DmC: Devil May Cry je fanoušky série hodně opovrhovaný a já se jim nedivím. To, co na ní hard core fanoušci miliovali je totiž fuč a zbyla vlastně jenom taková kostra. Jenže ta kostra je pořád sakra dobrá. Nejmenovat se to Devil May Cry, nejspíš to sbírá minimálně o deset procentních bodů vyšší hodnocení.

Největším negativem jsou jednoznačně naprosto nudné a zbytečné postavy a celkově kostrbatý příběh o ničem. Podobně slaboučcí jsou také bossové, kteří jsou ukrutně nudní a jednoduší. Mají sotva pár útoků, až na výjimky žádné výrazně se lišící fáze a hra tak celkově působí v tomto ohledu dost nedodělaně. Hodně lidí taky otravoval třeba styl "červené červenou zbraní, modré modrou". To mě osobně ani tolik nevadilo, aspoň musíte vážně použít všechny zbraně.

Teď na pozitivní notu... Hra má vynikající bojový systém, který není tak komplexní jako u původního DMC. Přesto je ale skvěle vyvážený a plynulý. Můžete měnit zbraně jak chcete, vázat komba na milion různých způsobů a ve hře se tak nevytrácí alespoň jakýsi zbyteček duše DMC. Naučit se vše mistrně ovládat netrvá zdaleka tak dlouho jako u původní série a díky tomu jde o nesmírně přístupnou hru, kterou jsem jako milovník série s radostí dohrál na všechny obtížnosti. Dalším velkým plusem je design úrovní. Ten je vážně nádherný a působí chvílemi děsivě, je barvitý a každá část hry má svoje vlastní kouzlo. Solidní je taky replay value, kdy se odemykají neustále nové obtížnosti. Jen je škoda, že zde to nejde trochu rychleji, protože některé úrovně obtížnosti jsou vyloženě navíc a musíte je projít, abyste se dostali k tomu nejzajímavějšímu.