Machinárium je první hra od českého studia Amanita Design, kterou jsem kdy hrál. Na první pohled jsem si myslel, že se jedná o nějakou jednoduchou rychlokvašku, o to více jsem byl překvapený tím, jak jsem se do světa Machinária ponořil.
V prvé řadě musím ocenit to, že hra neobsahuje žádné dialogy a tak je příběh vyprávěn prostřednictvím jednoduchých animací v bublinách. Hra je tak pochopitelná téměř pro každého. Například já hru hrál se svou malou dcerkou a ona se bez problému orientovala v příběhu bez nutnosti vnímat nějaké další vyprávění.
Dále musím velmi ocenit audiovizuální stránku celé hry. Líbí se mi způsob, jakým je vyobrazeno plechové městečko, které je plné větších či menších robůtků. Povedená je i příjemná jemná hudba na pozadí, která se v přítomností zlých robotů pozmění ve svoji "rošťáckou" variantu, takže hráč má ihned povědomí o tom, s kým má tu čest. Zkrátka to vše dohromady vytváří vynikající atmosféru.
Co se hratelnosti týče, přijde mi, že hra není nijak extrémně náročná. Všechny úkony jsou víceméně logické a dávají smysl. Navíc je součástí hry celá řada miniher (osobně se mi nejvíc líbily automaty a pak likvidace "virů" v "mozku" hlavního robota). Pokud by někdo i přesto nevěděl jak dál, tak je možnost si odemknout deník s obrázkovým návodem na danou oblast. Odemknutí však není úplně zadarmo, je totiž potřeba dokončit jednoduchou minihru. Za mě opět palec nahoru.
Nic není dokonalé a proto i zde je pár věcí, které mě ve hře trápily. Trochu mi scházela možnost rychlého přesunu mezi lokacemi, ale hlavně jsem úplně nepochopil závěr hry. Když se robůtek zbavil bomby, zlých robotů, zachránil svoji kamarádku i hlavního robota, proč na konci odletěli pryč? Letěli na výlet nebo jinam za dobrodružstvím?
Co říci na závěr? Hra je roztomilá a celkem jednoduchá na hraní. A myslím, že je celkem i vhodná pro hraní s dětmi. Já jsem tuto hru právě prošel s dcerkou už asi potřetí. Sice je ještě malá na to, aby hrála sama nebo řešila některé složitější úkony, ale i tak je na ní vidět, že jí svět Machinária skutečně baví.
V prvé řadě musím ocenit to, že hra neobsahuje žádné dialogy a tak je příběh vyprávěn prostřednictvím jednoduchých animací v bublinách. Hra je tak pochopitelná téměř pro každého. Například já hru hrál se svou malou dcerkou a ona se bez problému orientovala v příběhu bez nutnosti vnímat nějaké další vyprávění.
Dále musím velmi ocenit audiovizuální stránku celé hry. Líbí se mi způsob, jakým je vyobrazeno plechové městečko, které je plné větších či menších robůtků. Povedená je i příjemná jemná hudba na pozadí, která se v přítomností zlých robotů pozmění ve svoji "rošťáckou" variantu, takže hráč má ihned povědomí o tom, s kým má tu čest. Zkrátka to vše dohromady vytváří vynikající atmosféru.
Co se hratelnosti týče, přijde mi, že hra není nijak extrémně náročná. Všechny úkony jsou víceméně logické a dávají smysl. Navíc je součástí hry celá řada miniher (osobně se mi nejvíc líbily automaty a pak likvidace "virů" v "mozku" hlavního robota). Pokud by někdo i přesto nevěděl jak dál, tak je možnost si odemknout deník s obrázkovým návodem na danou oblast. Odemknutí však není úplně zadarmo, je totiž potřeba dokončit jednoduchou minihru. Za mě opět palec nahoru.
Nic není dokonalé a proto i zde je pár věcí, které mě ve hře trápily. Trochu mi scházela možnost rychlého přesunu mezi lokacemi, ale hlavně jsem úplně nepochopil závěr hry. Když se robůtek zbavil bomby, zlých robotů, zachránil svoji kamarádku i hlavního robota, proč na konci odletěli pryč? Letěli na výlet nebo jinam za dobrodružstvím?
Co říci na závěr? Hra je roztomilá a celkem jednoduchá na hraní. A myslím, že je celkem i vhodná pro hraní s dětmi. Já jsem tuto hru právě prošel s dcerkou už asi potřetí. Sice je ještě malá na to, aby hrála sama nebo řešila některé složitější úkony, ale i tak je na ní vidět, že jí svět Machinária skutečně baví.
