Skyrim. Hra, kterou někteří milují, vylepšují si ji pomocí modů a mají v ní nahraných stovky hodin. Ale také hra, u které někteří hledají stovky důvodů, proč je špatná a proto není hodna hraní. Jiní zase vzpomínají na Morrowind s tím, že právě ten byl ze série Elder Scrolls tou poslední hrou, co za něco stála. Do které skupiny patřím já? Já budu klasicky někde mezi.
Ke Skyrimu jsem se poprvé dostal někdy v době vydání, neměl jsem však s takto obřími RPG hrami tolik zkušeností (měl jsem za sebou akorát sérii Gothic, Might & Magic 6-8 a pak trochu i stařičký Daggerfall, ale tomu jsem tenkrát věnoval jen pár hodin a nedohrál ho). Svět Skyrimu mě ale nadchnul a dodnes si pamatuji, jak jsem se při prozkoumávání světa hodně bavil. Před dvěma lety jsem si hraní zopakoval ve Speciální edici a hru jsem si opět skvěle užil. Nicméně, již to pro mě nebyl takový šok (v dobrém slova smyslu), takže jsem začal vidět některé věci více kriticky.
Hlavní příběhová linka je ze začátku zajímavá, ovšem mě osobně moc po čase nebavila a přišla mi i snadno předvídatelná. Proto jsem se začal spíše soustředit na vedlejší questy, které jsou v některých případech velmi povedené (např. Dark Brotherhood, Thieves Guid, Mind of Madness, No One Escapes Cidhna Mine, atd.). Na druhou stranu musím říct, že některé questy jsou po čase celkem stereotypní. Ale to už tak u TES her obvykle bývá. Celkově je svět hodně rozsáhlý, avšak zase klasicky trpí svojí prázdnotou. Tady se obvykle hodí krásné přirovnání k prvním dvěma Gothikům, které jsou sice menší, ale těch prázdných míst tam je minimum.
Co se týče herních mechanik, libí se mi shouty. Je pravda, že je moc nepoužívám, protože preferuji souboj na blízko, ale nápad je to skvělý. Stejně tak se mi líbí lockpickování, ale chápu, že ne každého to asi bude bavit. Klasické levelování skillů se mi taky obecně líbí, působí to tak nějak realisticky, prostě čím víc střílím z luku, tím více se v této schopnosti zlepšuji. Bohužel tohle všechno jde do háje díky Legendary Skillu. Prostě z ničeho nic na všechno své umění zapomenu a neumím otevřít ani ten nejjednodušší zámek. Sice to obecně nemusím dělat, ale pokud chci jako hráč získat všechny achievementy, tak musím, protože jeden z nich lze dostat za zabití Legendárního draka, který se ale objeví, pokud je postava na velmi vysokém levelu.
Dále nejsem moc spokojený se souboji. Místo nutnosti vymýšlet nějakou sofistikovanou strategii, jak svého soupeře porazit, ho obvykle stačí jen uklikat. Co už je ale horší, je absence nějakého většího množství nepřátel. Přijde mi, že jich je na tak rozsáhlý svět málo a navíc jsou prakticky všichni ihned dostupní (o bossech nemluvě) a vyšší obtížnost se dosahuje jejich level scalingem, který ale v některých případech působí dost podivně. Např. ještě beru, že banditi jsou lépe vyzbrojení a vytrénovaní a je tedy obtížnější je zabít, ale když minutu mlátím s namaxovaným skillem a jednou z nejlepších zbraní do týpka v obyčejné bederní roušce a on to nejenomže ustojí, ale následně mě třemi ranami obyčejným mečem přes nejsilnější brnění ve hře zabije, to fakt neberu.
Trošku rozporuplné pocity mám z designu jednotlivých dungeonů. Když má dungeon více částí, tak skoro pokaždé je na jeho konci zkratka, která vede k ústí a není tedy nutné procházet celý dungeon zpět. To dává dobrý smysl u nějakých "lidských" staveb / úkrytů, kde nějaký boss určitě nebude chtít procházet změtí chodeb do svých místnosti a využije praktickou zkratku. Blbé je, že je to v naprosté většině dungeonů, včetně těch "přírodních", které jsou obývýny zvířaty, apod. No aspoň že zde není klasické nesmyslné klišé z jiných RPG, kde jsou v dungeonech dveře, za kterými má doupě nějaká divoká zvěř jako medvěd, vlci, apod.
Nakonec také nesmím zapomenout zmínit audiovizuál. Jak nejsem u her moc náročný na grafickou stránku, tak musím říct, že High resolution pack vypadá i dnes opravdu dobře. Věřím, že pomocí modů původní verze hry lze dosáhnout mnohem lepších výsledků, pro mě je však i ten základ ze Speciální edice dostačující. Líbí se mi i doprovodná hudba (ale je pravda, že má stále stejné motivy už od nepaměti).
Celkové hodnocení je hodně těžké. Kdybych měl hodnotit Skyrim po mém prvním dohrání v době vzniku původní verze a bez DLC, asi bych uvažoval i o maximu. Z dnešního pohledu nalézám mnohem více mínusů než dřív, navíc mě hra ke konci začínala nudit a změnila se z radostného prozkoumávání světa spíše na hon za plněním questů a na získávání achievementů. Po většinu času jsem se ale bavil a hru můžu ve výsledku zcela jistě doporučit.
