K druhému Half-Life jsem se dostal až prostřednictvím Orange Boxu minulý rok a jednička mně úplně minula (sice jsem jí vídával u kamaráda a líbila se mi, ale nikdy jsem ji nevyzkoušel). Zapnul jsem Xbox a po dohrání Portalu jsem se pustil do Half-Life.
První minuty po vystoupení z vlaku byly velice intenzivní. Skvěle vystavěná dusná atmosféra, šedé nevlídné barvy..perfektní. I když jsem nehrál jedničku (a tudíž jsem měl občas trošku nejasnosti) tak mě hnal dopředu hlavně příběh, protože co se týká gameplaye tak mi hra přišla víceméně tradiční, někdy možná až moc naskriptovaná a lineární. Nemám nic proti lineárnímu příběhovému postupu, ale tady mi to už někdy přišlo tak divné, že jsem se párkrát i zasekl.
Prostředí se díky příběhu mění celkem často a zajímavě hlavně Ravenholm mi přišel perfektní , tudíž se nedostavil stereotyp, což velmi oceňuji(zvlášť v dnešní době).
Celkem tedy pro mně kvalitka, až na přílišnou linearitu a jeden veliký mínus a to sice Gordonovu "výřečnost".