Herní výzva 2020 - 9. "Základní kameny" (Hardcore varianta)
Hned na začátek vás před touto tragicky zahynulou hrou varuji. Pokud vás zajímá příběh a nejste tvrdohlavec posedlý chronologickým pořadím a srovnáváním jako já, určitě shánějte její novější verzi, remake z roku 2005 pod názvem Ni.Bi.Ru: Posel bohů. Dostanete z určitého hlediska ještě lepší a modernější zážitek, který probírá svoji zápletku do hloubky, bere ji z trošku osobnějšího hlediska a mnohonásobně lépe funguje jako ucelený děj, u nějž si nemusíte odmýšlet závěrečných pár minut. Je-li tomu naopak, nezbývá mi nic jiného než vám popřát štěstí s vytvořením virtuálního počítače v programu VirtualBox, protože právě kvůli existenci remaku si Posla bohů dneska už nezahrajete, teda jestli z půdy nevytáhnete 20 let starou bednu s Windows 98, ale takovou možnost pochopitelně většina lidí nemá. Sám jsem Posla musel hrát s vteřinu a půl dlouhou prodlevou zvuku, což se mi vyřešit nijak nepodařilo a doteď to nechápu. Zážitek mi to ovšem nevzalo.
Prvotní pocity ze hry jsou parádní. Stařičká šestnáctibitová grafika i dneska okouzlí a krásná hudba v pozadí si vás velmi rychle podmaní. Každá lokace díky tomu působí živě a třešničku na dort přidávají nesmírně sympatické, luxusně nadabované postavy. Občas bych z té nádhery měl chuť nepostupovat příběhem a jenom se kochat. A to u přes dvacet let staré hry zas až tak obvyklé není.
Avšak co se samotného gameplaye týče, už to taková špička není. Oblasti jsou sice překrásné, ale taky naprosto prázdné. V každé seberete pár předmětů, v klasickém adventurním stylu je v inventáři nějak nakombinujete mezi sebou a použijete na svět kolem. Potěší, že tu nejsou skoro žádné záseky ani pixelhunting a veškeré hádanky jsou naprosto logické. O to víc ale štve tempo hry, kdy se jednotlivé herní obrazovky strašně rychle vyčerpávají a jenom jimi tak nějak prosvištíte dál v příběhu. Místo pro zastavení tu nenajdete, takže je nutné si ho udělat. Pokud zrovna neděláte speedrun, určitě budete prozkoumávat i očividně zbytečné věci a tím si prodlužovat herní dobu.
Námět je skvělý, jeho provedení už tolik ne. Zčásti za to může i hlavní postava, šmejdilský vydřiduch Standa způsobující průjmy nebohým dělníkům na stavbě, jenž nemá k zápletce ani postavám žádný vztah a nechápete jeho motivace. Od díla může úplně v klidu odejít po splnění práce ve štole, přesto to neudělá, protože jsme ve hře a musíme přece pokračovat. A nijak nepomáhá konec, kdy se v nejvíc očekávaném momentu objeví na čtyři minuty předtím neviděný záporák, mele nepodstatné informace, Standa k němu má nevysvětlené antipatie (ano, zabil profesora Vildeho, jenomže k němu jsme si taky jaksi nevybudovali pouto) a následně se objeví bubu mimozemšťan, který zlého pána i jeho kumpána hrozivě si házejícího s mincí v několikasekundové cutscéně unese kamsi na vesmírnou loď, se kterou odletí. Nedává to smysl, ani náhodou se nejedná o uspokojivý konec, a koho to napadlo, toho ať si emzák odnese.
Jaké je tedy moje výsledné zhodnocení? Krásně se na to kouká, je radost to poslouchat, a když to dneska rozjedete a dohrajete, budete mít dobrý pocit i ze sebe. Za remake jsem ovšem rád, protože se z mého pohledu jedná o mnohem lepší hru hratelnostně i příběhově. Adventuristům ze staré školy ji však milerád doporučím.
