Co říct o DLC, které jde dohrát za hodinu a půl, recykluje mechaniky původního Far Cry 5 + přidává některé vlastní, bohužel ne zcela na úrovni? Snad jen, že jeho vynecháním o nic nepřijdete...
Začátek je přitom velice slibný. Po sestřelení vaší helikoptéry v kůži Wendella Redlera (sbírali jste pro něj zapalovače v původním Far Cry 5) vidíte v přímém přenosu smrt vašeho velitele v táboře Vietcongu, přičemž se po chvíli dostanete na svobodu po vybombardování vietnamského tábora a po úprku před pronásledovateli zůstáváte sám v džungli. Grafická stránka vietnamské džungle je velice povedená, stejně tak zvuky. Prostředí na mě zkrátka, především po povedeném začátku, dýchalo atmosférou.
Atmosféra vzala ale velmi rychle za své poté, co jsem se dozvěděl, že mám v džungli hledat zapalovače sestřelených amerických pilotů (proč proboha? - je to sice spojka s Far Cry 5, tam ale měl každý voják svůj zapalovač, zde sbíráte cizí). Ničit protiletecké kanóny naopak logiku má, co už ale logiku nemá je, když u nich vystřílíte obranu, odběhnete a po vrácení se je obrana opět na stejném místě. Dokud protileteckou obranu nezničíte, nepřátele se respawnují, jako kdyby se nic nedělo. Poměrně fajn je osvobozování jihovietnamských zajatců. byť motivace, stejně jako k dalším aktivitám, tak nějak prostě chybí. Jediné co má větší smysl je osvobození vašich parťáků, kteří vám poté pomáhají v boji a hlavně vás dokáží oživit, pokud padnete. To samé byste měli dělat i vy, protože pokud je necháte zemřít, již se nevrátí. To se mi líbilo, místo neustálého znovuoživování parťáků z Far Cry 5. Tady si na kamarády ve zbrani dáváte sakra větší pozor.
Hra nově představuje instinkty, tedy 4 schopnosti, které si vždy aktivujete postupnou tichou likvidací nepřítele. Adrenalin vás zrychlí, Duch snižuje hluk, Šestý smysl vám sám bude označovat nepřátele v blízkosti a Predátor umožní označování nepřátel i přes překážky, bez potřeby je fyzicky vidět. Problém je ten, že jakmile vás někdo zahlédne, všechny nasbírané instinkty zmizí. Získáte je opět tichou likvidací. Hra vás sice nabádá k tichému postupu, ale dost často vás o výhody s tím spojené připraví, po čase tedy rezignujete a řešíte hodně situací hrubou silou. Hra není příliš těžká, o kradmý postup jsem se tedy ani příliš nesnažil, a to ho obecně ve hrách preferuji.
Kromě instinktů můžete poslat na nepřátelský tábor žádost o bombardování, ale to pouze za předpokladu že je zničené protiletecké dělo poblíž. Vzhledem k tomu, že ve ve třech táborech jsou zajati vaši kolegové a v dalších pěti máte možnost osvobodit jihovietnamské zajatce, bombardování si ve spoustě případů buď rozmyslíte, kvůli potencionálnímu zabití spojenců, nebo vám není umožněno, protože dělo nedaleko v lesích. Použil jsem ho tedy všehovšudy dvakrát a dál neřešil.
Mapa je sice tedy poměrně velká, ale kromě pobíhání po džungli také svojí náplní žalostně prázdná. Navíc, stylovost v podobě výborného grafického zpracování nestačí. Slibně rozjetý příběh ze hry zcela zmizí do 30 minut po rozehrání, takže chodíte pouze z bodu A do bodu B, hra ani příliš nemotivuje k plnění těch několika vedlejších aktivit. Pokud čekáte stylovou hudbu, která k této době neodmyslitelně patří, nedočkáte se jí. Pokud čekáte lepší AI nepřátel či parťáků, také se ničeho nedočkáte. Pokud čekáte něco, co vás zaujme, kromě džungle a střílení, též budete čekat zbytečně. Hra je krátká, repetitivní ve svých aktivitách (ale co čekat od Far Cry), nenaplněná svým potenciálem. Název hry, překrásně ztvárněná džungle, tohle dávalo tušit, že by se mohlo jednat o kvalitní DLC, které by mohlo v mnohém překonat Far Cry 5. Bohužel Hours of Darkness jde zcela ve šlépějích svého většího bratra a sází na osvědčenou jistotu. Bohužel v kombinaci s krátkostí a prázdnosti celého DLC selhává dost zásadním způsobem. Jako jednohubka je to fajn, ale pouze za předpokladu, že od tohoto DLC opravdu nic jiného než krátkou procházku džunglí a střílení do všeho co se hýbe nečekáte.
