Rok po vydání prvního Dooma přichází na řadu jeho první pokračování. Na první pohled je hra prakticky totožná s jedničkou. Stejná grafika, stejné herní rozhraní, až na jednu výjimku stejné zbraně, hodně stejných nepřátel. Pokud by někdo vydal takovou hru v dnešní době, nejspíš by od hráčů schytal velkou kritiku za to, že se jedná jen o předražené DLC, které toho moc nenabízí. A svým způsobem by tito kritici měli pravdu. Když se na to ale podívám jiným pohledem, dostáváme 32 kvalitních herních map, legendární dvojhlavňovou brokovnici a proti nám se postaví několik nových dnes již ikonických nepřátel. Ale hlavně dostáváme spoustu zábavy.

Prakticky vše, co jsem napsal u jedničky, platí i zde, jen je vše o malinkatý chloupek lepší. Opět musím pochválit mapy, i když je pravda, že některé jsou trochu méně přehledné a občas se dá i slušně zaseknout. Na rovinu se přiznám, že když jsem poprvé předstoupil před Icon of Sin, tak jsem absolutně netušil, co dělat. Osobně mám hodně rád mapy Tricks and Traps, Circle of Death a The Spirit World. Nesmím zapomenout i na skvělou doprovodnou hudbu, kde mám nejraději skladby Running from Evil, The Healer Stalks, Getting Too Tense a Opening to Hell.

Dvojka je podle mě stejně jako jednička nestárnoucí hrou, která si mnou udělené stoprocentní hodnocení zcela zaslouží.