Interaktivní filmy s gameplay pasážemi z dílny Naughty Dog mě nikdy moc netankovaly. Nadšení herní komunity jsem přisuzoval kažuálství a nenáročnosti konzolových peasantů. A vlastně dodnes to vidím stejně, jen se změnil jeden malý detail - i ze mě se stal konzolový kažuál. Díky čemuž jsem si padesátý díl unifikované série Uncharted celkem užil.

Čtvrtý díl je úplně stejný jako ten třetí, druhý a první. Gunplay pořád stojí za vyliž, jakmile Nathan někam přijde, tak vše skončí v troskách (archolog my ass) a z nějakého neznámého důvodu musí každá postava neustále hláškovat, asi aby se cílovka (dvanáctiletí hráči a dvanáctileté hráčky) nenudila. A zatímco u her předtím jsem se často nudil a u trojky doslova trpěl, čtyrka mě bavila.

Příběh mi byl úplně jedno. Líbil se mi pomalý rozjezd (Nathan zkoumající kontejner uprostřed New Yorku) a hodně mě chytla ona dobrodružná linka, kde se (opět) odhalovalo tajemství pirátů. A ano, je to přitažený za vlasy a bla bla, ale bylo mi to fuk, já se bavil. Obecně je příběh předvídatelný a místy hloupý, ale je to jedno, svůj účel plní.

Horší byl gunplay, to je vopruz od prvního dílu a nic se nezměnilo. Pocit z akce hodně vylepšil soubojový systém na blízko, který byl možná nejlepší, s jakým jsem se kdy setkal. Víc mě ale bavily skákací pasáže až na jeden detail - neustále "šokující" momenty, kdy se pode mnou ulomí římsa nebo rupne dřevěný most. Kdyby se to nedělo od prvního dílu u každé druhé překážky, možná by to i fungovalo.

Po chvíli mě (opět) začaly rozčilovat postavy - všichni tak děsně správní, za každou cenu morální a otravní, až je to fakt k smíchu (ale jasně, cílovka jsou ty dvanáctileté děti). Nejkomičtější byly bitky s jednou ženou, kdy ji Nathan ani jednou neuhodí a jen se brání, protože mlátit ženy je špatné i ve vyfabulovaném příběhu se zápornou ženskou postavou. Vlastně jsem se divil, že Sully stále kouří doutníky (i když samozřejmě stihne přestat).

U Sullyho ještě bylo komické jak zdatně si vede na všech těch římsách a klenbách. Ale to už bych se nimral v samotné podstatě žánru. který prostě má určitá pravidla. Chválím, že tvůrci úplně vynechali nadpřirozené prvky, což mi v minulých dílech vadilo.

Co mě osobně hodně překvapilo, že stále na mě fungovaly lokace "v džungli". Čekal bych, že jsem se nejprovařenějším herním prostředí už přejedl, ale tady jsem si fakt hodně užíval každý pohled do dáli na panenské kopce, každou říčku a každý potůček. Zoufale mě nebavil Madagaskar, protože lineární akční adventuru jsem nerozehrál proto, abych se v ní toulal open worldem.

Za sebe musím říct, že jsem si hru užil. Bohužel se nacházíme v době, kdy i průměrně zajímavá lineární akce působí osvěžující dojmem a ND se nedá vytknout snaha o dokonalost. Animace jsou parádní, grafika detailní, celá hra odsýpá a i když se chvíli nudíte, za okamžik jste v nové lokaci, která vás třeba bude bavit víc. Level design je parádní (hra vám nic neukazuje, i přesto přesně víte kam máte jít) a ubylo hádanek (ND vědí, že hráči jsou hloupější a línější - tedy i já). Hra se mi přes rok válela doma od kamaráda, ale zahrál jsem si ji až díky PS+ a nelituju.