Když se řekne Duke Nukem, většina lidí si vybaví drsného blonďáka v akční střílečce z pohledu první osoby střílejícího mimozemšťany. To samé bych si vybavil i já na konci devadesátých let v době, kdy jsem hodně hrál Duke Nukem 3D. Až několik let poté jsem zjistil, že se vlastně jedná o třetí díl a že jeho dva předchozí díly byly plošinovky. A hraní úplně prvního dílu jsem si po letech zopakoval i dnes.

Jedná se o akční plošinovkovou střílečku s jednoduchým příběhem i hratelností. Duke se snaží zmařit plány doktora Protona, který chce ovládnout svět. Ve hře se nacházejí celkem 3 epizody (L.A., Základna na Měsíci a základna v budoucnosti) po 10 levelech, kde je cílem najít dveře vedoucí do dalšího levelu (s výjimkou posledních levelů, kde je třeba porazit samotného Dr. Protona). V cestě stojí především několik druhů robotů a sem tam nějaké ty zamčené dveře nebo silové pole. Duke cestou nachází v krabicích nejrůznější bonusy, ale občas i vybuchující dynamit. Škoda jen, že nebyly souboje s Dr. Protonem trochu náročnější, ve výsledku prostě nebyl problém ho během chvilky ustřílet.

Co se týče level designu, tak na první pohled vypadají některé levely značně nepřehledně, ale po krátkém průzkumu není obvykle problém se v nich vyznat. Horší je to se samotnou hratelnosti, tam mi všechno bohužel přišlo na jedno brdo. Myslím, že by bohatě stačila buď jen jedna epizoda případně by to chtělo něco nového v těch dalších (jiné nepřátele, nějakou novou mechaniku, apod.).

Vyzdvihnout ale musím poslední dvě úrovně třetí epizody, které jsou mírně obtížnější, ale jinak je hraní zcela bezproblémové. Stejně tak se mi líbí, že nelze hru ukládat kdykoliv, ale jen mezi jednotlivými levely a taky, že se na začátku úrovní neobnovují životy.