Vizuální adventury z počátku 90. let jsou poměrně specifickou a homogenní skupinou. Obvykle jsou dostupné pouze v japonštině, mají eroticky laděný námět, a vystupují v nich modelový představitel (obvykle obklopení slečny mladého věku). Dead of the Brain ~Shiryou no Sakebi~ není výjimkou, tedy mimo nového překladu od jednoho z fanoušků, a na pozadí zombie apokalypsy (která se v pozdějších letech ukáže jako alfa a omega mnoha videoherních sérií) vyvolané nepovedeným experimentem se setkáme se striktně béčkovým příběhem, který čerpá z minulé dekády (v kontextu kinematografie) a nechybí tak tropy v podobě napětí, humorných hlášek a velkého štěstí ladných hrdinů.
Minulý rok jsem byl pozitivně překvapen titulem Ushinawareta Rakuen, který nabídl až gamebookové schéma a vyváženou míru zábavy i vážných momentů. Mimo relativně podobně estetiky z PC-98 je ovšem Dead of the Brain striktním opakem. Lineární příběh, akční scény, a všudypřítomná tma. Ale není to naškodu, a tvůrci z Fairytale odvedli i z dnešního pohledu kvalitní práci po gamedesignové stránce. Hratelnost i v omezení adventury (vizuálního románu) je dostatečně pestrá, a jednou objevujete místnosti opuštěného hotelu (s připravenou zbraní v ruce) a podruhé se v časovém limitu snažíte vyřešit hádanku. I při relativně malém obsahu (a tedy i krátké době nutné k dokončení) je zážitek z Dead of the Brain povedený a svoji intenzitou si mnohdy nezadá se svižnějšími žánry. Ačkoliv, několika delších dialogových části ušetření nebudeme (příprava útoku na hotel, milostná scéna). Zážitek je asi nejblíže mnohem známějšímu Snatcher (PC-88), a určitá inspirace v této kultovní novele je nepopiratelná. Dead of the Brain je ale neokoukané a svěží, a jako zázrakem má i (kvalitní) anglický překlad, proto je v rámci širokého katalogu vizuálních novel z PC-98 tím nejsnáze dostupným.
Kvalitní, ovšem krátká a lineární, vizuální novela s prvky adventury, která potěší nadšence japonských videoher a herní archeology. Pro ostatní asi ani nemá smysl zapínat Dead of the Brain ~Day of the Living Dead~, protože nic nového nepřináší a v rámci žánru je mnoho a mnoho podstatnějších děl.
Galerie zde (NSFW).
Minulý rok jsem byl pozitivně překvapen titulem Ushinawareta Rakuen, který nabídl až gamebookové schéma a vyváženou míru zábavy i vážných momentů. Mimo relativně podobně estetiky z PC-98 je ovšem Dead of the Brain striktním opakem. Lineární příběh, akční scény, a všudypřítomná tma. Ale není to naškodu, a tvůrci z Fairytale odvedli i z dnešního pohledu kvalitní práci po gamedesignové stránce. Hratelnost i v omezení adventury (vizuálního románu) je dostatečně pestrá, a jednou objevujete místnosti opuštěného hotelu (s připravenou zbraní v ruce) a podruhé se v časovém limitu snažíte vyřešit hádanku. I při relativně malém obsahu (a tedy i krátké době nutné k dokončení) je zážitek z Dead of the Brain povedený a svoji intenzitou si mnohdy nezadá se svižnějšími žánry. Ačkoliv, několika delších dialogových části ušetření nebudeme (příprava útoku na hotel, milostná scéna). Zážitek je asi nejblíže mnohem známějšímu Snatcher (PC-88), a určitá inspirace v této kultovní novele je nepopiratelná. Dead of the Brain je ale neokoukané a svěží, a jako zázrakem má i (kvalitní) anglický překlad, proto je v rámci širokého katalogu vizuálních novel z PC-98 tím nejsnáze dostupným.
Kvalitní, ovšem krátká a lineární, vizuální novela s prvky adventury, která potěší nadšence japonských videoher a herní archeology. Pro ostatní asi ani nemá smysl zapínat Dead of the Brain ~Day of the Living Dead~, protože nic nového nepřináší a v rámci žánru je mnoho a mnoho podstatnějších děl.
Galerie zde (NSFW).
Pro: estetika, zábava, proměna hratelnosti
Proti: béčkový příběh, krátké, lineární