The Sims 3 mám v počítači už pěknou řádku let a i když ji pouštím spíše v situacích, kdy chci dát mozku padla, dá se říct, že jde o mou oblíbenou hru. Zkusila jsem tedy pokračování v naději, že dostanu k dispozici široké možnosti trojky s novější grafikou a třeba i něčím navíc. Výsledek? Totálně vykuchaná trojka s hezčími obrázky.

Málem mě zabila už tvorba postavy. U té vůbec první si v zásadě nemůže nastavit ani vlastnosti. Jen základní přání, podle kterého se vše doplní samo. Moje plánovaně samotářská upírka najednou milovala tanec a chtěla být komikem. Navíc jsou ty vlastnosti dost divně propojené. Svému týpkovi jsem nastavila přání najít lásku života v domnění, že budu hrát usedlého knihomola, který jednou najde onu šťastnou (samotářskou upírku, která doufám nebude milovat tanec a vykládat vtipy). Ok, řekla si hra a udělala mi z něj Don Juana, který bez flirtu nevydrží ani pět minut a kterému každá padá k nohám. Wtf?! Nemluvě o tom, že jsem postavu dvakrát (komplet!!!) předělávala, než jsem zjistila, jak si nastavit něco jiného než běžného Sima. Jako... dalo by se to schovat ještě víc. Ale ne o moc.

A pak přišlo to horší. Nuda. Naprostá, koncentrovaná, k dokonalosti vyvedená nuda.
TS3 měla méně měst, v nichž bylo mnoho možností - mnoho bytů, podniků, obchodů, vyžití v přírodě. TS4 má mnoho měst, v nichž není vůbec nic. Moje nejoblíbenější byla upíří vesnice se čtyřmi obytnými pozemky. Konec. Když chcete do knihovny, jeďte do jiného města. Když chcete do posilky, jeďte do dalšího města. Ale úplně nejlíp uděláte, když si prostě všechno zařídíte doma a nebudu chodit nikam. Chcete nakoupit? Prostě klikněte na počítač, záhon nebo lednici. Kdo potřebuje obchody. Akorát zdržují. Jdete do práce? Zapomeňte na nějaké nastavování toho, co v ní budete dělat. Jdete do práce - cvak - jste z práce. Nebudeme vás zdržovat rolováním času. Chcete ven? Užijte si procházku dvěma ulicemi a pustým miniparčíkem. Chcete rozvíjet schopnosti, když už jste doma? Je jich méně a jejich výběr jsem upřímně moc nepochopila. A jelikož jsou to jediné, co můžete dělat, je z vás za chvíli génius. Interakci se Simy jsem zkoušela dneska dvě hodiny. Mizení nastavených úkonů prostě jen tak, odchod Sima uprostřed rozhovoru, ploužící se linka přátelství, možnosti, které se zobrazují na základě kontextu a které vedou div ne k hádce, protože je na ně ještě příliš brzy. Aaaaaaaaaaaa!

Po cca. 10 hodinách TS4 mám z karantény, do které hra uvrhla mou postavu, mnohem horší pocit izolace, osamění a nudy, než jsem měla z té skutečné. Navíc reálně vedu příšerně stereotypní život a vyhovuje mi, takže by mi stereotyp neměl vadit. Tahle hra mi ukázala, co je skutečný stereotyp! Vedle možností své postavy jsem hotová Lara Croftová!

Abych jen nekritizovala: Grafika je fakt pěkná a vybavení se mi líbilo. Taky mě zaujal nápad s vlastnostmi pozemku, na kterém se nacházíte/kam se stěhujete. Když skřítci dvě noci za sebou rozbili všechno na bytě, měl z toho noční můry i můj kutil. A to je asi tak všechno.