Pro me, jako milovnika oldies her je kazda novejsi hra, kterou si muzu zahrat, graficky narez, avsak vlastne zadna se nemuze obsahem rovnat kvalitnim starym hram. Dneska je to vse jen o vybusich, grafice a povrchnosti. Takovy odraz dnesni doby. Nic nema sveho ducha. Kvalitni hry, filmy, hudba apod jsou dneska uz tezce nedostatkove zbozi, proto je potreba si tech povedenych veci nejvic vazit. A vetrelec si zaslouzi tu nejvyssi poctu.
Prvnich par chvil jsem se citil na Sevastopolu (nazev stanice je naprosto trefny a dodava na desivosti) velmi neprijmene. Nikde nikdo, nic nefungovalo, vsechno rozbite, vybydlene. Mam pocit, ze jsem obcas ucitil i ten zatuchly kovovy smrad, jenz tam vsude musel byt. Naprosty vrchol nestesti vsak prisel hned pri prvnim kontaktu s lidma. Cekal jsem kamose, spolupraci a oni misto toho po me zacnou strilet. Amanda ma u sebe jen vzlykani, sproste slova a nesmirnou chut ze Sevastopolu dostat informace a zmizet. Presne v tomhle okamziku jsem hru vypnul. Nevedel jsem jak pokracovat. (Tady musim uvest, ze jsem v zivote nehral zadnou stealth hru, ani Hitmana, ani nic jineho, proste jen klasicke strilecky, RPG nebo RTS. Stealth pohyb mi nikdy ve hrach moc nesel, nedokazal jsem se vcitit do situace a vzdy me dostali a nebo jsem se musel prostrilet).
Alien isolation tak bylo moje stealth poprve. Hru jsem po prvnim soku vypnul a tyden jsem ji nechal u ledu. A kdyz ja ulozim hru k ledu, tak vetsinou zmrzne a uz se k ni nevratim (viz Mass Effect, ktery me nikdy nechytnul, po hraci pauze jsem na nej uplne zapomnel) Ale alien mi furt lezel v hlave. Bylo mi trosku lito sympaticke Amandy, ktera je v podstate jen obycejna inzenyrka, co chce poznat osud sve matky, a ktera uvizla na te hrozne stanici.
Tak jsem hru rozehral znova. Pri trose pile se mi darilo se pred lidma se stihomanem schovavat a vlastne jsem vubec nemusel vrazdit, coz byl dost fajn pocit. At si kazdej jede to svoje, stejne jsou hlucni a vetrelec ma ocividne rad klid, jinak by kvuli hluku furt nezabijel, takze je brzy ceka pusinka od pana mimozemstana.
Za par chvil jsem se seznamil s fantomasem alias Joem. Syntetici se na Sevastopolu vyrabi, ale ze by se jednalo o nejakou extra kvalitu, se rict neda. Mit doma takovyho gumovyho zmetka, jenz by se mnou hovoril ve trech vetach, a kdyz se nasral, tak mel cervene oci a mel chut me skrtit? Myslim, ze si rad umyju to nadobi sam a bez Joea se obejdu. Proto se neni cemu divit, ale Sevastopol se rozpada a je tezce v minusu. Joeove se bohuzel nepovedli.
Stale se vsak nedelo nic hrozneho. Obcas se proplizit pres Joea nebo nejakeho blazna mi nedalo moc zabrat, i kdyz jsem takovy amater. A kdyz uz me videli, tak jsem je umlatil, zastrelil nebo jim utekl a schoval se do skrine.
Pohoda vsak presla hned, kdyz jsme se seznamili s vetrelcem. Prvni scena, kdy se potkate je fakt super a bylo vzrusujici si ho prohlednout. Jeho dupani a syceni mi zni v hlave doted.
Dokud neziskate plamenomet, trubicovou bombu nebo molotov, tak se musite neustale schovavat. Takze misi, ktera by svoji rozlehlosti zabrala max deset minut, jsem mel hotovou za dve hodiny. Taktika ze skrinky, do skrinky a nasledne pod stul fungovala, ale mel jsem strach z pod toho stolu vylezt. I kdyz mi detektor pohybu ukazoval, ze je vetrelec hodne daleko, tak jsem proste nedokazal vyjit ven z ukrytu a pokracovat, protoze byl sice daleko, ale stale neodesel. Takovy strach jsem v jine hre nezazil. Vylezl jsem a nez jsem se zorientoval, uz zacal rvat detektor, ze se ke me mazel velmi rychle blizi. A tak to bylo furt dokola. Casem se mi povedlo vetrelce uspesne mast a navadet ho na slepou stopu, ale ne vzdy jsem z toho unikl zivy, bez diry v hlave.
