První dobrodružství Sheparda zůstává i dnes svěžím výletem do, možná až nečekaně, zajímavého univerza. Ani nevykrádá Hvězdné války tak moc, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vcelku povedené rasy emzáků a vztahů mezi nimi jsou podpořeny pěkným vizuálem a kvalitním namluvením. Příběhové mise nabízí dostatečnou zábavu a gradování děje může hře většina titulů závidět.

Horší už jsou vedlejší questy skládající se většinou z průzkumu fádních planet v takřka neovladatelném mako vozítku. Vůbec jet s ním v tunelu zvládne asi jenom superhrdina Shepard, který prostě nedělá chyby. Rozhodování v klíčových momentech totiž nelze vyloženě pokazit, protože následky jsou (jak se v příštích dílech dozvíme) často minimální.

To se dá ještě odpustit, jelikož je Mass Effect asi první hrou, která nabízí rozhodnutí táhnoucí se celou trilogií. Stejně tak se dá odpustit, že parťáci dostávají docela málo prostoru, poněvadž to napravují obě pokračování. Přehlédnou už ale nelze zásadní neduh plynoucí z už postaršího roku vydání. Nahrávací časy. Zde prezentované cestováním ve výtahu. Vážně mi přijde divné, že nikoho z vývojářů nenapadlo implementovat minihru, kde by si první lidský Specter přivydělával jako výtahář. Přímo se to nabízí.

Pravdou nicméně zůstává, že první ME je pořád slušnou hrou, ačkoliv ji oba následovníci strčí hravě do kapsy.