Původně jsem při pobytu na chatě chtěl hrát RPG Barakel: Fallen Angel, které jsem před několika lety rozehrál, ale nikdy nedohrál. Když mi však hra s obnovujícími se nepřáteli nechá unést prodavačku léčivých lektvarů, kterých si můžu do zásoby koupit jen devět a já jí musím jít zachránit a dostat se zpět pouze s těmi devíti lektvary, hned jsem si vzpomněl, proč jsem Barakela odložil na neurčito. Puyo Pop sice není úplně tou adekvátní náhradou, jakou bych si představoval, ale lepší, než nic.

Jde v podstatě o mix Tetrisu a spoj tři her (v tomto případě spoj čtyři), což by mohlo vést k domněnce, že přemýšlení zde nebude hrát nějakou zásadní roli. Opak je však pravdou. Spojování čtyř stejně barevných kuliček sice nic složitého není, ale docílit toho, aby zmizelo více kuliček nejlépe v několika vlnách a soupeři se zaplnila celá herní plocha, to už chce opravdu pečlivé plánování.

Zpočátku to jde lehce, kuličky padají pomalu a soupeři nejsou tak šikovní, ale poslední asi tři kola mi dala fakt zabrat. Zdolat všech dvanáct kol v rámci scénáře i všech čtrnáct nepovinných puzzlů se mi však podařilo a mohl jsem opustit ostrov Puyo Land. Puyo Pop mě pobavilo nejen svým názvem, ale i vzezřením a hudbou. Bohužel i za tak krátkou herní dobu, kterou jsem u hry strávil, se dostavil stereotyp. Určitě vyzkouším i další N-Gage hry a doufám, že se budu bavit více.