Vždy, když si vzpomenu na své první hraní Syberie, vybaví se mi především dojemný příběh starého geniálního mechanika Hanse Voralberga, který se celý svůj život snaží splnit svůj dětský sen a především Kate Walker a její odhodlání dořešit případ dědictví, kdy jede společně s automatem Oskarem mechanickým vlakem přes půlku světa, aby se nakonec v úplném finále na nějaké dědictví vykašlala a vydala se s Hansem za jeho dobrodružstvím. To vše doplněné o krásný vizuál dané doby a skvělou hudbu. To vše jsem si nyní prošel znovu a musím říct, že hraní je i po letech skvělou zábavou. Avšak ne všechno je tentokrát tak krásné a zábavné jak jsem si ve svých vzpomínkách vybavoval.

V prvé řadě je tu tedy příběh, tomu prostě není co vytknout. Moc se mi líbí, jak je do toho zavlečený osobní život Kate prostřednictvím telefonátů od matky, snoubence, kamarádky a šéfa, které ve výsledku vedou de facto k rozchodu Kate a Dana. Osobně nejvíc se mi ale líbily rozhovory s Oskarem a jeho byrokratickými postupy s jízdenkou a vízem. O to méně na mě zapůsobily ostatní postavy, kterých Kate ve výsledku ani moc nepotká. A když už, tak jen opravdu na chvíli. Další nepříjemností na příběhu je jeho otevřený konec. Z dnešního pohledu to, ale není nic hrozného, protože druhý díl je snadno dostupný a tak na něj není třeba dva roky čekat.

Co se týče scenérii, opět není co vytknout. I dnes všechno vypadá krásně ponuře, což skvěle podporuje atmosféru daných oblastí. Malým záporem je však to, že většina oblastí jsou herně prázdné a slouží jen k průchodu. Ano, při prvním průchodu jsem se kochal, ale když danou oblast musím proletět po páté, po šesté, po sedmé, to už moc ne. V určitých částech mi to přišlo už spíš jako walking simulátor, ale to už asi přeháním. Úplně nejhorší to bylo na konci Barrockstadtu, kdy jsem musel kapitánovi do vína přimíchat prášek z hub. Ten jsem neměl, takže jsem se musel přes nějakých 20 obrazovek vracet pro onen prášek do univerzitní laboratoře a následně přes těch samých 20 obrazovek zpět. A to ještě bylo štěstí, že jsem si vzpomněl, co hledat. Kdybych to měl kompletně prohledávat, tak to dělám asi doteď. :) Moc tomu nepřidají pomalé pohyby Kate (otáčení se, pohyb po schodech, apod.), ale naštěstí umí po dvojkliku běhat (ale sem tam se mi stalo, že u nějaké akce běžet nechtěla).

Zapomenout také nesmím na hudební doprovod. Ten sice hraje méně často než bych chtěl, ale jeho motivy se velmi dobře poslouchají a byly doby, kdy jsem hudbu ze Syberie poslouchal jen tak při práci na příjemný poslech.

Co říci závěrem? Herní zážitek ze Syberie je stále skvělý, obzvláště pro pamětníky, kteří hru hráli v době vydání. Je mi jasné, že dnešním hráčům by mohlo vadit zpracování, které není tak propracované, jak je na dnešní dobu zvykem. Je však potřeba tyto výtky brát samozřejmě s rezervou, je to přece hra z roku 2002, kdy byly 3D enginy tohoto typu ještě v plenkách a ne všechno bylo vychytané jako dnes.