Ted bych trosku odbocil, jelikoz jsem si prochazel diskuze na netu a spouste lidem vadilo, ze vetrelec podvadi, ze je moc rychly, a ze je hned vycmucha. Chci se zastat tvurcu hry, protoze vetrelec, jak ho prezentovali v teto hre, splnuje presne me ocekavani od umele vytvoreneho parazita, jenz si upravi DNA sve obeti do brutalne vrazedne podoby. Oproti tomu vsechny AvP pusobi jako trapna nahrazka. Tady ukazuje vetrelec svuj potencial na maximum a takovy by mel byt i standard. To, ze me vetrelec vycmucha i v zavrene skrini, jen ukazuje jeho fyzickou nadrazenost. Jeho nesmrtelnost, je sice otrava, ale na druhou stranu si myslim, ze ani ja bych nedokazal zastrelit nebo nejak jinak zlikvidovat tvora, ktery vypada, jako kdyby byl lehce obrneny, ma pres dva metry, dupe jako kdyby mel pul tuny a kdyz dycha, tak se z nej vali cerny dym a litry slin. A uz vubec to nemuze dokazat mala, krehka zena, ktera ma problem utahnout kdejaky sroub. Ne tenhle tvor neni urceny na to, aby umiral po strele do hlavy, nemuze umrit, kdyz ho popalite plamenometem. On se maximalne jeste vice nasere. Je urceny k zabijeni a zabijeni ho bavi. (Ostatne na me vzdy pusobilo, ze se vetrelec smeje, kdyz mi jde vykousnout mozek z hlavy) Ja jsem byl s podobou a silou vetrelce velmi spokojeny. Nedal mi jinou moznost, nez ho respektovat a naucit se ho zblbnout a trochu i ovladat.
Mise v lekarskem centru apod jsem procházel s extremni opatrnosti. Nakonec jsem se, zpoceny vice jak samotna Amanda, z nejvetsiho pekla dostal. Po ziskani plamenometu jsem se stale bal a schovaval, avsak casto jsem vetrelce trochu pripekl. Samozrejme, ze jsem ho pripikal moc a nasledne jsem se musel zase dlouho plazit, protoze naboju a paliva je ve hre tak malo, ze se ho vyplati vlastne vubec nepouzivat.
Nebudu uz dale vytahovat do detaily deje, at nevytvarim zbytecne spoilery. Je tu vsak jeste par veci, ktere stoji za zminku.
Za prve to jsou save pointy. Jak jsem si zvykl z falloutu NV na ten klidny pocit pri zmacknuti F5. Tady jsem musel i pul hodky cekat, dokud se ta otravna, udupana potvora neztrati a ja si budu moct konecne ulozit hru. Nastesti se mi vzdy povedlo si hru ulozit, aniz by me nekdo sezral, jen jednou me nachytal fantomas Joe a zacal me skrtit s prupovidkou, ze jsem pry jen hystericky. Do jeho gumove hlavy se dobre busilo a narozdil od vetrelce se da docela lehce spacifikovat. strelit joea do hlavy hrebikem z handmade pusky je fakt lahoda)
Za druhe je to extremni propracovanost prostredi, jde videt, ze si s tim dali autori fakt praci. Sice se nemuzete niceho dotknout, ale ono se staci jen divat. A scenerie s rozpadajici se lodi a vesmirem v pozadi je fakt dechberouci. Kdyz byla moznost, tak jsem se jen tak dival ven z okna a kochal se.
Za treti je to celkove atmosfera, vetrelec, ktery neni (az na par okamziku) naskriptovany a mel jsem fakt pocit, ze me hleda, lovi, nasira se, ze me neulovil apod, delka hry, ktera je na dnesni dobu fakt nekonecna (jasne, ja vyrustal se supermariem a vyzaduju, at mi hra zabere minimalne tyden kvatniho hrani a pokud hru aspon jednou neprokleji za jeji desnou delku, tak je to pro me jen trapne demo). Byl jsem stastny, kdyz se vsechno jen komplikovalo, sralo, nicilo a hlavne nic nefungovalo tak jak ma a i pres uzasny skill Amandy se rozpad stanice nedal zastavit. Ostatne, na rozpadajici se vesmirne stanici nemuze byt nic v poradku. To by bylo divne.
Tohle byla moje prvni a posledni stealth hra, kterou jsem kdy hral. Radim mezi svoje top ten a dekuji autorum, ze i pres tak maly prodej hru udelali, neodbyli, natahli jak nejvic to slo a hlavne, ze jsem se fakt sakra bal. (Narozdil od nejake Amnesie nebo penumbry, ktere mi prisly spise k smichu, jako fakt jsem se nemohl bat, mozna kdyby mi bylo pet let).Moc jsem se bal, mel jsem husi kuzi, potil se jak prase a hlavne jsem chtel z tama uz konecne vypadnout. Coz se nakonec povede uplne doslovne :D snad to s Amandou dopadlo dobre ;)