Call of Cthulhu mě nakonec zaujal mnohem víc, než jsem čekal. Já mám k Lovecraftovi takoví zvláštní vztah. Nikdy jsem od něj nic nečetl, ačkoliv to nyní plánuji definitivně napravit, ale hry jím inspirované byly vždy můj šálek kávy.
Nevím, kolik z vás zná či hrálo sérii flash her Arcane. Úžasné krátké adventury inspirované také tímto temným spisovatelem. Bohužel po druhé sérii byl tento online projekt ukončen, a v mém srdci tak zůstalo prázdno. Call of Cthulhu dokázal tuto díru zaplnit, protože jde přesně ve stejném duchu, což nesmírně oceňuji.

Vlastně se velmi ztotožňuji s komentářem Starletky. Já tak trochu nevěděl, do čeho jdu. Očekával jsem doplnění své sbírky walking simulátor horrorů, a to jsem také dostal. Okořeněné kapkou adventury a RPG. Hlavní důvod, proč to na mě tolik zapůsobilo od první chvíle, je úžasná old school atmosféra. Pamatujete na Alone in the Dark hry? Tak to je ono. Ale zatímco to má tu bezva atmosféru old school her, má to i mnoho jejich chyb, které se dnes neodpouštějí.

V první řade poměrně elementární grafika. Už se dlouho nestalo, abych nějakou moderní hru spustil na vysoké detaily a plynulou šedesátku. Skvělá optimalizace, to jistě, ale také grafika nehodna roku 2018. Já mám však nízké standarty, takže jsem byl spokojen.

Za druhé, hra vás prostě hodí do vody a musíte plavat. Vy skutečně nevíte co bude, co říkat a jaká cesta je ta správná. Pro mnohé, kteří prostě chtějí hru zahrát a jít dál to dovede být velmi frustrující. Ale pamatujete, jak jsme hráli staré hry furt a furt dokola? A čekali i na změnu, která zřejmě nepřijde? Call of Cthulhu toto splňuje, a nabízí nesmírnou znovu hratelnost.

Nesouhlasím s myšlenkou, že RPG systém je zbytečný. Ono je lepší říct, že není důležitý. Nelze říct, jaká schopnost je užitečná, a jaká není, protože hra se dá dohrát ať investujete do čehokoliv – pouze nebudete mít přístup k některým detailům či řešením situace. Ale tak to je i v životě. Nemůžeme investovat do všeho a vše vyřešit s naprostou dokonalostí. Já jsem na začátku hry investoval všechny body do okultismu, a poté jsem investoval do psychologie a vyšetřování. A byl jsem poměrně spokojen. Při replayi bych možná zkusil zase další kombinaci, a hra by se mi ukázala v trochu jiném úhlu.

Za to však souhlasím, že stealth ve hře byl trochu otravný. Moc nemusím, když se to hra snaží implantovat třeba jen do jedné kapitoly, pak je to totiž jasně nedotažené. Navíc to brání průzkumu, protože máte furt někoho za zadkem a neustále máte pocit, že vám něco protéká mezi prsty. Za blázinec zkrátka mínus.

Největší problém jsem měl s ukládáním. Obvykle mi pevné checkpointy nevadí, ale tady to bylo rušivé. Sakra, dejte mi šanci se vrátit aspoň o dvě scény zpět! :D Chápu jejich smysl, ale štvalo mě to.

Celkově vzato moc nerozumím zdejšímu hodnocení. Nejedná se o dokonalou hru, ale nemá ani hluchá místa, ani špatné technické zpracování, ani hloupý příběh, ani moc krátkou či přestřelenou délku. Dost možná je to jedna z nejlepších her, co hrál za posledních pět let, protože zkrátka neměla zásadní nedostatek. Poslední dobou mě však napadá, že nová generace adventur chytá tak nesmírně špatná hodnocení proto, že v době akčních AAA her působí příběhová hra za 30 euro jako vyložená provokace. Je to smutné, protože těchto her bude zřejmě ubývat, nebo se zcela přesunou do Indie prostoru.