Konečně jsem měla možnost trávit více času se svým drahocenným společníkem z prvního dílu. Liara už není tak nesmělá, jakou si ji pamatuji z dob, kdy neustále posedávala ve své kajutě na Normandy u počítače, naopak si vybudovala vcelku dobrou kariéru. Za ty dva roky, kdy jsem byla mrtvá, se v jejím života udála spousta věcí, do které moje osoba Sheparda až tak nezapadala. Moje nadšení ze setkání zchladil její odstup aneb není čas na řeči, je třeba najít Shadow Brokera.

Po úvodní střelbě a ne až tak nečekaném obratu v ději jsem se dostala k vynikající honičce v oblacích. Byla to zábava (včetně Still better than Mako) a vděčím vývojářům, že udělali plavidlo trochu více nezničitelným, neboť jsem samozřejmě při první příležitosti naletěla do bomby. Jen škoda, že tato část byla tak krátká, vůbec by mi nevadilo strávit ve vzduchu více času. Podobně jsem si užila i druhou část, která byla opravdu originální a pálit své nepřátele blesky mi činilo čistou radost. I ten souboj se Shadow Brokerem byl v rámci série trochu jiný.

Pročítání korespondencí a záznamů o postavách mě pobavilo a můžu říct, že s Legionem bych si rozuměla, i když má trochu jiný vkus na hry. Na konci jsem se také dočkala soukromé návštěvy včetně vína a vyříkání si věcí minulých. Budu se těšit na třetí díl, Liaro.