Začátek je přitom velice slibný. Po sestřelení vaší helikoptéry v kůži Wendella Redlera (sbírali jste pro něj zapalovače v původním Far Cry 5) vidíte v přímém přenosu smrt vašeho velitele v táboře Vietcongu, přičemž se po chvíli dostanete na svobodu po vybombardování vietnamského tábora a po úprku před pronásledovateli zůstáváte sám v džungli. Grafická stránka vietnamské džungle je velice povedená, stejně tak zvuky. Prostředí na mě zkrátka, především po povedeném začátku, dýchalo atmosférou.
Atmosféra vzala ale velmi rychle za své poté, co jsem se dozvěděl, že mám v džungli hledat zapalovače sestřelených amerických pilotů (proč proboha? - je to sice spojka s Far Cry 5, tam ale měl každý voják svůj zapalovač, zde sbíráte cizí). Ničit protiletecké kanóny naopak logiku má, co už ale logiku nemá je, když u nich vystřílíte obranu, odběhnete a po vrácení se je obrana opět na stejném místě. Dokud protileteckou obranu nezničíte, nepřátele se respawnují, jako kdyby se nic nedělo. Poměrně fajn je osvobozování jihovietnamských zajatců. byť motivace, stejně jako k dalším aktivitám, tak nějak prostě chybí. Jediné co má větší smysl je osvobození vašich parťáků, kteří vám poté pomáhají v boji a hlavně vás dokáží oživit, pokud padnete. To samé byste měli dělat i vy, protože pokud je necháte zemřít, již se nevrátí. To se mi líbilo, místo neustálého znovuoživování parťáků z Far Cry 5. Tady si na kamarády ve zbrani dáváte sakra větší pozor.
Hra nově představuje instinkty, tedy 4 schopnosti, které si vždy aktivujete postupnou tichou likvidací nepřítele. Adrenalin vás zrychlí, Duch snižuje hluk, Šestý smysl vám sám bude označovat nepřátele v blízkosti a Predátor umožní označování nepřátel i přes překážky, bez potřeby je fyzicky vidět. Problém je ten, že jakmile vás někdo zahlédne, všechny nasbírané instinkty zmizí. Získáte je opět tichou likvidací. Hra vás sice nabádá k tichému postupu, ale dost často vás o výhody s tím spojené připraví, po čase tedy rezignujete a řešíte hodně situací hrubou silou. Hra není příliš těžká, o kradmý postup jsem se tedy ani příliš nesnažil, a to ho obecně ve hrách preferuji.
Kromě instinktů můžete poslat na nepřátelský tábor žádost o bombardování, ale to pouze za předpokladu že je zničené protiletecké dělo poblíž. Vzhledem k tomu, že ve ve třech táborech jsou zajati vaši kolegové a v dalších pěti máte možnost osvobodit jihovietnamské zajatce, bombardování si ve spoustě případů buď rozmyslíte, kvůli potencionálnímu zabití spojenců, nebo vám není umožněno, protože dělo nedaleko v lesích. Použil jsem ho tedy všehovšudy dvakrát a dál neřešil.
Mapa je sice tedy poměrně velká, ale kromě pobíhání po džungli také svojí náplní žalostně prázdná. Navíc, stylovost v podobě výborného grafického zpracování nestačí. Slibně rozjetý příběh ze hry zcela zmizí do 30 minut po rozehrání, takže chodíte pouze z bodu A do bodu B, hra ani příliš nemotivuje k plnění těch několika vedlejších aktivit. Pokud čekáte stylovou hudbu, která k této době neodmyslitelně patří, nedočkáte se jí. Pokud čekáte lepší AI nepřátel či parťáků, také se ničeho nedočkáte. Pokud čekáte něco, co vás zaujme, kromě džungle a střílení, též budete čekat zbytečně. Hra je krátká, repetitivní ve svých aktivitách (ale co čekat od Far Cry), nenaplněná svým potenciálem. Název hry, překrásně ztvárněná džungle, tohle dávalo tušit, že by se mohlo jednat o kvalitní DLC, které by mohlo v mnohém překonat Far Cry 5. Bohužel Hours of Darkness jde zcela ve šlépějích svého většího bratra a sází na osvědčenou jistotu. Bohužel v kombinaci s krátkostí a prázdnosti celého DLC selhává dost zásadním způsobem. Jako jednohubka je to fajn, ale pouze za předpokladu, že od tohoto DLC opravdu nic jiného než krátkou procházku džunglí a střílení do všeho co se hýbe nečekáte.
Pro: Výborné grafické zpracování, stylový úvod, smrt parťáků je trvalá = žádné nekonečné oživování
Proti: Zahozená šance na atmosférické DLC, absence příběhu po chvilce hraní, opět repetitivní činnosti, nezajímavé nové mechaniky, trestuhodně krátké