Se rozeběhni třeba proti zdi! Tak přesně takový je první díl Assassina. ´

Neohrabanost ovládání je největší nepřítel v celé hře. Assassin se dokáže ve vypjatých situacích zachovat přesně obráceně než by hráč chtěl nebo očekával. Namísto zběsilého úprku prostředkem rušného tržiště se můžete dočkat naopak kejklířských kousků na nejbližším stánku, dávajíc šanci na útok strážným kteří vás pronásledovali. Nebo se dočkáte naopak skoku z věže s odrazem do neznáma. A to poté co se pracně došplháte skoro na vrchol protože musíte pro postup ve hře.

Příběh je naštěstí poutavý a poměrně promyšlený. Bohužel je ale samotné hraní po čase stereotypní a příliš dlouhé. Myslím že by hře velmi prospěl menší počet cílů k likvidaci nutných pro dokončení hry. Klidně o třetinu méně než odhalíte a sejmete hlavního padoucha.

Celou dobu je hráči vysvětlován princip a důvody utajení společenství zabijáků. Závěr hry se ale bohužel stává soubojem jednoho bojovníka s mečem a skrytou čepelí pod zápěstím proti malé armádě. Působí to pak nanejvýš divně a nepřirozeně.

Nejedná se o nijak skvělou hru. Naštěstí alespoň položila dobré základy pro herní sérii která už má mnoho úspěšných a lepších pokračování.