Zatím bezkonkurenčně nejlepší hra, jakou jsem na N-Gage spustil. Má svoje mouchy, to ano, ale není jich tolik, abych se nemohl setsakra bavit. Z této série jsem hrál jen Dyna Blaster, což je spolu s Atomic Bombermanem asi nejznámější díl a N-Gage Bomberman se Dyně svou hratelností bez problému vyrovná.

Zpočátku jsou levely malé a vcelku jednoduché, ale časem začne hodně přituhovat a kdybych musel celou hru absolvovat jen se třemi životy, které jsem na začátku dostal do vínku, určitě bych nepochodil. Naštěstí však lze pokračovat dále a jediné, co ztráta tří životů za sebou znamená, je vynulování celkového skóre, které pro mě v tomto případě nehraje téměř žádnou roli.

Jednou z mála věcí, která mi na tomto Bombermanovi vadila, byl sedmý a zčásti i osmý svět. V tom sedmém byla po stranách levelů děla, která střílela bomby s největší účinností, což by ještě samo o sobě nevadilo. Když však výbuch bomby zasáhne dveře do další úrovně, vyleze z nich čtveřice penízků, která může procházet zničitelnými překážkami a je po srandě. Jelikož jsem bomby vystřelené z děl nemohl nijak korigovat, docházelo k tomuto jevu až příliš často a jedinou možností, jak levely v sedmém světě dokončit, bylo dobré umístění dveří buď u stěny nebo až ke konci levelu. V osmém světě zase jezdily tři motorky, které se mohly volně pohybovat a sesypaly se na mě hned po startu úrovně, takže přežití bylo dílem náhody.

Odbouchávat cihly, kanály či kaktusy ve formě překážek a masožravé květiny, aligátory nebo štíry ve formě nepřátel byla jinak opravdu skvělá zábava a je jen škoda, že mi nevydržela déle. Vůbec bych se nezlobil za dvojnásobný počet levelů, ale nic s tím nenadělám. Již teď se těším na další skvělé hry, které vyšly na tuto nepříliš populární platformu.