Kdyz jdete na rande s holkou, neni dobry napad mluvit o predchozich pritelkynich. U her toto nastesti neplati a remake RE3 si doslova rika o srovnani se svym predchudcem, remakem RE2. Proc? Protoze ten plati za jeden z nejlepsich remaku vubec, stal se jakymsi novodobych etalonem, jak se to ma delat a u hracu, namlsanych fantastickou dvojkou, nastavil latku ocekavani proklate vysoko. Puvodni RE3 sice nema ani historicky nezcizitelne privilegium prvniho dilu serie, ani ikonicky status jako dvojka. Presto na nej pametnici vzpominaji jako na nejen z nejlepsich '"residentu," ktery byl trochu akcnejsi nez jeho predchudci a jehoz historicky vyznam spociva i v tom, ze uzavrel "svatou trojici" klasickych dilu se statickou kamerou.
Nu, a jak tedy remake, ve kterem nas tentokrat ceka jen jedna kampan za slicnou Jill Valentine, dopadl? Kdo cekal more of the same, bude zklaman. Trojka je proste uz geneticky jina hra. Vice (mensich a kratsich) prostredi, vice akce, mene hororu a bohuzel i mene zabavy. O jiste kouzlo z dvojky prichazi i tim, ze namisto dvojite zip kampane, ktera umi dokonale propojit dejove linky a stimulovat zazitek opakovanych prochazenim tehoz, byt trochu jinak, serviruje jen jednu linku. Ano, to nutne neznamena jen jednu hratelnou postavu, ale v linearnim koridoru je to stejne, jako hrat stale za jednu postavu jen s jinym skinem.
Nejvetsi problem hry je ale prilisna akcnost. Prilis mnoho nepratel na to, aby z nich mel clovek respekt, prilis mnoho munice na to, abych z nich mel strach. Trojka uz neni survival a bohuzel uz ani horor. Je to ale velmi dobra akcni hra a jako takova je vhodna i pro ty, kdo nikdy RE nezkusili, protoze se proste bali. Presto se clovek behem hrani v pozdejsich pasazich (zejmena nemocnice) nemuze ubranit dojmu (nebo vzpomince?), ze nejlepsi je RE vzdycky tam, kde zadni nepratele nejsou. Abych byl presny - tam, kde nejsou videt. Na mistech, kde diky souhre prostredi, hudby a zejmena desivych zvuku kdesi na pozadi existuji jen ve vasi fantasii. Anebo za tim rohem opravdu nekdo je? Sakra...
Remaster RE3 vsak svuj akcni focus nijak netaji. Nejedna se o dusledek nevyvazene herni mechaniky (napriklad premira munice). Je to designove rozhodnuti a i ty nejvetsi skeptiky o tom presvedci momenty v predchozich dilech nevidane, napriklad nutnost branit pozici po urcity casovy limit pred hordou desitek zombiku. Kdyz o RE3 reknu, ze je to krasna mrtvola, bude to v tomto pripade mimeno jako kompliment. A naznacuji tim i vytecne technicke zpracovani. Ale je to mrtvola, kolem ktere lita prilis mnoho much, bez kterych by to cele bylo proste mnohem lepsi (co treba moznost dropovat predmety z inventare, hm?).
Pokud jde o tolik kritizovanou delku, respektive kratkost - prvni dohrani na normalni obtiznost mi zabralo asi 7 hodin. Ale RE povazuji podobne jako Diablo za hry, ktere jsou urceny k opakovanemu hrani, zvysovani obtiznosti a nachazeni novych vyzev a zpusobu, jak je prekonat. A prave vyssi obtiznosti jsou neco, co dokaze RE3 zachranit a vytahnout hodnoceni o stupen nahoru. Az na hard se RE3 blizi k tomu, co jsme chteli a co ma RE proste byt. Drsny survival a permanentni strach o zivot. Ale jen blizi. Presto je to vyborna hra a pro fanousky RE i vzhledem k absenci alternativ prakticky povinnost. A preci byste v tom Jill nenechali samotnou?
Nu, a jak tedy remake, ve kterem nas tentokrat ceka jen jedna kampan za slicnou Jill Valentine, dopadl? Kdo cekal more of the same, bude zklaman. Trojka je proste uz geneticky jina hra. Vice (mensich a kratsich) prostredi, vice akce, mene hororu a bohuzel i mene zabavy. O jiste kouzlo z dvojky prichazi i tim, ze namisto dvojite zip kampane, ktera umi dokonale propojit dejove linky a stimulovat zazitek opakovanych prochazenim tehoz, byt trochu jinak, serviruje jen jednu linku. Ano, to nutne neznamena jen jednu hratelnou postavu, ale v linearnim koridoru je to stejne, jako hrat stale za jednu postavu jen s jinym skinem.
Nejvetsi problem hry je ale prilisna akcnost. Prilis mnoho nepratel na to, aby z nich mel clovek respekt, prilis mnoho munice na to, abych z nich mel strach. Trojka uz neni survival a bohuzel uz ani horor. Je to ale velmi dobra akcni hra a jako takova je vhodna i pro ty, kdo nikdy RE nezkusili, protoze se proste bali. Presto se clovek behem hrani v pozdejsich pasazich (zejmena nemocnice) nemuze ubranit dojmu (nebo vzpomince?), ze nejlepsi je RE vzdycky tam, kde zadni nepratele nejsou. Abych byl presny - tam, kde nejsou videt. Na mistech, kde diky souhre prostredi, hudby a zejmena desivych zvuku kdesi na pozadi existuji jen ve vasi fantasii. Anebo za tim rohem opravdu nekdo je? Sakra...
Remaster RE3 vsak svuj akcni focus nijak netaji. Nejedna se o dusledek nevyvazene herni mechaniky (napriklad premira munice). Je to designove rozhodnuti a i ty nejvetsi skeptiky o tom presvedci momenty v predchozich dilech nevidane, napriklad nutnost branit pozici po urcity casovy limit pred hordou desitek zombiku. Kdyz o RE3 reknu, ze je to krasna mrtvola, bude to v tomto pripade mimeno jako kompliment. A naznacuji tim i vytecne technicke zpracovani. Ale je to mrtvola, kolem ktere lita prilis mnoho much, bez kterych by to cele bylo proste mnohem lepsi (co treba moznost dropovat predmety z inventare, hm?).
Pokud jde o tolik kritizovanou delku, respektive kratkost - prvni dohrani na normalni obtiznost mi zabralo asi 7 hodin. Ale RE povazuji podobne jako Diablo za hry, ktere jsou urceny k opakovanemu hrani, zvysovani obtiznosti a nachazeni novych vyzev a zpusobu, jak je prekonat. A prave vyssi obtiznosti jsou neco, co dokaze RE3 zachranit a vytahnout hodnoceni o stupen nahoru. Az na hard se RE3 blizi k tomu, co jsme chteli a co ma RE proste byt. Drsny survival a permanentni strach o zivot. Ale jen blizi. Presto je to vyborna hra a pro fanousky RE i vzhledem k absenci alternativ prakticky povinnost. A preci byste v tom Jill nenechali samotnou?
Dragon Age: The Veilguard