Gears Tactics se do mých herních análů zapíše jako hra, která mi na nějaký čas znechutila hraní. Nemohl jsem nějakou dobu tu židli a klávesnici ani vidět. Ale konečně je to za mnou. Konečně si to odfajfknu a můžu se posunout zase k něčemu jinýmu.
GT ve své podstatě je vlastně dobrá hra, ale platí zde moje oblíbené pravidlo, že méně je někdy více. Takové herní vaty člověk jen tak nenajde. Hra je rozdělena na 3 akty po 6-8 misích. Už to je hodně, když si vezmu, že se střídají asi jen čtyři druhy encounterů. Ale do toho autoři naskládali naprosto ohavné množství side misí, které jsou úplně stejné jak ty hlavní, jenom mezi nimi nejsou příběhové cutscény. Místo aby autoři vymysleli progresivnější levelovací a skillovací systém, nutí mě hrát furt dokola to stejné, abych dostal lepší.. lepší co? Ani nevím.
Z misí padá hrozná hromada vylepšováků a postavy mají na čtyři směry rozvětvené skill stromy, ale rozdíly ve výbavě nebo upgradované schopnosti těžko zaznamenáte, když se často jedná jen o jednotky % něčeho, co si stejně nikdy nezapamatujete, protože autoři nutí hráče nesmyslně často měnit složení týmu banováním konkrétních hrdinů. Přitom by bohatě stačilo nechat hráče vybrat, jestli chce side mise vůbec hrát a dostávat další gear a neomezovat mu možnosti při skládání týmu.
Co se samotného gameplaye týče, tady mě hra bavila. Nic v podobných hrách neudělá větší radost, než když během jednoho tahu nařetězíte skilly všech postav tak, že vybijete všech třeba 10 nepřátel. Variabilita je mimochodem docela slušná a každý vyžaduje trošku jiný přístup, ale jejich schopnosti jsou hezky vyrovnané a během kampaně žádný extra zádrhel nepředstavují. To se každopádně nedá říct o bossech.
Boss fighty jsou kapitola sama pro sebe. Jsou proti zbytku hry abnormálně těžké, jsou strašně dlouhé, nepřehledné a nudné. Především poslední boss je opravdu frustrující zážitek, kde se nedá pořádně taktizovat, ale jede se spíš na náhodu (tady se ty nafarmené upgradované jednotky procent criticalů nakonec hodí). Pokud vám jednoduše nepadne hodně kritických zásahů za sebou, naprosto vás přebije nekonečná horda obyč enemáků. Ten pocit, když jsem s posledním živým týpkem s jedním akčním bodem zabil bosse s 20% crit šancí, mě bude ještě dlouho strašit. Čistýho času mi asi na pět herních seancí boss vyšel na krásný 3-4 hodiny. Opravdu skvělá práce..
Graficky je to docela lahoda, hlavně v cutscénách. Semtam na sebe upozorní Unreal engine doskakujícími texturami, ale jinak klobouk dolů, že i tahová strategie může vypadat jako jakákoliv jiná AAA akční hra. Zvlášť bych chtěl ještě vypíchnout super dabing (hlavně Sid si mě získal hned na začátku).
Chvíli potom, co jsem si konečně koupil kompletní edici XCOM 2 jsem rozehrál toto a myslím, že ji můžu nechat ještě nějakou dobu u ledu, protože se musím vzpamatovat u něčeho real time a především krátkého. Přitom by stačilo jen trošku poladit herní mechaniky a byla by to vlastně super hra.
GT ve své podstatě je vlastně dobrá hra, ale platí zde moje oblíbené pravidlo, že méně je někdy více. Takové herní vaty člověk jen tak nenajde. Hra je rozdělena na 3 akty po 6-8 misích. Už to je hodně, když si vezmu, že se střídají asi jen čtyři druhy encounterů. Ale do toho autoři naskládali naprosto ohavné množství side misí, které jsou úplně stejné jak ty hlavní, jenom mezi nimi nejsou příběhové cutscény. Místo aby autoři vymysleli progresivnější levelovací a skillovací systém, nutí mě hrát furt dokola to stejné, abych dostal lepší.. lepší co? Ani nevím.
Z misí padá hrozná hromada vylepšováků a postavy mají na čtyři směry rozvětvené skill stromy, ale rozdíly ve výbavě nebo upgradované schopnosti těžko zaznamenáte, když se často jedná jen o jednotky % něčeho, co si stejně nikdy nezapamatujete, protože autoři nutí hráče nesmyslně často měnit složení týmu banováním konkrétních hrdinů. Přitom by bohatě stačilo nechat hráče vybrat, jestli chce side mise vůbec hrát a dostávat další gear a neomezovat mu možnosti při skládání týmu.
Co se samotného gameplaye týče, tady mě hra bavila. Nic v podobných hrách neudělá větší radost, než když během jednoho tahu nařetězíte skilly všech postav tak, že vybijete všech třeba 10 nepřátel. Variabilita je mimochodem docela slušná a každý vyžaduje trošku jiný přístup, ale jejich schopnosti jsou hezky vyrovnané a během kampaně žádný extra zádrhel nepředstavují. To se každopádně nedá říct o bossech.
Boss fighty jsou kapitola sama pro sebe. Jsou proti zbytku hry abnormálně těžké, jsou strašně dlouhé, nepřehledné a nudné. Především poslední boss je opravdu frustrující zážitek, kde se nedá pořádně taktizovat, ale jede se spíš na náhodu (tady se ty nafarmené upgradované jednotky procent criticalů nakonec hodí). Pokud vám jednoduše nepadne hodně kritických zásahů za sebou, naprosto vás přebije nekonečná horda obyč enemáků. Ten pocit, když jsem s posledním živým týpkem s jedním akčním bodem zabil bosse s 20% crit šancí, mě bude ještě dlouho strašit. Čistýho času mi asi na pět herních seancí boss vyšel na krásný 3-4 hodiny. Opravdu skvělá práce..
Graficky je to docela lahoda, hlavně v cutscénách. Semtam na sebe upozorní Unreal engine doskakujícími texturami, ale jinak klobouk dolů, že i tahová strategie může vypadat jako jakákoliv jiná AAA akční hra. Zvlášť bych chtěl ještě vypíchnout super dabing (hlavně Sid si mě získal hned na začátku).
Chvíli potom, co jsem si konečně koupil kompletní edici XCOM 2 jsem rozehrál toto a myslím, že ji můžu nechat ještě nějakou dobu u ledu, protože se musím vzpamatovat u něčeho real time a především krátkého. Přitom by stačilo jen trošku poladit herní mechaniky a byla by to vlastně super hra.
