Na začátku hry se probouzíte jako naháč v podstatě na úrovni rané doby kamenné na opuštěném ostrově. Kdesi v divočině máte k dispozici pouze kámen s pochodní a nekonečné nervydrásající putování může začít. Popadněte tedy onen kámen a začněte těžit dřevo. Vyrobte si dřevěné kopí, posbírejte nějaké lesní plody a postavte do začátku alespoň základní primitivnější obydlí, které postupně vylepšíte. Dřevo nahradíte kamenem, kámen později železem a tak dále. Na ostrově totiž nejste sami, protože kolem pobíhají další hráči a snaží se stejně jako vy PŘEŽÍT. Hráčova postava má tři základní atributy, které je více než záhodno udržovat na co nejvyšší hodnotě. Jsou jimi zdraví, žízeň a hlad. Udržujte hodnotu všech tří nahoře a postava bude silná, zdravá a rychlá. Dostane-li se však jejich hodnota dolů, očekávejte pravý opak. Dalším důležitým faktorem je mít odolnosti vůči venkovnímu prostředí. Hodí se tedy nějaké oblečení do mrazu nebo například i oblek proti radiaci. Rovněž je namístě vyhnout se kontaktu s vodou v prostředí, kde je sníh, a jakýmkoliv seskokům z větší výšky a mít na paměti, že v noci je větší zima. Taktéž je dobré si dávat pozor na zvířata okolo. Potkat medvěda, který na vás skočí ze skály, nebo mít vlka zakouslého do krku docela zabolí. Smrt je v této hře něco, čemu byste se měli za každou cenu vyhnout, jelikož její následky bývají často fatální. Ať už jde o ztrátu těžce získaného cenného materiálu, zbraní nebo jen velkého množství i například materiálu méně cenného. Pro materiál se chodí na místa, jako elektrárna, benzínové pumpy, kamenolom, ropné plošiny, odpalovací rampa, nákladové nádraží, čistička vody a další. Čas od času pluje blízko pobřeží tanker naložený cennostmi nebo vám zásoby shodí vrtulník či letadlo. Tak či tak to bude pro hráče záminka pro návštěvu a dojde na přestřelky. 

Nejlepší obrana je, že o vás nebude nikdo vědět. Je tedy naprosto namístě stavět vaše obydlí v místech, kde není příliš rušno a kde je velmi malá šance na vaše odhalení. A ideálně si ještě někde udělat tajné skrýše materiálu či rovnou záložní obydlí a úplně nejlépe oboje. Alfou a omegou Rustu jsou totiž „raidy“. Nejde o nic jiného než o útok na obydlí ostatních hráčů, snahu o jejich zabití a zejména o ukořistění jimi nashromážděného materiálu. Raidy jsou ale z pozice útočníků velmi riskantní kvůli velké šanci ztráty vašeho útočného arzenálu. Proto hráči často podnikají tzv. offline raidy. Ty nespočívají v ničem jiném, než že jednoduše počkají, až se jejich cíl odhlásí ze hry, a poté si pro něj přijdou. Tomu se při jejich extrémním herním vytížení, kdy se často střídají hráči z klanu na základnách (a možná i dokonce na steamových účtech), přičemž mají ve hře nahráno i více než dvě stovky hodin za danou měsíční sezónu, brání opravdu jen velmi, velmi těžko. Připravte se na to, že budete čelit cvokům, kteří, obrazně řečeno, srostli se židlemi a nedělají nic jiného, než že hrají Rust. Navíc nikdy nevíte, co vás čeká za pár sekund, natož minut, či v ještě pozdější době. Budete podnikat výlety pro materiál, kdy se vám nad hlavou objeví nepřátelská helikoptéra, plavby lodí a přestřelky na nich, kdy jen tak tak uniknete smrti, souboje na ostří nože na malém prostoru uvnitř budov, kde budete dostávat brokovnicí do zad, nebo noční bitvy, kdy jedna strana bude mít baterky a druhá noční vidění. Adrenalin, nekonečné napětí, strach, a zejména na nočních šichtách i hororová atmosféra, sálají ze hry na každém kroku. 

Největším neduhem Rustu je toxická komunita, jako ve většině her více hráčů. Uvedu pár příkladů – povede se vám zezadu zabít protivníka, který právě těží dřevo. On je plně vybavený, vy jste o několik levelů pod ním. Zabijete jej tedy zezadu, protože v boji muže proti muži nemáte žádnou šanci. Okamžitě se na vás spustí vlna těch nejhorších nadávek, které si leckdy ani nedovedete představit a které zde opravdu publikovat nebudu. Slovo „posera“ bude ještě jedno ze slušnějších. Nebo potkáte partičku, která pro zábavu loví naháče, a ještě se jim vysmívá, jací jsou to noobové. Před jejich mrtvolami provádí urážlivá klekací gesta a podobně. Další smrtící faktor, který hodně hráčů odradí, je nelítostnost hry. Například se probudíte jako naháč a vedle vás je vlk nebo medvěd. Nemáte tedy absolutně žádnou šanci na přežití a do několika sekund je po vás. Probudíte se tedy znova, na jiném místě, a někdo vás po deseti minutách putování sejme odstřelovací puškou. Zkusíte to tedy potřetí a probudíte se v místech, kde není žádná potrava a je zde jen minimum surovin. Budete hladovět, bude vám třeba i zima a ve spěchu spadnete z výšky. Zraníte se a nakonec zemřete, jelikož budete zpomalení, nebo například ještě spadnete do vody, budete mokří, bude vám zima a taktéž nakonec zemřete. 

Toto vše je konstatování, co vás čeká a nemine, rozhodnete-li se Rust hrát. Obrňte se víc než svatou trpělivostí a počítejte, že budete umírat a ztrácet cenné komodity, které jste sbírali třeba 50 herních hodin i více. A úplně na závěr ještě jedna dost důležitá věc. Důrazně doporučuji začátečníkům hrát jedině v partě a ideálně s lidmi, které znáte. Sami nemáte proti nepřátelským partičkám a zkušenějším hráčům absolutně žádnou šanci. V Rustu platí jednoduché pravidlo – nikomu nevěřit (anglicky „Don’t trust in Rust“). Hraní této hry dobře zvažte – může vás královsky pobavit, ale také brutálně potrápit a znechutit. A voice chat je zde naprostou nutností, bez něho hru ani neinstalujte. Pokud vás ale Rust chytne, dostanete za odměnu zábavu, nekonečný adrenalin a především kvanta aktualizací a novinek, které přicházejí vždy první čtvrtek v měsíci. Tehdy se veškerý herní postup smaže a dojde na restart všech serverů a aktualizaci hry novinkami. Například se objeví nový monument, technologie, dopravní prostředek a podobně. Od svého vydání se Rust změnil k nepoznání, dnes směle soupeří s AAA tituly a nebojím se říct, že je v lecčem i poráží. Osobně mám na této hře nahráno přes 3000 hodin a čas od času se k ní s kamarády opět vracím. Starat se o obydlí, chodit lovit zvěř, těžit, sbírat materiál, vyrábět si zbraně, střílet, honit se s protivníky na moři, v autech, helikoptérách nebo na koních a ve finále útočit na nepřátelská obydlí totiž má prostě něco do sebe.