Hned na začátek vás před touto tragicky zahynulou hrou varuji. Pokud vás zajímá příběh a nejste tvrdohlavec posedlý chronologickým pořadím a srovnáváním jako já, určitě shánějte její novější verzi, remake z roku 2005 pod názvem Ni.Bi.Ru: Posel bohů. Dostanete z určitého hlediska ještě lepší a modernější zážitek, který probírá svoji zápletku do hloubky, bere ji z trošku osobnějšího hlediska a mnohonásobně lépe funguje jako ucelený děj, u nějž si nemusíte odmýšlet závěrečných pár minut. Je-li tomu naopak, nezbývá mi nic jiného než vám popřát štěstí s vytvořením virtuálního počítače v programu VirtualBox, protože právě kvůli existenci remaku si Posla bohů dneska už nezahrajete, teda jestli z půdy nevytáhnete 20 let starou bednu s Windows 98, ale takovou možnost pochopitelně většina lidí nemá. Sám jsem Posla musel hrát s vteřinu a půl dlouhou prodlevou zvuku, což se mi vyřešit nijak nepodařilo a doteď to nechápu. Zážitek mi to ovšem nevzalo.
Prvotní pocity ze hry jsou parádní. Stařičká šestnáctibitová grafika i dneska okouzlí a krásná hudba v pozadí si vás velmi rychle podmaní. Každá lokace díky tomu působí živě a třešničku na dort přidávají nesmírně sympatické, luxusně nadabované postavy. Občas bych z té nádhery měl chuť nepostupovat příběhem a jenom se kochat. A to u přes dvacet let staré hry zas až tak obvyklé není.
Avšak co se samotného gameplaye týče, už to taková špička není. Oblasti jsou sice překrásné, ale taky naprosto prázdné. V každé seberete pár předmětů, v klasickém adventurním stylu je v inventáři nějak nakombinujete mezi sebou a použijete na svět kolem. Potěší, že tu nejsou skoro žádné záseky ani pixelhunting a veškeré hádanky jsou naprosto logické. O to víc ale štve tempo hry, kdy se jednotlivé herní obrazovky strašně rychle vyčerpávají a jenom jimi tak nějak prosvištíte dál v příběhu. Místo pro zastavení tu nenajdete, takže je nutné si ho udělat. Pokud zrovna neděláte speedrun, určitě budete prozkoumávat i očividně zbytečné věci a tím si prodlužovat herní dobu.
Námět je skvělý, jeho provedení už tolik ne. Zčásti za to může i hlavní postava, šmejdilský vydřiduch Standa způsobující průjmy nebohým dělníkům na stavbě, jenž nemá k zápletce ani postavám žádný vztah a nechápete jeho motivace. Od díla může úplně v klidu odejít po splnění práce ve štole, přesto to neudělá, protože jsme ve hře a musíme přece pokračovat. A nijak nepomáhá konec, kdy se v nejvíc očekávaném momentu objeví na čtyři minuty předtím neviděný záporák, mele nepodstatné informace, Standa k němu má nevysvětlené antipatie (ano, zabil profesora Vildeho, jenomže k němu jsme si taky jaksi nevybudovali pouto) a následně se objeví bubu mimozemšťan, který zlého pána i jeho kumpána hrozivě si házejícího s mincí v několikasekundové cutscéně unese kamsi na vesmírnou loď, se kterou odletí. Nedává to smysl, ani náhodou se nejedná o uspokojivý konec, a koho to napadlo, toho ať si emzák odnese.
Jaké je tedy moje výsledné zhodnocení? Krásně se na to kouká, je radost to poslouchat, a když to dneska rozjedete a dohrajete, budete mít dobrý pocit i ze sebe. Za remake jsem ovšem rád, protože se z mého pohledu jedná o mnohem lepší hru hratelnostně i příběhově. Adventuristům ze staré školy ji však milerád doporučím.
Annual Pumpkin Festival
Pro: grafické zpracování, soundtrack, dabing, námět, vedlejší postavy, ve většině lokací absence pixelhuntingu, bez záseků
Proti: hlavní postava, tempo, konec, nevyužití námětu a záporáka, drobné nesmysly a náhody