Netušila jsem, že 102 hodin (v základní hře), které jsem strávila ve starověkém Řecku, kde mi byla průvodkyní půvabná Kassandra, uteče tak rychle a bude mě to bavit po celou dobu. V Origins jsem strávila kolem 60 hodin a ke konci mě to už nudilo, a proto jsem ráda, že Odyssey není jen copy-paste hrou, i když to tak může vypadat.

Vítanou změnou pro mě bylo prostředí. Zatímco v předchozím díle převládalo zasazení do jednotvárné pouště (i když krásné), tak prostředí Řecka bylo rozmanitější. Oceňuji barevnou pestrost a střídání počasí, byť nebylo tak dramatické jako v Zaklínačovi. Při toulání se krajinou plné hor, lesů, jezer a skal jsem se často zastavila, abych mohla obdivovat, jak krajinu zabarvuje východ slunce či svit stříbrného měsíce nebo z temnoty nebe vystupující Mléčná dráha. Popravdě jsem nečekala, že by pro mě Řecko mohlo být krásnější než Egypt.

Jedním z největších kladů ve hře je pro mě hlavní postava Kassandra, která se stala mou zatím nejoblíbenější ženskou postavou. Líbilo se mi, jak působila sebevědomě, dokázala být vtipná i sarkastická a v mém případě voleb měla s lidmi i soucit. Tomu všemu napomáhaly výrazy v obličeji a v případě Kassandry i dobrý dabing. Navíc, i když jsem ji hrála jako kladnou postavu, tak dokázala lidem přijmout úkol a mít u toho kecy nebo převracet oči v sloup, což také beru jako plus, protože jí to dodává na uvěřitelnosti. Další postavy, které jsem ve hře potkala, musím z velké části také pochválit. Když si vzpomenu na Origins, kde byly postavy šablonovité a pro mě snadno zapomenutelné, tak zde měly postavy většinou svoji osobnost a nepletly se mi (jako vHorizon Zero Dawn). Například Sókratés mě bavil svými filosofickými otázkami a Barnabas svojí přímočarostí.

Příběh byl sice v základu prostý, ale i tak mě dokázal vtáhnout do děje. Neříkám, že to byl nějaký filmový trhák, ale vzhledem k rozsáhlosti hry a studia, které na tom pracovalo, dostačoval. Tedy pokud pominu občasnou překombinovanost v rámci hlavní dějové linky. Vedlejší úkoly se dočkaly zlepšení. Co se týče jejich náplně, tak pořád to bylo přines, zabij, ukradni, ale příběhy v nich mi přišly zajímavější než v Origins a také jsem nepřeskakovala rozhovory, protože mě jejich obsah zajímal (i když monology o politice a mocenských hrách jsem tak trochu přeskakovala..). Potěšily mě některé úkoly, jako účast na OH, bojování v aréně nebo lovení bájných zvířat a mýtických tvorů.

Co hodnotím negativně, protože mě to unavovalo, tak byl systém žoldáků. Ne že by mi samotní žoldáci vadili, ale pokaždé, když jsem musela zabít někoho ve městě na ulici v rámci úkolu, tak začal nepřetržitý příval žoldáků. Do toho se zapojovali obyvatelé města, kdy se například na mě vrhla stará babka se smetákem v ruce, což vzhledem k po zuby ozbrojené Kassandře působilo naprosto komicky. Zabití oné babky jen zvýšilo počet žoldáků, kteří po mě šli a kdybych z boje prostě neutekla do vzdálené divočiny, tak tam bojuji do dnes. Tajně jsem doufala, že když se stanu prvním žoldákem, tak po mně už nepůjdou. Nebylo tomu tak. Boj samotný mě bavil, ale tady ho bylo příliš.

Hudební složka mi nepřišla tak výrazná, že bych si nějakou skladbu zapamatovala. Překvapila mě menší degradace animace koní, kteří se pohybovali zvláštně oproti Origins. Co se týče námořních bitev a ovládání lodi, tak jsem si říkala, že mě to asi moc bavit nebude, ale nakonec to bylo příjemné osvěžení i díky námořnickým popěvkům a pokud člověk nechtěl, tak mohl na lodi strávit minimum času.

Jak je vidno z hodnocení, převažují hlavně klady. Kassandra mi přirostla k srdci a jsem ráda, že se s ní a jejím světem nemusím ještě loučit, neboť mě čekají dvě rozšíření.