Klíčem k této hře je přistoupit na pravidla, které stanoví už první kapitola. Tedy, že se bude jednat o walking simulator a nikoliv o plnohodnotnou adventuru nebo snad dokonce RPG. Pokud se vám to podaří, máte vyhráno. Z počátku je sice nastoleno pomalejší tempo, ale už od prvních momentů na vás dýchne neskutečně hutná, pochmurná atmosféra, která vydrží po celou dobu a pro mě byla největším kladem. I děj a postavy se mi líbili a určitě bych vyzdvihla "slabosti" hlavního hrdiny, protože jednak klaustrofobie či úzkosti se u herních protagonistů terminátorů z pravidla neobjevují a jednak o to víc umocňují celkový dojem propadu do šílenství, který je kapitola sama o sobě. Když totiž halušky začnou nabírat na obrátkách, je to fakt jízda. Celková hratelnost je pravda velice lineární, ale aspoň odpadá ztrácení se na obřích lokacích a potěšilo mě i více možností řešení různých problémů. A ještě je fajn, že se hra velice často ukládá kdykoliv učiníte jakékoliv rozhodnutí, které tak nelze vzít zpět, a které vás posouvají k více možným koncům. Co se mi naopak moc nelíbilo byly už zase levné lekačky (příšeru v galerii ještě beru, protože tam jsem aspoň věděla, že někde za rohem bude, ale když na mě z ničeho nic vyskočila ze tmy v nemocnici, tak jsem jí dobrý den fakt neřekla) a stealth pasáže mi taky daly docela zabrat.