<!-- Obsahuje spojlery! -->
Jak to tak delam u mnou ocekavanych her, pred vydanim a dohranim TLOU 2 jsem se vyhybal vsem informacim, demum, trailerum, leakum, atd. Vyplatilo se. Nevedel jsem, o cem hra bude, nemel jsem zadna ocekavani stran pribehu a hlavne jsem behem hrani nevedel, zda si vice lidi mysli to co ja, nebo jsem se svym nazorem osamocen.
Pro mne byla hlavni postava Abby a cim dal vic jsem si uvedomoval, jake jsou Ellie a Joel svine. Jsem rad, ze jsem prvni dil dohral v ramci pripravy uz pred par tydny, protoze ted uz bych za Joela hrat asi nedokazal. Kdyz jsem ve final fightu myslel, ze Ellie Abby fakt zabije, byl jsem na autory hrozne nastvanej. Jadro teto hry, jakkoliv technicky a remeslne zvladnute, neni zadna bomba (je "jen" skvele). Ale ten obal tvoreny pribehem, dospelosti celeho zazitku a emocemi, ktere TLOU 2 dokaze vytriskat, to vynasi tuto hru na herni nebe a ja si snad s vyjimkou prvniho Broken Swordu pred 20 lety nepamatuju, aby me nejaky pribeh protahl po takove emocionalni horske draze a nutil me premyslet nad jeho odstiny a fazetami jeste dlouho po dohrani.
Za mne byly k pochopeni dvojky klicove dve vety v jedne z poslednich cutscen, kdyz spolu Joel a Ellie hovorili venku na verande. Joel rekl, ze kdyby mu Buh dal sanci, rozhodl by se stejne (zachranit Ellie, obetovat vakcinu). Tim jen dokazal, ze nejvetsi svine cele hry pravem zemrela hned na zacatku, protoze ani po tolika letech a svedectvi toho, co zpusobil, nedosel k nejake sebereflexi, pochybnostem, ci chcete-li k pokani (kdyz uz zminil Boha). Ale zcela klicovou vetu rekla Ellie: Mel jsi me tam nechat zemrit, alespon by muj zivot mel nejaky smysl. A PRESNE v tomto svetle mi ten pribeh dava nejvetsi smysl. Ellie nezemrela, kdyz mela. Sobeckym rozhodnutim jednoho cloveka. A namisto hrdinky lidstva, na kterou by se vzpominalo s laskou a vdekem, se jeji zivot stal zbytecnou nestastnou existenci a pouti plnou nasili a utrpeni, kdy svuj dar - imunitu, kterou mohla zachranit lidstvo, nevahala pouzit jako vrazednou zbran (muceni a smrt Nory), az ji nakonec opustili vsichni, ktere milovala (Dina, Joel, atd).
Je to smutny pribeh o zivote, ci spise prezivani ve svete, do ktereho uz nikdy nemela patrit, kde nema sve misto (jen podtrzeno jinou sexualni orientaci) a v nemz nema zadny smysl ani cil. Co je cloveku platne, ziska-li cely svet, ale ztrati pritom svoji dusi, pta se evangelista Marek. A TLOU 2 klade podobnou otazku a serviruje na ni svou odpoved zazitkem, po kterem zustanou jizvy na dusi podobne nesmazatelne, jako v mase po kousnuti clickerem. TLOU 2 je naprosty milnik a vic, nez jen videohra. Ale proc a jak a cim presne, na tyhle odpovedi si uz kazdy musi prijit sam.
Jak to tak delam u mnou ocekavanych her, pred vydanim a dohranim TLOU 2 jsem se vyhybal vsem informacim, demum, trailerum, leakum, atd. Vyplatilo se. Nevedel jsem, o cem hra bude, nemel jsem zadna ocekavani stran pribehu a hlavne jsem behem hrani nevedel, zda si vice lidi mysli to co ja, nebo jsem se svym nazorem osamocen.
Pro mne byla hlavni postava Abby a cim dal vic jsem si uvedomoval, jake jsou Ellie a Joel svine. Jsem rad, ze jsem prvni dil dohral v ramci pripravy uz pred par tydny, protoze ted uz bych za Joela hrat asi nedokazal. Kdyz jsem ve final fightu myslel, ze Ellie Abby fakt zabije, byl jsem na autory hrozne nastvanej. Jadro teto hry, jakkoliv technicky a remeslne zvladnute, neni zadna bomba (je "jen" skvele). Ale ten obal tvoreny pribehem, dospelosti celeho zazitku a emocemi, ktere TLOU 2 dokaze vytriskat, to vynasi tuto hru na herni nebe a ja si snad s vyjimkou prvniho Broken Swordu pred 20 lety nepamatuju, aby me nejaky pribeh protahl po takove emocionalni horske draze a nutil me premyslet nad jeho odstiny a fazetami jeste dlouho po dohrani.
Za mne byly k pochopeni dvojky klicove dve vety v jedne z poslednich cutscen, kdyz spolu Joel a Ellie hovorili venku na verande. Joel rekl, ze kdyby mu Buh dal sanci, rozhodl by se stejne (zachranit Ellie, obetovat vakcinu). Tim jen dokazal, ze nejvetsi svine cele hry pravem zemrela hned na zacatku, protoze ani po tolika letech a svedectvi toho, co zpusobil, nedosel k nejake sebereflexi, pochybnostem, ci chcete-li k pokani (kdyz uz zminil Boha). Ale zcela klicovou vetu rekla Ellie: Mel jsi me tam nechat zemrit, alespon by muj zivot mel nejaky smysl. A PRESNE v tomto svetle mi ten pribeh dava nejvetsi smysl. Ellie nezemrela, kdyz mela. Sobeckym rozhodnutim jednoho cloveka. A namisto hrdinky lidstva, na kterou by se vzpominalo s laskou a vdekem, se jeji zivot stal zbytecnou nestastnou existenci a pouti plnou nasili a utrpeni, kdy svuj dar - imunitu, kterou mohla zachranit lidstvo, nevahala pouzit jako vrazednou zbran (muceni a smrt Nory), az ji nakonec opustili vsichni, ktere milovala (Dina, Joel, atd).
Je to smutny pribeh o zivote, ci spise prezivani ve svete, do ktereho uz nikdy nemela patrit, kde nema sve misto (jen podtrzeno jinou sexualni orientaci) a v nemz nema zadny smysl ani cil. Co je cloveku platne, ziska-li cely svet, ale ztrati pritom svoji dusi, pta se evangelista Marek. A TLOU 2 klade podobnou otazku a serviruje na ni svou odpoved zazitkem, po kterem zustanou jizvy na dusi podobne nesmazatelne, jako v mase po kousnuti clickerem. TLOU 2 je naprosty milnik a vic, nez jen videohra. Ale proc a jak a cim presne, na tyhle odpovedi si uz kazdy musi prijit sam.
Dragon Age: The Veilguard