Pikros, co víc dodat?
Vlastně celkem dost věcí.
Vizuální novely jako herní žánr jsem nikdy pořádně nepochopil. Absence pořádných herních mechanik není zrovna něco, co by mě přilákalo si jakoukoliv z nich "zahrát". Když ovšem vývojaři slepí dohromady tenhle kvazi-žánr s poctivým gameplayem, začínám dávat pozor. Když je navíc tou vyvolenou herní mechanikou jednoduchý pikros, nabývá mé očekávání takřka průměrných hodnot.
Pikros totiž neumím. Neuměl jsem. Naposledy jsem na tuhle divnou křížovku narazil ještě za dob Ábíčka. Řekněme, že hlavním tahákem toho časopisu nebyly tutoriály, protože za těch pár let, co jsem pikros semtam vídal jsem nezakreslil ani jedno políčko. Murder By Numbers ovšem tutorial má. A dalo mi pořádně sežrat, že jsem pikros do té doby neměl chuť pochopit.
Jednoduchá logická hádanka s vyplňováním prázdných políček dle číselných vodítek totiž dokáže pořádně zabavit. Od jednodušších po ty komplexnější, každý pikros je jedinečný, ale nabízí tu stejnou zábavu stále dokola. Proto nedoporučuju všechny herní hádanky zbingeovat během jednoho týdne, ale dávkovat hlavolamy opatrně, v průběhu delšího časového období.
Zatímco komplexita hádanek během hry roste, schopnost hráče růst a učit se umírá někde v první polovině hry. Pikrosy jsou ze své podstaty jednoduché a strategie pro jejich vyřešení moc se neměnící. Repetitivnosti se ovšem snad dá vyhnout lepším rozložením herních relací.
Jednotlivé hádanky spojuje do koherentního celku zábavný příběh o hollywoodské televizní herečce Honor a nalezeném robotovi Scoutovi. Ti se potkají náhodou, když se přihodí v televizním studiu vražda. Oba se hned sžijí a začnou vyšetřovat další tři záhadné mordy, ke kterým se úplnou náhodou znovu přichomýtnou.
Scout si nepamatuje nic ze svého předchozího života a Honor mu pomáhá paměť v sekundární lince vyprávění oživit. Spolupráce robota na detektivním vyšetřování propojuje chytře herní mechaniku s příběhem. Scoutovi chybí i databáze na rozeznávání předmětů, musí si je tedy v procesoru sám seskládat z dostupných pixelů - tadá, na světě je pikros.
Během vyšetřovacích pasáží se objevuje i jednoduchá variace na klasickou verzi pikrosu. Hackování do systémů probíhá pomocí zmenšených pikrosových tabulek, kde hráče tíží časový limit a je omezen neschopností použít vodítka k označení políček, které nemohou být vykresleny.
Příběh se odehrává v devadesátých letech v Kalifornii a tomu odpovídá i stylistické zpracování. Hudba se sice stejně jako hádanky začne postupem času opakovat, na grafické zpracování lze ovšem jen pět chválu.
Murder by Numbers není revoluční, ale dokáže člověka donutit přemýšlet o něčem jiném než o současné situaci. Dovede přenést do grungeových devadesátek, kde je váš nejlepší kamarád robot s CRT monitorem místo hlavy. A to se počítá.
Vlastně celkem dost věcí.
Vizuální novely jako herní žánr jsem nikdy pořádně nepochopil. Absence pořádných herních mechanik není zrovna něco, co by mě přilákalo si jakoukoliv z nich "zahrát". Když ovšem vývojaři slepí dohromady tenhle kvazi-žánr s poctivým gameplayem, začínám dávat pozor. Když je navíc tou vyvolenou herní mechanikou jednoduchý pikros, nabývá mé očekávání takřka průměrných hodnot.
Pikros totiž neumím. Neuměl jsem. Naposledy jsem na tuhle divnou křížovku narazil ještě za dob Ábíčka. Řekněme, že hlavním tahákem toho časopisu nebyly tutoriály, protože za těch pár let, co jsem pikros semtam vídal jsem nezakreslil ani jedno políčko. Murder By Numbers ovšem tutorial má. A dalo mi pořádně sežrat, že jsem pikros do té doby neměl chuť pochopit.
Jednoduchá logická hádanka s vyplňováním prázdných políček dle číselných vodítek totiž dokáže pořádně zabavit. Od jednodušších po ty komplexnější, každý pikros je jedinečný, ale nabízí tu stejnou zábavu stále dokola. Proto nedoporučuju všechny herní hádanky zbingeovat během jednoho týdne, ale dávkovat hlavolamy opatrně, v průběhu delšího časového období.
Zatímco komplexita hádanek během hry roste, schopnost hráče růst a učit se umírá někde v první polovině hry. Pikrosy jsou ze své podstaty jednoduché a strategie pro jejich vyřešení moc se neměnící. Repetitivnosti se ovšem snad dá vyhnout lepším rozložením herních relací.
Jednotlivé hádanky spojuje do koherentního celku zábavný příběh o hollywoodské televizní herečce Honor a nalezeném robotovi Scoutovi. Ti se potkají náhodou, když se přihodí v televizním studiu vražda. Oba se hned sžijí a začnou vyšetřovat další tři záhadné mordy, ke kterým se úplnou náhodou znovu přichomýtnou.
Scout si nepamatuje nic ze svého předchozího života a Honor mu pomáhá paměť v sekundární lince vyprávění oživit. Spolupráce robota na detektivním vyšetřování propojuje chytře herní mechaniku s příběhem. Scoutovi chybí i databáze na rozeznávání předmětů, musí si je tedy v procesoru sám seskládat z dostupných pixelů - tadá, na světě je pikros.
Během vyšetřovacích pasáží se objevuje i jednoduchá variace na klasickou verzi pikrosu. Hackování do systémů probíhá pomocí zmenšených pikrosových tabulek, kde hráče tíží časový limit a je omezen neschopností použít vodítka k označení políček, které nemohou být vykresleny.
Příběh se odehrává v devadesátých letech v Kalifornii a tomu odpovídá i stylistické zpracování. Hudba se sice stejně jako hádanky začne postupem času opakovat, na grafické zpracování lze ovšem jen pět chválu.
Murder by Numbers není revoluční, ale dokáže člověka donutit přemýšlet o něčem jiném než o současné situaci. Dovede přenést do grungeových devadesátek, kde je váš nejlepší kamarád robot s CRT monitorem místo hlavy. A to se počítá.
Pro: jednoduchá a přitom zábavná premisa, stylový styl, zábavný příběh s dobře napsanými postavami
Proti: repetitivnost, repetitivnost, repetitivnost