Nibiru se dá v podstatě shrnout dvěma slovy a ani není třeba k tomu moc dodávat: značně nedotažené.

Oproti originálu jde vidět větší snaha o propojený příběh. Ze změn k lepšímu vypíchnu zahrnutí vědce Dietricha Raumharta (pasáž ve štole hned dává větší smysl), častější potkávání záporáka a jeho novou motivaci, byť je trošku tuctovější, přepsání Francoise de Vildeho na strýce hlavní postavy místo známého (konflikt s nepřítelem po jeho vraždě hned získává víc emocí) a hlavně změnu hlavní postavy z nesympatického, znuděného pracovníka na úřadě Standy na nadšeného archeologa Martina. Kdybych to měl říct obecněji, mnohem víc se povedla práce s postavami a jejich začlenění do příběhu.

Pro mnohé je příběh dodneška problémový, a já to upřímně chápu. S tak dobrými postavami a luxusním námětem mohl nabrat mnohem lepší spád, jenomže scénáristé se rozhodli znova odvyprávět původní zápletku. Dokážu si toho představit tolik. Můj nejoblíbenější nápad je, že Martin s Dietrichem spojí síly ve snaze projekt dokončit. Třetí sošku Martinovi pomáhá získat právě on. Nemá tušení, že jeho syn zabil Francoise. Když mu to Martin odhalí, otřese to s ním. Věděl, že jeho syn touží po bohatství a moci, a stejně jako kdysi nacisty ho zajímají jen nové zbraně, co by se se znalostmi bytosti daly tvořit. Martina varuje, že po vykonání práce ve chrámu musí bytost v něm zničit, a taky podotkne, že nesmí vzít nikoho s sebou. Do chrámu se společnými silami dostanou a předtím, než jeho syn dorazí, stihnou s bytostí komunikovat. Je fascinovaný jejími znalostmi, jde mu to vidět na obličeji. Tak zabraný do práce, že si nevšimne otevírajících se dveří, a než stihne zareagovat, jeho syn postřelí Martina do nohy a přichází ke svému otci. Jenom se hádají a je vidět, že nedojdou porozumění. Svého otce nechává na vozíčku a přechází ke stroji samotnému. I přes jeho prosby vytáhne mimozemskou kouli, pozvedne ji a společně s bytostí uvnitř a svým otcem stále napojeným na stroj se promění v písek. Epilog zůstává. Není to sice o tolik lepší, je to ostatně fanfikce, avšak takové části ve Francii a Mexiku by tak určitě mohly mít mnohem větší šťávu a Dietrichova smrt by neproběhla trapně mimo záběr. Ale budiž, nebudu se v něm tolik rýpat. Ostatně mi stačil k tomu, abych si ho jako dítě zamiloval a i v nynější době velice užil. Navíc rozhodně musím dát plusové body konci. Sice zase působí kapku utnutě, alespoň ale neproběhne během epileptické cutscény a dá podnět k zamyšlení. Nebudu však nikomu oponovat, když řekne, že to celé mohlo být lepší.

Grafika je jednoznačně horší. Engine z Posla smrti je sice pěkný a lokace vypadají nádherně, jenomže když odfláknete drtivou většinu animací postav a všechno necháte v náznacích, k ničemu to není. Vtipná kvůli tomu byla třeba část s Bílým medvědem, který Martinovi říká, aby se posadil, i když oba jsou proti sobě v tureckém sedu. A pak je docela pěkná textura ohně na pozadí k ničemu, když vybuchnete smíchy. Co se nazvučení týče, je to standart Future Games. Pěkná, zapamatovatelná hudba, skvělé namluvení postav a sedící zvuky. Krátce bych ještě zmínil bugy, obvykle se jedná o použité předměty, které se nenačtou po návratu do lokace, a je nutné načíst starší save.

Navzdory všem negativům a všemu špatnému, ano, v mých očích se pořád jedná o lepší hru než originál a celkově o docela dobrou hru. Na dílech od Future Games prostě je něco speciálního. Nejsou ani zdaleka dokonalá a při průchodu mě napadá spousty věcí, které by se daly udělat lépe. I tak mě ale hraní jen tak neomrzí, námětem se pro mě už napoprvé jedná o klasiku, a milerád si to střihnu někdy znova, ať už jen pro mnou zbožňované kuličky, protože lepší hlavolam jsem v adventuře snad ještě neviděl.