K této hře budu krutě upřímný a budu se snažit distancovat od klasické věty: „tohle není Assassins Creed!“ Origin jsem dohrál v době, kdy již byl Odyssey na trhu a musel jsem si dát opravdu velkou pauzu, protože jsem se bál, že to bude copy-paste díl a znovu se pouštět do objevování světa a plnění bambilionu úkolů se mi nebude chtít. Copy-paste díl to je, ať mi nikdo neříká, že není (sorry Raisen). Vlastně vše od Ubisoft od roku 2012 (FarCry 3) je recyklace, jen v jiné designy.
Své komentáře rád rozděluji na dva základní kameny – klady a zápory. Zde to ale udělat nemůžu, protože by to asi bylo zbytečné.
Nemůžu se zbavit dojmu, že série Assassins Creed se stala naprosto prázdným produktem, bez jakékoliv identity. A zrovna na stylu a určité osobitosti si série vždy zakládala. Místo toho máme jen kopírku skvěle prodávaných titulů (Zaklínač 3 a Shadow of War/Mordor), která je naprosto bezpohlavní.
Mrzí mě i očividné designové přešlapy. Spousta střešních balkonů nemá žádný přístup. Nevedou na něj schody, nic. Prostě čekají, až tam assassin, který v této hře není assassin, ale žoldák, vyleze. A to si tam občas jedna z dvou hlavních frakcí uloží bedny se zásobami. Už jenom nápad, že se tak důležité zásoby uloží na střešní balkón jakési vily místo do skladu je stupidita, ale to, že na balkon nevede normální přístupová cesta je šílenost. Design světa a jeho fungování této hry v mnoha ohledech naprosto kašle na zdravý rozum a jen doufá, že hráč většinu oblastí jen rychle proběhne.
Myslel jsem si, že s přibývajícími díly této série se bude AI nepřátel zvyšovat, ale přijde mi, že jsou hloupější a hloupější. Většina nepřátel vidí zhruba v úhlu 30° a ztratí vás z dohledu za prvním rohem. A když říkám za prvním, tak opravdu myslím, za prvním! Klidně stačí stát na stanu, počkat až na něj nepřítel vyleze, skočit dolů, vlézt dovnitř a většina vojáků vůbec nechápe, kam jste se poděli. Ne že by to bylo potřeba, ty tam jsou doby Ezia, který se musel vyhýbat každé ráně, protože dva zásahy znamenaly smrt a tak nebudete mít prakticky potřebu před někým utíkat. Nepřátelé zde jsou jenom otravný hmyz, který akorát zdržuje.
Absolutně nechápu, proč vás hra nutí zabíjet naprosto všechny. Většinu hry nevíte, kdo jsou ti „hodní“ a kdo ti „zlí“. Například když jeden region ovládá Sparta, tak v daném regionu prohledám otazníčky, vyberu truhly, zabiju kapitány, oslabím suveréni frakci. Ve chvíli, kdy se vedením regionu zhostí Athény a já najdu ještě jeden otazníček, který je vojenský tábor, abych ho dodělal, musím zabít Athéňany, za které jsem před pěti minutama bojoval. Těchto paradoxů jsou ve hře naprosté mraky a nakonec mi bylo naprosto jedno, kdo má jakou frakci a koho mám vlastně zabít. Mockrát se mi stalo, že jsem dobil tábor Athén. Uvnitř byli zajatci Sparty, a abych si mohl otazníček odškrtnout, tak jsem musel propustit vězně. Jenže před chvilkou jsem v bitvě o region bojoval za Athény. Takže otevřu klec (která se mimochodem otevírá dovnitř a vždy projde tělem zajatce, v Ubisoft takový detaily ale nikoho neberou), vypustím Sparťana a zapíchnu mu ostří čepele do hlavy. Vedle stojí, další vězeň, otevřu klec a vězeň ke mně přistoupí se slovy „Ooooo thank you Misthios!“ Zbytek je snad jasnej.
