vydání. Po Counter-Strike je to vlastně teprve druhá hra od Ventilové korporace, kterou jsem hrál a nepředpokládám, že se to někdy v brzké době změní.

Vyhovovalo mi, že mě Portal až na pár míst netrápil příliš složitými hádankami a vše pěkně odsýpalo. Hra je protkána skvělým humorem a je jen škoda, že mi často blbly titulky, kdy se třeba každá třetí či čtvrtá věta GLaDOS nezobrazila, což je nejspíše současný problém a dříve tím hra netrpěla. O pár vtipných hlášek jsem tak přišel. Že jsou portály zcela bezpečné, akorát se nikdy nesmím dotknout konce portal gunu a zbraň se nesmí ani zčásti namočit do vody, jsem se však naštěstí dozvěděl.

Bavilo mě lovení achievementů, z nichž je bezesporu nejlepší devíti kilometrový pád, trvající několik minut. Hlavní příběhová linka není příliš dlouhá, ale vyzkoušel jsem pokročilé mapy, a ty mi chvíli zabraly. Na výzvy na čas, počet kroků nebo počet portálů jsem se ale vybodnul. Na to bych neměl nervy.

V podstatě jsem dostal to, co jsem od hry po zhlédnutých videích a přečtených recenzích očekával. Pohodovou logickou hru z pohledu první osoby. Sice se vcelku rozcházím s obecným hodnocením, ale to je tím, že takovéto kousky nejsou úplně mým šálkem a daleko více se zabavím u jiných žánrů. Závěrečný soundtrack byl ale parádní, ne že ne.