Musím říct, že když jsem se rozhodl po několika letech konečně nahlédnout do DLC Bloodborne: The Old Hunters, tušil jsem, že to bude fuška. Realita ale udeřila ještě tvrději, než jsem čekal. Toto rozšíření nabízí dvě a půl nové lokace, pět bossů a zkracuje život o polovinu kvůli nervům nadranc.

Než se vůbec do rozšíření The Old Hunters dostanete, musíte v původní hře zabít Vicar Amelii a získat šutr, se kterým přežijete přesun do polonové lokace Hunter's Nightmare, která je vlastně napůl stejná jako Cathedral Ward z původní hry. Liší zejména haldami čehosi hnědého, změnami v umístění budov a až posléze chytá místo nový kabát. Největší změnou je, že se hra odehrává přes den. Lokace Research Hall a Fishing Hamlet už jsou pak zcela novými přírůstky, kde jste nuceni prozkoumávat neprozkoumané. Research Hall navíc obsahuje zajímavý prvek "bradavického" schodiště a obě místa dohromady pak nezaostávají s nepřáteli, kteří stojí za vyliž prdel, protože proč ne?

Nových protivníků sice moc není, ale rozhodně na ně nezapomenete. Nejprve máte tu čest s lovci, kteří se po vaší smrti opět respawnou (ale nejsou zrovna oříšek; vizuál mají ale skvělý). Hned na to narazíte na upraveného Executionera, s novým move setem, více životy a arcane útoky :)))) Nebudu lhát po nějaké době jsem je jen obíhal. Za zmínku stojí i pokusní pacienti s pytli na hlavách, aka Scary Movie, kterých je na jednom místě bez přehánění milión. No a možná až netřeba zmiňovat legendární žraločí potraty, kteří jsou ztělesněním celoživotních depresí vývojářů z šikany na škole a zneužívání strejdou. Jinak si to nedovedu vysvětlit, proč udělat tak OP základního enemáka. V DLC je taky několik nových zbraní a stojí za zkoušku je otestovat. Ale dost už bylo brečení, přejděme na bosse (takže pokračujem v brečení...).

Ludwig je naprosto epický boss, jak ztvárněním, tak move setem. Celý souboj je frustrující, má 2 instakill útoky, což potěší úplně všechny. Nejdupnější je ale cutscéna a odměna, kterou dostanete po jeho úspěšném zabití. Living Failures je vesměs jen vyplňující boss, protože hned za ním je další. Pokud si pamatujete Celestial Emisery nebo Witches of Hemwick, asi víte, kam tím mířím. Minimální výzva a bídně stylizovaný boss i jeho způsob boje. Na druhou stranu Lady Maria, Laurence (volitelný boss) a Orphan of Kos jsou kur*a výzvy. První dva zmiňovaní nejméně 20 pokusů a u Orphana bych se nebál napsat i 100... bože, jak já toho potrata nesnáším. Ale abyste si nemysleli, jaký jsem slabko, po tolika pokusech už jsem byl natolik "git gud", že jsem ho seřezal s použítím 5 healů. Vlastně, kdybych byl tak git gud, tak padne na první pokus, že? I když tu brečím jak malá holka, tak jsem si souboje nakonec hodně užil, ať už po hudební či soubojové stránce, a aspoň oceňuji výzvu, kterou mi The Old Hunters dalo stejně jako základní hra při prvním průchodu.

Na závěr už mohu jen vynachválit výborný soundtrack, který vlastně během boss fightů moc nevnímáte, ale nic vám nebrání v jeho ocenění při zpětném poslechu. K příběhu asi moc neřeknu. Vím, co se tam circa odehrává, ale sami víte, jak je to s narativním stylem bandy ze From Software. Popisky předmětů, minimum dialogů, domýšlení si souvislostí a zase popisky předmětů. Ve výsledku jsem ale hodně spokojený a jistě bude někdy v budoucnosti funkční zkouška ovladačů PS5.