Adventura Syberia je pro mne vlastně takový začátek třetí etapy adventur.

První etapa, kdy jsem s adventurami začínal, se datuje na úplné začátky 90 let a patřil tam například legendární Monkey Island, ke kterému jsem již komentář psal a dále adventury, které vyšly v tomto období. Bylo to ještě to slavné období těžších adventur, kdy jsme kolikrát museli klikat na vše a spojovat vše se vším. Kdo hrál tak ví, o čem píši. Prostě některé věci byly dost nelogické, ale i tak považuji toto období za mé nejoblíbenější.
Za druhou etapu považuji adventury točící se okolo Broken Swordu, kdy se to vše posunulo jak v grafickém hávu, tak v samotném zpracování. Bylo to okolo roku 1996-1997, kdy se tak trochu změnil styl a většinou vše začínalo být více intuitivní a odpadalo tak to slavné proklikávání úplně všeho.
Třetí etapa adventur pro mě začíná právě hrou Syberia. Dalo by se tedy napsat, že se mi ty 3 etapy krásně rozdělují po cca 5-7 letech.

Teď již k samotné hře.
Pamatuji si, jak na mě po spuštění okamžitě dýchla atmosféra hry, která poté zůstala po celou dobu hry na velice vysoké úrovni. Je to celé takové zajímavě tajemné a velice pochmurné. Lokace, ve kterých se pohybujete, se do hry velice hodí a troufám si říct, že i samotné postavy včetně Oskara. Automat Oskar, neplést s robotem, to by Vám u Oskara asi neprošlo, mi ve hře přijde naprosto úžasný. Jede si prostě neustále to své, a i když si myslíte, že ho nějak změníte, nemáte moc šancí. I když přeci jen u jeho postavy nakonec dojde k určitému vývoji, ale to nebudu napovídat, zahrajte si a uvidíte. Jediné co ještě prozradím, že občas hlavní hrdince (Kate) pořádně cuchal nervy a to i přesto, že ho má ve své podstatě moc ráda.

Ve hře se stáváte v podstatě takovým vyšetřovatelem, v tomto případě vyšetřovatelkou, která musí najít ztraceného chlapce Hanse Voralberga, který se stal jako jediný dědicem továrny na hračky (automaty) a on jediný může rozhodnout o prodeji této továrny. Já si celý ten příběh i spolu s hlavní hrdinkou (Kate), která je ve skutečnosti právnička, moc užíval a hledání ztraceného Hanse mi přišlo velice nápadité. Ve hře se dále seznámíte i s historií celé rodiny Voralberů a celý ten příběh se dotkne i samotné hrdinky, která začne přehodnocovat i své osobní věci a vztahy. Dále budete prozkoumávat spousty krásných lokací a setkáte se, se spoustou automatů, kterými se to ve hře jen hemží a o nich to vlastně celé je.

Velice podstatná část hry jsou puzzle, kterých je ve hře požehnaně a některé dokážou celkem pocuchat nervy. Je to ale vyvážené a k nějaké velké nelogičnosti, jak jsem již psal v prvním odstavci, nedochází. I hudební doprovod doplňuje hru na výbornou a do té krásně pochmurné atmosféry se velice hodí.

Hru jsme dohráli spolu s kamarádem již na počátku jejího zrodu, ale poté jsem se k ní opět vrátil někdy v roce 2017 s přítelkyní a v podstatě se mi oprášily vzpomínky. Ta atmosféra na mne zapůsobila úplně stejně a to samé platí o přítelkyni, kterou hra velice nadchla. Přemýšlíme, že bychom si ji zase někdy zahráli.

Pro někoho, kdo hru ještě nehrál a libuje si v agenturách je tato hra naprostá nutnost a za sebe ji jednoznačně doporučuji. Jedinou menší výtku spatřuji v občasné zdlouhavosti, kdy kvůli jediné věci, která je již naprosto jasná, musíte projít celou lokaci tam a zpět.