Call of Cthulhu je first person adventura, která patří do kategorie Lovecraftových her. S tímto žánrem nemám velké zkušenosti, takže nechci psát o tom, jestli hra obstojí v rámci žánru, ale jak se mi hrála a jaký jsem z ní měl pocit.

Úvod hry mě velmi zaujal. Rychle je navozena velmi dobrá, ponurá atmosféra. Ovládání a základní mechaniky hry jsou v pohodě, hudba a zvuky jsou kvalitně zpracované a podporují atmosféru. Hra Vám říká, že Vaše rozhodnutí, která činíte budou mít v budoucnosti vliv na vývoj příběhu. Líbil se mi také systém rozdělování bodu v rámci RPG systému, který Vám umožňuje zvolit si, jakým způsobem budete hru hrát (můžete se soustředit na psychologii, vyšetřovací schopnosti, nebo např. hrubou sílu).
Bohužel hra v úvodu vytasí i své nedostatky. Vizuální zpracování je slabé, ve hře je jen několik vzorů postav, které se opakují a ani hlavní dějové postavy, které mají své vlastní modely postav nepůsobí vůbec přirozeně. Po prvotním nádechu atmosféry také zjistíte, že je hra hodně tunelovitá, můžete se pohybovat jen v úzkých koridorech a možnost interakce s okolím je velmi slabá. Po příjezdu do vesnice, kde se odehrává příběh jsem také trochu doufal v otevřené a živé prostředí. Bohužel jsem byl v tomto zklamán. Hra se také tváří trochu jako horror story, ale o horor opravdu nejde. Hra má ponurou a temnou atmosféru, ale opravdu není strašidelná (lekl jsem se jen jednou).

Hra funguje na stejném principu jako podobné detektivní adventury. Chodíte, sbíráte důkazy, informace k příběhu a postavám nebo předměty zvyšující Vaše schopnosti. Určitým zpestřením je pak schopnost Vašeho hrdiny přejít v určitých lokacích do stavu jakéhosi detektivního transu a rekonstruovat místa činu. Celkově tak hra plní své základní úkoly ale fakticky nepřichází s ničím moc převratným. Největší mínus je však pro mě absence větší výzvy. Hra je velmi jednoduchá, důkazy, které sbíráte vůbec nijak logicky neskládáte, hra Vás nenutí přemýšlet a kombinovat. Prostě chodíte, sbíráte předměty a těch pár hádanek a logických úkolů, které tam jsou jsou velmi primitivně jednoduché.

Hra mě udržela díky atmosféře podpořené dobrým soudtrackem a také díky příběhu, který se mi líbil. Rozhodně nejde o žádnou wow záležitost, ale příběh má dobrou strukturu a gradaci. Výrazně tomu pomáhá také postupné podléhání šílenství Vašeho hrdiny, které si navíc můžete dávkovat např. sbíráním okultních předmětů nebo naléváním whisky. Navíc díky možnostem volby můžete příběh lehce usměrňovat (i když jak jsem se zpětně díval na některé gameplaye, tak ty změny, kromě závěru nejsou příliš patrné). Hra má silné i slabé pasáže, ale v zásadě jsem se nikdy nezačal nudit. A o to ve výsledku, přes četné nedostatky, jde.