Zároveň se stává, že ve hře naleznete místo, které bude dějištěm nějakého úkolu. Ten ale nejde splnit, protože úkol ještě není aktivovaný. Takže třeba narazíte na vězně, který již podle vzhledu neodpovídá standardům (většina lidí a tím pádem i vězňů jsou generování podle šablony, kterou hned rozpoznáte oproti nějaké významnější postavě), otevřete klec a on stojí a čučí a ani se nehne. Myslím, že to byl právě někdo z CD Projekt, kdo říkal, že tohle se ve hře nikdy nesmí stát, protože je to jako byste omylem divákovi ukázali druhou stranu filmových kulis.
Nechápu jak se hra, která si zakládala na realismu, mohla dostat tak strašně daleko od reality. Proč to neustálé ulehčování hratelnosti (skok ze 40 metrové sochy přímo na dlažbu vám nezpůsobí nic, krom pocitu, že tady někdo na základní fyziologický pravidla z vysoka se*e)? Sidestory, která se točí kolem Absterga zemřela společně s Desmondem a teď je zbytečnější víc než kandidatura Kaney Westa na amerického prezidenta. Proč jsou vedlejší, a potažmo i hlavní, úkoly tak strašlivě nudný? Od začátku až do konce je to čisto čistá rubačka, ale hlavně hrozně nudná rubačka. Úskok, sek, sek, sek, úskok, sek, parírování , sek, sek, multikombo. Vybrat truhly, donést pro co mě poslali a jde se dál a takhle pořád a pořád dokola. Vždy si vzpomenu na Vaase, což jsou paradoxně slova Ubisoftu: „ Insanity, is… doing the exact same fuckin thing… over and over again, expecting shit to change.“
Těch problémů, které s hrou mám je strašná hromada. Ani nechápu, jak jsem se mohl dokopat k tomu jí dohrát. Lockdown je prostě někdy dlouhej. Hrozně mě ale mrzí, kam se série dostala. S perfektní, inovativní hry se stala prázdná vyvražďovačka, bez jakékoliv hloubky. Hrál jsem 9 dílů z této série a dohrál jich 8. Bohužel, po ukázkách na Valhallu vím, že počet dohraných „Assassínů“ i v následujích letech zůstane na stejném čísle.
Své komentáře rád rozděluji na dva základní kameny – klady a zápory. Zde to ale udělat nemůžu, protože by to asi bylo zbytečné.
Nemůžu se zbavit dojmu, že série Assassins Creed se stala naprosto prázdným produktem, bez jakékoliv identity. A zrovna na stylu a určité osobitosti si série vždy zakládala. Místo toho máme jen kopírku skvěle prodávaných titulů (Zaklínač 3 a Shadow of War/Mordor), která je naprosto bezpohlavní.
Mrzí mě i očividné designové přešlapy. Spousta střešních balkonů nemá žádný přístup. Nevedou na něj schody, nic. Prostě čekají, až tam assassin, který v této hře není assassin, ale žoldák, vyleze. A to si tam občas jedna z dvou hlavních frakcí uloží bedny se zásobami. Už jenom nápad, že se tak důležité zásoby uloží na střešní balkón jakési vily místo do skladu je stupidita, ale to, že na balkon nevede normální přístupová cesta je šílenost. Design světa a jeho fungování této hry v mnoha ohledech naprosto kašle na zdravý rozum a jen doufá, že hráč většinu oblastí jen rychle proběhne.
Myslel jsem si, že s přibývajícími díly této série se bude AI nepřátel zvyšovat, ale přijde mi, že jsou hloupější a hloupější. Většina nepřátel vidí zhruba v úhlu 30° a ztratí vás z dohledu za prvním rohem. A když říkám za prvním, tak opravdu myslím, za prvním! Klidně stačí stát na stanu, počkat až na něj nepřítel vyleze, skočit dolů, vlézt dovnitř a většina vojáků vůbec nechápe, kam jste se poděli. Ne že by to bylo potřeba, ty tam jsou doby Ezia, který se musel vyhýbat každé ráně, protože dva zásahy znamenaly smrt a tak nebudete mít prakticky potřebu před někým utíkat. Nepřátelé zde jsou jenom otravný hmyz, který akorát zdržuje.
