Před půl rokem jsem Vietcong po letech znovu dohrál, snad již počtvrté. A mám chuť ho rozjet opět, heh. Co vím, neexistuje lepší singleplayerová střílečka, jež by tak umně spojovala realističnost s hratelností; Vietcong v tomto ohledu představuje jin a jang, je to onen Kurtzův slimák plazící se po ostří břitvy. Vietnam byl obzvlášť v době vydání naprosto neotřelý setting a ostatně dodnes mnoho kvalitních titulů z této neslavné války není.
Pterodon udělal velmi dobře svým výzkumem lokalit! Tvarosloví fauny dnes působí již značně kubizujícím dojmem, ovšem přes technologické limitace jsem často musel smeknout klobouk nad elegantní a jednotnou tvarovou analýzou, díky které je v džungli vidět až určitý rytmus a harmonie, a dohromady s krásnými zvuky - ať už je to právě příroda nebo snad štěkot kalašnikovů - a sympatickou obtížností nabízí Vietcong fantastickou atmosféru.
Pokud se nemýlím, prvně se tehdy v FPSkách objevilo sklonění zbraně při přiblížení k překážce, což imerzi prohlubovalo, obdobně jako intermezza na základně, kdy si můžete zajít cvičit na střelnici, ale i studovat dokumenty, poslouchat rockové rádio či jen leštit bambus nad sbírkou medailí. V terénu pak sbíráte i rozličný intel, skrz který se dozvídáte další zajímavosti, což akci dodává kontext, obdobně jako samotný narativ seržanta Hawkinse a jeho spolubojovníků ze základny Nui Pek.
Co mě ale nemile překvapilo, respektive jsem si na to již nepamatoval, byla někdy velmi zvláštní AI a její problémy s pathfindingem, včetně defacto naskriptované trasy stopaře. Hrál jsem tentokrát ovšem s Vietcong Starterem, který mj. poskytuje podporu pro moderní systémy, tak nevím, zda ten s tím nemá co dočinění.
AI, občasné bugy a schopnost nepřátel vidět přes husté foliages jsou ale asi tak to jediné, co bych vytknul. Pochopitelně bych ocenil, kdyby tvůrci byli poněkud odvážnější ohledně nějakého hodnocení toho konfliktu, protože tady když se použije napalm, tak určitě ve správnou chvíli a ne pro body count, avšak vyžadovat obdobnou ambivalenci by ve století konzumních attention spam Call of Duty sraček bylo značně přísné.
S odstupem mohu říci, že za mě je Vietcong určitě jedna z TOP 5 českých her.
Pterodon udělal velmi dobře svým výzkumem lokalit! Tvarosloví fauny dnes působí již značně kubizujícím dojmem, ovšem přes technologické limitace jsem často musel smeknout klobouk nad elegantní a jednotnou tvarovou analýzou, díky které je v džungli vidět až určitý rytmus a harmonie, a dohromady s krásnými zvuky - ať už je to právě příroda nebo snad štěkot kalašnikovů - a sympatickou obtížností nabízí Vietcong fantastickou atmosféru.
Pokud se nemýlím, prvně se tehdy v FPSkách objevilo sklonění zbraně při přiblížení k překážce, což imerzi prohlubovalo, obdobně jako intermezza na základně, kdy si můžete zajít cvičit na střelnici, ale i studovat dokumenty, poslouchat rockové rádio či jen leštit bambus nad sbírkou medailí. V terénu pak sbíráte i rozličný intel, skrz který se dozvídáte další zajímavosti, což akci dodává kontext, obdobně jako samotný narativ seržanta Hawkinse a jeho spolubojovníků ze základny Nui Pek.
Co mě ale nemile překvapilo, respektive jsem si na to již nepamatoval, byla někdy velmi zvláštní AI a její problémy s pathfindingem, včetně defacto naskriptované trasy stopaře. Hrál jsem tentokrát ovšem s Vietcong Starterem, který mj. poskytuje podporu pro moderní systémy, tak nevím, zda ten s tím nemá co dočinění.
AI, občasné bugy a schopnost nepřátel vidět přes husté foliages jsou ale asi tak to jediné, co bych vytknul. Pochopitelně bych ocenil, kdyby tvůrci byli poněkud odvážnější ohledně nějakého hodnocení toho konfliktu, protože tady když se použije napalm, tak určitě ve správnou chvíli a ne pro body count, avšak vyžadovat obdobnou ambivalenci by ve století konzumních attention spam Call of Duty sraček bylo značně přísné.
S odstupem mohu říci, že za mě je Vietcong určitě jedna z TOP 5 českých her.
