Jakou jinou hru v depresivním čase coronavirové krize zvolit?

Po ulicích chodili deprimovaní a vystrašení lidé v podomácku vyrobených ochranných pomůckách. Depresivní zprávy z médií pronikaly všemi materiály, jako údery na velké Japonské bubny a nedalo se jim uniknout. Celý svět připomínal počátek postapo románu.

Já si běhal po prosluněném tropickém ostrově, s pocitem, že jsem čerstvě po pubertě, bohatý a měl jsem na mnohem příjemnější starosti, než dvanáctihodinové pracovní směny, kdy jsem tvrdě makal, abych pomohl firmě přežít s co s nejmenšími ztrátami.

Prostředí hry je prostě nádherné. Vývojáři si s ním dali neskutečnou práci. Připadal jsem si jak na exotické dovolené. Všude sytě zelené palmy a louky, blyštivé řeky a vodopády, nejmodřeji modré moře, skály a úchvatné vyhlídky z nich a ty západy slunce, to se musí zažít. Všechno jsem prolezl, každý kout ostrova, né pro to, abych posbíral všechen obsah truhliček, ale abych si vychutnal každé pěkné místo, protože každý výhled byl něčím unikátní a měl svou atmosféru.

Není potřeba chodit pěšky, všude je dostatek vozidel, člunů a můžete použít rogalo. Obvzláště let nad nádhernou přírodou je krásný zážitek. Jediné co vám kazí přesun, ale třeba i šplhání po skalách, je podivně malý úhel, kterým se můžete rozhlížet. Hrdina trpí blokací krční páteře, jinak si to nedovedu vysvětlit. Třeba v autě se nepodíváte pod sebe, což je docela klíčové na úzké cestě v hornatém terénu. Často projížďka končí pádem do hluboké propasti, protože prostě nevidíte, co je vedle vás, zda jste ještě na cestě, nebo už na okraji.

S tím se pojí jedna věc, co už vývojáři tak dobře nedokázali. Naplnit ostrov nějakým obsahem. Aby se něco dělo, všude běhá spousta zvířat. Často dravých a všichni na hráče útočí. Zabil jsem víc jaguárů, tygrů, než co jich běhá po celé naší planetě. Protože než přejdete z jednoho kopce na druhý, skočí po vás 3x medvěd, 2x varan, 4x divoké prase.
A to nemluvím o tom, že všechna zvířata mají pancéřovou kůži, takže vydrží zblízka plný zásobník z útočné pušky.

Věc probíhá tak, že se spustí animace a pak se na obrazovce zobrazí náhodné tlačítko, které je třeba zuřivě mačkat. To není moc zábava. Naštěstí poměrně na začátku hry se odemkne plamenomet a s ním stačí udělat krátké "pfůůů" a je klid. Bez něj bych hru dohrál jen s velkým přemáháním.

Zvířata se také musí lovit, protože z jejich kůže si hráč vyrábí pokročilejší vybavení. Byť nedává vůbec smysl, proč na toulec na šípy potřebuji dvě kůže z buvola, nevadilo mi to. Hra to naštěstí chtěla vždy jen jednou pro jedno vybavení a potom mi dala s lovem pokoj. Jako bych si toulec na šípy nemohl udělat z něčeho jiného.

Hra se lehce otřela výrobou předmětů o survival prvky a také obsahuje RPG prvky - vylepšení postavy, ale opravdu se jen otřela. Asi jako když vám přes obličej přelétne list ze stromu, když na podzim fouká. Nic moc to nedělá.

Dále můžete hledat ukryté poklady, truhly s obsahem, dopisy, relikvie a další harampádí... Ale je do očí bijící, že to tam vývojáři přidali pouze proto, aby tam něco bylo. Bez nápadu.

Dalším obsahem ke hraní, co lze na ostrově nalézt, jsou různé vedlejší úkoly a místa, kde lze plnit vedlejší mise.

Vedlejší mise, jsou plytké, jednoduché, nezajímavé, občas s vtipem. A nikdo se ani nenamáhal přidat k nim nějakou výzvu.

Některé úkoly mě bavily, jiné vůbec. Například naleznete několik míst, kde lze závodit. Závody byly plné adrenalinu a na nejvyšší obtížnost výzva. Perfektní.  Ale po dojetí jsem nevnímal progres. Neodemkly se žádné ještě těžší, neobjevila se trofej. Shrábnul jsem prachy a vyslechl si jednu hlášku, jako vždy a nic... 