Dohráno v roce 2018
Ke Skyrimu jsem se poprvé dostal někdy v době vydání, neměl jsem však s takto obřími RPG hrami tolik zkušeností (měl jsem za sebou akorát sérii Gothic, Might & Magic 6-8 a pak trochu i stařičký Daggerfall, ale tomu jsem tenkrát věnoval jen pár hodin a nedohrál ho). Svět Skyrimu mě ale nadchnul a dodnes si pamatuji, jak jsem se při prozkoumávání světa hodně bavil. Před dvěma lety jsem si hraní zopakoval ve Speciální edici a hru jsem si opět skvěle užil. Nicméně, již to pro mě nebyl takový šok (v dobrém slova smyslu), takže jsem začal vidět některé věci více kriticky.
Hlavní příběhová linka je ze začátku zajímavá, ovšem mě osobně moc po čase nebavila a přišla mi i snadno předvídatelná. Proto jsem se začal spíše soustředit na vedlejší questy, které jsou v některých případech velmi povedené (např. Dark Brotherhood, Thieves Guid, Mind of Madness, No One Escapes Cidhna Mine, atd.). Na druhou stranu musím říct, že některé questy jsou po čase celkem stereotypní. Ale to už tak u TES her obvykle bývá. Celkově je svět hodně rozsáhlý, avšak zase klasicky trpí svojí prázdnotou. Tady se obvykle hodí krásné přirovnání k prvním dvěma Gothikům, které jsou sice menší, ale těch prázdných míst tam je minimum.
Co se týče herních mechanik, libí se mi shouty. Je pravda, že je moc nepoužívám, protože preferuji souboj na blízko, ale nápad je to skvělý. Stejně tak se mi líbí lockpickování, ale chápu, že ne každého to asi bude bavit. Klasické levelování skillů se mi taky obecně líbí, působí to tak nějak realisticky, prostě čím víc střílím z luku, tím více se v této schopnosti zlepšuji. Bohužel tohle všechno jde do háje díky Legendary Skillu. Prostě z ničeho nic na všechno své umění zapomenu a neumím otevřít ani ten nejjednodušší zámek. Sice to obecně nemusím dělat, ale pokud chci jako hráč získat všechny achievementy, tak musím, protože jeden z nich lze dostat za zabití Legendárního draka, který se ale objeví, pokud je postava na velmi vysokém levelu.
Dále nejsem moc spokojený se souboji. Místo nutnosti vymýšlet nějakou sofistikovanou strategii, jak svého soupeře porazit, ho obvykle stačí jen uklikat. Co už je ale horší, je absence nějakého většího množství nepřátel. Přijde mi, že jich je na tak rozsáhlý svět málo a navíc jsou prakticky všichni ihned dostupní (o bossech nemluvě) a vyšší obtížnost se dosahuje jejich level scalingem, který ale v některých případech působí dost podivně. Např. ještě beru, že banditi jsou lépe vyzbrojení a vytrénovaní a je tedy obtížnější je zabít, ale když minutu mlátím s namaxovaným skillem a jednou z nejlepších zbraní do týpka v obyčejné bederní roušce a on to nejenomže ustojí, ale následně mě třemi ranami obyčejným mečem přes nejsilnější brnění ve hře zabije, to fakt neberu.
Trošku rozporuplné pocity mám z designu jednotlivých dungeonů. Když má dungeon více částí, tak skoro pokaždé je na jeho konci zkratka, která vede k ústí a není tedy nutné procházet celý dungeon zpět. To dává dobrý smysl u nějakých "lidských" staveb / úkrytů, kde nějaký boss určitě nebude chtít procházet změtí chodeb do svých místnosti a využije praktickou zkratku. Blbé je, že je to v naprosté většině dungeonů, včetně těch "přírodních", které jsou obývýny zvířaty, apod. No aspoň že zde není klasické nesmyslné klišé z jiných RPG, kde jsou v dungeonech dveře, za kterými má doupě nějaká divoká zvěř jako medvěd, vlci, apod.
Nakonec také nesmím zapomenout zmínit audiovizuál. Jak nejsem u her moc náročný na grafickou stránku, tak musím říct, že High resolution pack vypadá i dnes opravdu dobře. Věřím, že pomocí modů původní verze hry lze dosáhnout mnohem lepších výsledků, pro mě je však i ten základ ze Speciální edice dostačující. Líbí se mi i doprovodná hudba (ale je pravda, že má stále stejné motivy už od nepaměti).
Celkové hodnocení je hodně těžké. Kdybych měl hodnotit Skyrim po mém prvním dohrání v době vzniku původní verze a bez DLC, asi bych uvažoval i o maximu. Z dnešního pohledu nalézám mnohem více mínusů než dřív, navíc mě hra ke konci začínala nudit a změnila se z radostného prozkoumávání světa spíše na hon za plněním questů a na získávání achievementů. Po většinu času jsem se ale bavil a hru můžu ve výsledku zcela jistě doporučit.
Dohráno v roce 2018
