Na Helldorado jsem se vrhnul hned po zdolání Desperados 2 a v nějaké citelné zlepšení předchozího nemastného neslaného dílu jsem příliš nedoufal. Uvítalo mě téměř identické menu se stejnou hudbou, což mě trochu překvapilo. I když mělo jít původně jen o datadisk, nečekal jsem, že se prakticky nic nezmění a dostanu jen přídavek několika dalších misí. Naštěstí jsou menu, hudba a komiksové cutscény jedny z mála věcí, které se nezměnily a novinek je opravdu spousta.
Pominu mírná grafická vylepšení a zmíním to nejlepší, co Helldorado přineslo, a to je téměř kompletní odstranění všech bugů. Až na výjimky se žádný z členů party při přesouvání po mapě nezasekává o překážky na cestě, nepřátelé neodlétávají z mapy ani není problém se zadanými úkoly.
Byly také vypuštěny nelogické prvky, a tak už nejde šplhat s omráčeným nebo mrtvým nepřítelem po žebříku a naopak lze s nepřítelem přes rameno otevřít dveře. Vylepšení doznala i umělá inteligence a nepřátelé se shání po svých kumpánech, pokud jsou primárně vedle nich a baví se s nimi. Dokonce bylo vylepšeno i ovládání kamery, s níž jsem již neměl téměř žádné problémy.
Potěšil mě tutoriál v podobě úvodní mise, kde mi byly představeny staré známé schopnosti členů party, ale i nové možnosti, které Helldorado přináší. Stejně jako v předchozí hře jsou i zde vcelku rozmanité úkoly (vyloupení banky, záchrana dítěte, zmaření atentátu na prezidenta), jen se odehrávají znovu pouze v pěti lokacích, což je škoda. Skvělé byly mise jen s jedním členem party, které sice nejsou kdovíjak dlouhé, ale je při nich třeba každý krok opravdu důkladně promyslet.
Celkově došlo ke zlepšení ve všech směrech a Helldorado je oproti Desperados 2 opravdovou výzvou, což by měl být u taktických strategií standart. I když je zhruba polovina hudebních motivů převzata z původní hry, stále mě poslech soundtracku neomrzel a i nové skladby stojí za to. Dokončením této hry jsem odehrál vše, co jsem měl od Spellboundu v plánu, a pokud bych mimo znovuhraní prvního dílu Desperados ještě něco od těchto bohužel již zbankrotovaných vývojářů zkoušel, byla by to asi Arcania, ale spíše dám přednost Risenu.
Pominu mírná grafická vylepšení a zmíním to nejlepší, co Helldorado přineslo, a to je téměř kompletní odstranění všech bugů. Až na výjimky se žádný z členů party při přesouvání po mapě nezasekává o překážky na cestě, nepřátelé neodlétávají z mapy ani není problém se zadanými úkoly.
Byly také vypuštěny nelogické prvky, a tak už nejde šplhat s omráčeným nebo mrtvým nepřítelem po žebříku a naopak lze s nepřítelem přes rameno otevřít dveře. Vylepšení doznala i umělá inteligence a nepřátelé se shání po svých kumpánech, pokud jsou primárně vedle nich a baví se s nimi. Dokonce bylo vylepšeno i ovládání kamery, s níž jsem již neměl téměř žádné problémy.
Potěšil mě tutoriál v podobě úvodní mise, kde mi byly představeny staré známé schopnosti členů party, ale i nové možnosti, které Helldorado přináší. Stejně jako v předchozí hře jsou i zde vcelku rozmanité úkoly (vyloupení banky, záchrana dítěte, zmaření atentátu na prezidenta), jen se odehrávají znovu pouze v pěti lokacích, což je škoda. Skvělé byly mise jen s jedním členem party, které sice nejsou kdovíjak dlouhé, ale je při nich třeba každý krok opravdu důkladně promyslet.
Celkově došlo ke zlepšení ve všech směrech a Helldorado je oproti Desperados 2 opravdovou výzvou, což by měl být u taktických strategií standart. I když je zhruba polovina hudebních motivů převzata z původní hry, stále mě poslech soundtracku neomrzel a i nové skladby stojí za to. Dokončením této hry jsem odehrál vše, co jsem měl od Spellboundu v plánu, a pokud bych mimo znovuhraní prvního dílu Desperados ještě něco od těchto bohužel již zbankrotovaných vývojářů zkoušel, byla by to asi Arcania, ale spíše dám přednost Risenu.
Pro: hratelnost, opravené chyby, rozmanité úkoly, mise s jedním členem party, soundtrack
Proti: cutscény, málo lokací