Absolutně nechápu, proč vás hra nutí zabíjet naprosto všechny. Většinu hry nevíte, kdo jsou ti „hodní“ a kdo ti „zlí“. Například když jeden region ovládá Sparta, tak v daném regionu prohledám otazníčky, vyberu truhly, zabiju kapitány, oslabím suveréni frakci. Ve chvíli, kdy se vedením regionu zhostí Athény a já najdu ještě jeden otazníček, který je vojenský tábor, abych ho dodělal, musím zabít Athéňany, za které jsem před pěti minutama bojoval. Těchto paradoxů jsou ve hře naprosté mraky a nakonec mi bylo naprosto jedno, kdo má jakou frakci a koho mám vlastně zabít. Mockrát se mi stalo, že jsem dobil tábor Athén. Uvnitř byli zajatci Sparty, a abych si mohl otazníček odškrtnout, tak jsem musel propustit vězně. Jenže před chvilkou jsem v bitvě o region bojoval za Athény. Takže otevřu klec (která se mimochodem otevírá dovnitř a vždy projde tělem zajatce, v Ubisoft takový detaily ale nikoho neberou), vypustím Sparťana a zapíchnu mu ostří čepele do hlavy. Vedle stojí, další vězeň, otevřu klec a vězeň ke mně přistoupí se slovy „Ooooo thank you Misthios!“ Zbytek je snad jasnej.
Zároveň se stává, že ve hře naleznete místo, které bude dějištěm nějakého úkolu. Ten ale nejde splnit, protože úkol ještě není aktivovaný. Takže třeba narazíte na vězně, který již podle vzhledu neodpovídá standardům (většina lidí a tím pádem i vězňů jsou generování podle šablony, kterou hned rozpoznáte oproti nějaké významnější postavě), otevřete klec a on stojí a čučí a ani se nehne. Myslím, že to byl právě někdo z CD Projekt, kdo říkal, že tohle se ve hře nikdy nesmí stát, protože je to jako byste omylem divákovi ukázali druhou stranu filmových kulis.
Nechápu jak se hra, která si zakládala na realismu, mohla dostat tak strašně daleko od reality. Proč to neustálé ulehčování hratelnosti (skok ze 40 metrové sochy přímo na dlažbu vám nezpůsobí nic, krom pocitu, že tady někdo na základní fyziologický pravidla z vysoka se*e)? Sidestory, která se točí kolem Absterga zemřela společně s Desmondem a teď je zbytečnější víc než kandidatura Kaney Westa na amerického prezidenta. Proč jsou vedlejší, a potažmo i hlavní, úkoly tak strašlivě nudný? Od začátku až do konce je to čisto čistá rubačka, ale hlavně hrozně nudná rubačka. Úskok, sek, sek, sek, úskok, sek, parírování , sek, sek, multikombo. Vybrat truhly, donést pro co mě poslali a jde se dál a takhle pořád a pořád dokola. Vždy si vzpomenu na Vaase, což jsou paradoxně slova Ubisoftu: „ Insanity, is… doing the exact same fuckin thing… over and over again, expecting shit to change.“
Těch problémů, které s hrou mám je strašná hromada. Ani nechápu, jak jsem se mohl dokopat k tomu jí dohrát. Lockdown je prostě někdy dlouhej. Hrozně mě ale mrzí, kam se série dostala. S perfektní, inovativní hry se stala prázdná vyvražďovačka, bez jakékoliv hloubky. Hrál jsem 9 dílů z této série a dohrál jich 8. Bohužel, po ukázkách na Valhallu vím, že počet dohraných „Assassínů“ i v následujích letech zůstane na stejném čísle.
Star Wars: Knights of the Old Republic