Crysis je velice zdařilou akční jednohubkou s béčkovým příběhem, výbornou hudbou, unikátní atmosférou, nesmírně tupou AI nepřátel a v neposlední řadě na svou dobu naprosto nepřekonatelnou hrou stran grafického zpracování, které v klidu obstojí i v roce 2020. Proto jediný efekt, který na mě vydání remasteru mělo, bylo připomenutí, že bych si měl konečně zahrát původní hru.

Ačkoliv jsem čekal jednoduchou střílečku v líbivém grafickém kabátku, hned prvních pár desítek minut mě uvedlo v omyl. Příběh, ač jednoduchý, mě zaujal hned od začátku, stejně jako Nomád a další postavy z výsadkového týmu. Celou dobu hra nijak výrazně neztrácela na tempu a dynamice, užil jsem si klidnější pasáž v jungli stejně jako pozdější hektické pobíhání po armádní lodi a likvidování kolosů.

Mou hlavní výtku bych směřoval k AI nepřátel - hlavně tedy korejců. Dost často reagovali naprosto zvláštně, občas jen tak pobíhali nebo stáli, při likvidování z dálky odstřelovačkou pak jen tak pochodovali na místě a vůbec se nekryli. A to jsem ani moc nepoužíval neviditelnost, protože pak hra byla až příliš jednoduchá i na realistickou obtížnost. Dále mě moc nepotěšila odolnost nepřátel, vydrží toho až nepřiměřeně moc, naštěstí rány do hlavy fungují, tak jak mají.

Celkem mě také překvapila krátká herní doba, určitě bych snesl víc, což je jedině známkou toho, že jsem se dobře bavil, proto už instaluju Warhead a zároveň si odškrtávám další položku z mého nekonečného seznamu herních restů.