Shrnuto, je to prázdná krása. Walking simulátory mají cíl - většinou. Často neznatelný. Tady nemusíte nic, ale zároveň není co. Máte hlavní dějovou linku a zbytek je tupý. Přitom je vidět, že některá místa na ostrově jsou udělána tak, že se s obsahem počítalo. A to dokonce tak perfektně, že si jej ve vlastní fantazii domýšlíte.

Bavily mě souboje ve hře. Ať už se jednalo o náhodná setkání, nebo o souboje v rámci příběhu nebo vedlejších úkolů a misí. Byly plné adrenalinu, nepřátelé dodržovali na oko smysluplnou taktiku, sice často nabíhali před zbraně, ale nebylo to tak okaté. Na nejtěžší obtížnost celkem výzva. Nepřátelé hodně vydrží, je jich hodně a nejsou úplně hloupí. Obíhají hráče do zad a nebo dokonce najíždějí k hráči s vozidly, na jejichž korbě je přidělaný kulomet. Házejí granáty a informují se navzájem o hráčově pozici. Je snadné umřít a potřeba neustále měnit úkryt. A vůbec nevystrkovat se moc z úkrytu.

Jediné, co občas zamrzí, jsou místa, kde se nepřátelé z ničeho nic objevují. Jsou blízko pozice hráče. Stalo se mi několikrát během plnění příběhu v různých misích, kdy jsem se zaběhl schovat zrovna na místo, kde se najednou zhmotnilo několik nepřátel okolo mě a okamžitě mě sundali.

A co nejvíce potěší, je možnost použít stealth postup. Hra k tomu není nijak extra uzpůsobena, někdy nepřátelé stojí vedle sebe, takže se střílet musí, ale jindy více chodí a je to ohromně zábavné. A když to hráč pokazí, je zábavné se ze situace, která se náhle změnila v jeho neprospěch, se prostřílet.

Hlavní příběh byl zábavný a některé mise jsem zařadil do žebříčku těch nejlepších ve hrách, co jsem hrál. Akorát se mi nelíbila ani jedna slečna, se kterou jsem měl "vztah". Jedna byla ukňouraná a druhá pošahaná. Nejvíce se mi líbila vdova po bratrovi, byla sexy, uměla opravit loď, nebyla rozmazlená a byla chytrá. S tou bych si to rozdal, kdyby to ve hře šlo.

Nepříjemnou věcí na hře jsou některá rozhodnutí, ohledně ovládání. Klávesa pro libovolnou akci se musí držet. Nejenže je to otravné, ale při přestřelkách jsem několikrát zkapal, protože trvá asi tři vteřiny, kdy musíte držet klávesu, než se spustí animace pro léčbu a postava se začně léčit. Bohužel, každý zásah akci přeruší a vy musíte stisknout znovu. Jenomže, jak okolo vás sviští kulky, nepoznáte, zda jste byli zasaženi, nebo ne. Mám stisknout znovu, nebo stisk platí a za moment se začnu léčit? Než se ukáže, co platí, je často hotovo - smrt.

Také stejné tlačítko pro sebrání zbraně a obrání těla zabitého nepřítele je laps. U auta leží nepřítel. Hráč ho chce obrat, přijde k němu, zmáčkne tlačítko a zjistí, že místo toho si svoji vytuněnou útočnou pušku vyměnil za základní samopal. A jako naschvál odhozená puška zapadla pod auto. Takže musíte sednout do auta a popojet. Odhodit samopal někam daleko, aby nepřekážel při obírání mrtvoly. Sebrat útočnou pušku a obrat mrtvolu. Celkem běžná situace, protože často po přestřelce zbude pěkná skrumáž těl, zbraní a aut na jedné hromadě. Otravné.

Lezení na věže, aby se mi odemkla mapa nebylo tak otravné, ale mohlo těch věží být méně. A s jinou výzvou, než samotné lezení. Ono vůbec platí, že ta hra být o polovinu menší. Stačil by jeden ostrov, ale o to našlapanější promyšlenými úkoly a hra by se zapsala mezi to nejlepší, co jsem kdy hrál.

Hru jsem si perfektně užil. Akorát jsem často bojoval s rozporuplným pocitem, že chci moc prozkoumávat ostrov, ale prudí mě chodit sem a tam jenom kvůli kochání se prostředím, bez akce a zábavy. Nicméně přišlo mi škoda projet příběh a nevytěžit ze hry víc.

Far cry1 a Crysis 1 zůstali pro mě nepřekonáni. Byť to srovnání není úplně objektivní.